Před 95 lety rozrušil svět případ masové vraždy spáchané na odlehlé kanadské farmě. Bezradná policie si tehdy na pomoc zavolala doktora Maxe Langsnera. Psychologa, soukromého detektiva a jógína, který údajně dokázal číst myšlenky vrahů. Nad historií známého případu se ale vznáší řada otazníků.
Když na stanici Královské kanadské jízdní policie zazvonil 8. července 1928 telefon, konstábl Fred Olsen nečekal nic závažného. Město Mannville v provincii Alberta bylo osamělou výspou uprostřed pastvin a lesů. V okolí žilo poklidným životem několik farmářů a největší drama nastávalo v případě, když se některému z nich zaběhl dobytek. Na druhém konci linky se ale ozval zděšený hlas místního lékaře, který volal z farmy rodiny Booherů. Čtyři z nich právě našli zastřelené v kalužích krve. Znepokojený Olsen vyrazil na místo činu. Tělo Rose Booherové našel zhroucené na desce jídelního stolu se střelnou ranou v týle. Opodál ležel v kuchyňských dveřích nejstarší syn Fred, místo obličeje krvavou masku. Vrah ho z bezprostřední blízkosti střelil třikrát do tváře. Policie rychle propátrala zbytek budov na farmě a ve stájích našla těla dvou čeledínů se střelnými ranami v těle.
Pátrání ve slepé uličce
Případ masové vraždy daleko přesahoval pravomoci místní stanice a na místo činu byl z Edmontonu povolán šéf vyšetřovacího oddělení inspektor James Hancock. Zpočátku se zdálo, že případ je i nad jeho síly. Booherova rodina žila spořádaným životem a v okolí požívala úcty. Farma dobře prosperovala, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by šlo o loupežnou vraždu. Vrah také oběti evidentně zastihl nepřipravené. Všichni byli zastřeleni během všedních úkonů. Matka ležela vedle mísy jahod, které přebírala, Fred byl v kuchyni, čeledíni pracovali ve stáji. Pomoci se vyšetřovatelé nedočkali ani od přeživších členů rodiny. Dvě dcery byly toho dne mimo farmu, otec Henry Booher a mladší syn Vernon v době činu pracovali na polích. Výstřely je neznepokojily. Divoká krajina byla plná lišek a kojotů, a rány z pušek zde byly na denním pořádku.
Po několika dnech vyšetřování se případ přece jen pohnul kousek kupředu. Nalezená nábojnice a pitva obětí odhalila, že vrah střílel z vojenské pušky Enfield ráže .303. Na farmě sice žádná taková nebyla, polici se ale přihlásil soused, který stejnou pušku postrádal. Odnést ji musel někdo, kdo byl dobře obeznámen s domem a věděl, kde ji majitel ukrývá. Všechny detaily tedy vedly k hypotéze, že vrahem je někdo z místní komunity. Inspektor Hancock byl přesvědčen, že ví, o koho jde. Na zatykači, který vystavil, bylo vypsáno jméno Vernon Booher.
Nejmladší syn rodiny Booherů byl vyšetřovatelům podezřelý z mnoha důvodů. Zaráželo je zejména, že na rozdíl od zdrceného otce neprojevil na místě činu žádné známky emocí. Vernonova netečnost naneštěstí pro policisty pokračovala i při výsleších. Přímé důkazy proti němu neměli a vražednou zbraň se nepodařilo najít. Nikdo z místních, ani z členů rodiny navíc nevěřil, že by Vernon byl činu schopen. Byl to pohledný mladík, vzorný student a vynikající sportovec a s matkou prý výborně vycházel. Zoufalý inspektor Hancock se rozhodl riskovat svou pověst a obrátit se na velmi nepravděpodobného pomocníka jménem dr. Adolph Maximilian Langsner.
