Drobná slovní hádanka vpadla do života čtenářů ve 20. letech 20. století stejně bouřlivě jako později televize. O její autorství se vedou spory, ale u její kolébky zaručeně asistoval Američan Arthur Wynne. Dnes je to přesně 110 let, co vyšel v novinách jeho první slovní kříž.
Před Vánocemi 1913 si redaktor zábavné rubriky amerického listu New York World Arthur Wynne vzpomněl na hru nazvanou magické čtverečky, které ho naučila jeho babička. Slova se v ní četla stejně vodorovně jako svisle. Načrtl si mřížku ve tvaru kosočtverce, do horních tří políček vepsal jméno přílohy FUN a jal se vyplňovat zbytek mřížky.
Očísloval políčka na začátku a konci každého slova a vymyslel definice slov. Hádanka byla otištěna s instrukcí: „Vyplňte malá políčka slovy, které se shodují s uvedenými definicemi." Jednoduchá hříčka měla ohromný úspěch, ihned se stala populární a začala se objevovat každý týden.
Zanedlouho si začaly Wynneovo „duševní cvičení" půjčovat i jiné noviny. První kniha křížovek vyšla v roce 1924. A ve dvacátých letech 20. století zavládla hotová křížovkářská horečka - populární čtverečky se objevily na všem, od oblečení až po šperky. Křížovka patřila k tehdejšímu bontonu.
A nebo je mnohem starší?
Autorství hádanky křížové se někdy přiznává i jistému Angličanu Viktoru Orwillovi, který v době svého dočasného pobytu ve vězení psal na černé dlaždice na stěnách své cely jednotlivá písmena abecedy. Všechny možné tvůrce pak prý o 2000 let předešel neznámý autor dokonalé čtvercovky, která byla nalezena na římském pohřebišti.
V Čechách údajně sestavila první jednoduchou křížovku pražská učitelka Mlada Antošová v roce 1899. Samotný název „křížovka" se však objevil v tehdejším časopise Beseda lidu až v roce 1923.
Sestavování hádanek křížových se pak brzy stalo pro mnohé lidi doslova koníčkem. Zaměstnávali se jimi i tehdy asi dvacetiletý Jan Werich a herec Jan Pivec. Křížovky rádi luštili i Karel Čapek, František Kožík, Karel Konrád, Miroslav Horníček, Eduard Haken, Ema Destinnová a mnoho dalších.
Hezčí, ale bez pravidel
Tehdy však mívaly daleko zajímavější vzhled. Bývaly zarámovány do více či méně zdařilých figurálních celků, jako byla třeba krinolína maskované dámy jdoucí na maškarní ples, podoba pštrosa či středověkého hradu.
S jejich luštěním to však bývalo horší. Vzhledem ke značné autorské anarchii bylo dovoleno takřka všechno - slova v pádech, v nejrůznějších tvarech i patvarech, slova obrácená, zkomolená i taková, která znal jen autor křížovky a jeho zemřelá babička. K lahůdkám patřila tak zvaná slova „bez hlavy a bez paty": v legendě stálo končetina (bez hlavy) a mohla to být "uka" nebo "noh". Postupně začaly na vše dohlížet různé svazy hádankářů a křížovkářů.
Radikální zlom ve vývoji křížovek přišel až s osobními počítači. V roce 1997 si společnost Variety Games Inc. nechala patentovat Crossword Weaver - první počítačový program, který dovoluje lidem vyrábět si své vlastní varianty.
Křížovky jsou stále v kurzu. Bystří totiž „malé šedé buňky mozkové", jak říkal slavný belgický detektiv Hercule Poirot. Trénují paměť, krátí dlouhou chvíli, rozšiřují obzory, pobaví a potěší. A také se říká, že kdo dokáže vyluštit křížovku v cizím jazyce, zvládl ten jazyk dobře.