Záhadný pan Langsner
Max Langsner je záhadná postava, o které existují pouze kusé informace. Psychologii měl vystudovat ve Vídni u samotného Sigmunda Freuda. Po získání doktorátu se dále vzdělával ve Skandinávii a poté se vydal na cestu po Orientu. V Indii měl studovat jógu a zkoumat způsoby ovládání tělesných funkcí silou vůle. Podle vlastního tvrzení se v horských klášterech u Kalkaty naučil hypnóze, telepatii a technikám, které mu umožňovaly analyzovat vlny vysílané lidským vědomím. Jeho schopnosti z něj udělaly vyhledávaného spolupracovníka policejních sborů na celém světě. Kolují například zvěsti, že asistoval při vyšetřování smrti lorda Carnavona postihnutého „kletbou faraonů“. Podílel se prý i na skandálním případu maharadži Tukojirao Holkara, který byl obviněn z objednávky vraždy partnera své bývalé milenky a donucen abdikovat. Podobných případů byly údajně desítky. Vše, co prý Max Langsner potřeboval, bylo sedět s podezřelým v jedné místnosti a „naslouchat“ jeho myšlenkám. Mohly by jeho schopnosti odhalit i vraha rodiny Booherů?
Výslech beze slov
Langsner, který právě pobýval v Kanadě, dorazil do Edmontonu o několik dní později. Inspektor Hancock ho seznámil s podrobnostmi vyšetřování a zdůraznil, že nejdůležitější důkaz by policii poskytlo nalezení vražedné zbraně. Langsner pak požádal, aby mohl zůstat s Vernonem Booherem o samotě. Po krátké chvíli přišel za Hancockem a oznámil mu: „Puškou se nemusíte zabývat. Je vinen. Přiznal se mi.“ Inspektor mu vysvětlil, že bezeslovné přiznání by u soudu neobstálo a znovu ho požádal o pátrání po zbrani. Langsner se tedy vrátil na židli postavené před mřížemi cely a dál na zadrženého mlčky upřeně zíral. Po pěti hodinách se zvedl a požádal policisty o tužku a papír.
O chvíli později již policisté ujížděli zpátky na farmu Booherů vybaveni kresbou, kterou jim Maximilan Langsner poskytl. Načrtl na ni budovu farmy, stáje a chlévy, stromy a malý křovinatý porost, vzdálený několik desítek metrů od domu. Po příjezdu na místo zjistili, že keře na označeném místě opravdu rostou a zakrátko byla pod jedním z nich nalezena puška Enfield .303. Když ji ukázali Vernonovi Booherovi, vypadal šokovaně a vyptával se, jestli na ní detektivové našli otisky prstů. Druhý den se přiznal. Chtěl prý zabít jen matku. Když ale výstřel přilákal bratra Freda, uvědomil si, že musí zemřít také. Bratrova smrt byla jedinou, které vrah litoval. Matku nenáviděl, protože mu rozmlouvala vztah s milovanou dívkou. Vraždu čeledínů nepovažoval za nic důležitého. Najatí pomocníci pro něj nic neznamenali, nemohl si ale dovolit riskovat, že by ho některý z nich viděl odcházet z domu s puškou v ruce.
Případ skončil, otázky zůstávají
Vernon Booher byl obviněn ze čtyřnásobné vraždy a z celého případu i z postavy profesora Maximiliana Langsnera se stala součást kanadského folklóru. Zdálo by se tedy, že případ dospěl ke šťastnému konci a spravedlnosti bylo učiněno zadost. Bohužel to není jisté. Když se ke kauze vraceli během dalších let novináři, zjišťovali, že osoba Maxe Langsnera skrývá více tajemství než jen schopnost číst vrahovy myšlenky. Sigmund Freud prý o něm nikdy neslyšel, jeho jméno není zmíněno v žádných oficiálních dokumentech u případů, které měl vyšetřovat a pověst hypnotizéra a telepata pochází převážně z jeho vystupování na poutích a varieté. Objevily se i dohady, že nalezená puška nemusela být vražednou zbraní, a že ji pod keře mohl ukrýt sám Langsner. Je tedy možné, že Vernona Boohera během „čtení myšlenek“ zhypnotizoval a přiznání z něj vynutil? Nebo mladíka dokonce přiměl přiznat se k činu, který nespáchal? Pravdu se už nikdy nedozvíme. Stopa jasnozřivého detektiva mizí ze světa ve 30. letech. Některé zprávy tvrdí, že zahynul na Aljašce, kde studoval psychické vlny zdejších šamanů, podle jiných měl zmizet během záhadné cesty po Středním východě. Vernon Booher byl v dubnu 1929 oběšen.
