Pro světovou politiku a mezinárodní situaci to byl obrovský šok. Psala se středa 23. srpna 1939 a toho dne odpoledne přistálo na moskevském letišti letadlo, na jehož palubě seděl seděl ministr zahraničí nacistického Německa Joachim von Ribbentrop. O několik hodin později tento Hitlerův emisar v Kremlu před zraky ruského diktátora Josifa Stalina podepsal Pakt o neútočení se svým sovětským kolegou Vjačeslavem Molotovem a odstranil tak jednu z posledních překážek k rozpoutání 2. světové války. Tento ničivý konflikt se mu ale stal osudným, po porážce Třetí říše byl totiž jako jeden z hlavních válečných zločinců pohnán před norimberský tribunál a skončil na šibenici. Od narození tohoto nacisty, který se před vstupem do politiky živil jako prodavač šampaňského, dnes uplynulo rovných 130 let.
Jméno Hitlerova šéfdiplomata se v současné době často zmiňuje v určité historické parabole. V rámci rotujícího předsednictví v Radě bezpečnosti OSN totiž řídí schůze tohoto tělesa ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov. Vzhledem k probíhající ruské agresi vůči Ukrajině světová média a lidé na sociálních sítích hojně připomínají a sdílejí paralelu, že když Lavrov řídí schůze Rady bezpečnosti OSN, tak to je stejné, jako kdyby von Ribbentrop v dobách 2. světové války řídil schůze Společnosti národů.
Nyní si ale připomeňme některé okamžiky ze života tohoto politika, který se stal synonymem bezskrupulózní až machiavelistické zahraniční politiky Třetí říše. Joachim von Ribbentrop (celým jménem Ulrich Friedrich Wilhelm Joachim von Ribbentrop) se narodil 30. dubna 1893 v porýnském městě Wessel. Velkou část svého mládí prožil ve Francii a ve Švýcarsku. Ve svých sedmnácti letech zamířil do kanadského Montrealu, kde pracoval v místní bance a poté i u inženýrských firem. Následně po určitou dobu působil i jako novinář v New Yorku a Bostonu.
Když v roce 1914 vypukla 1. světová válka, musel se Ribbentrop jako občan vůči Britskému impériu nepřátelského státu vrátit zpět do Německa. To se mu za poněkud dramatických podmínek podařilo. Po návratu do vilémovského Německa zamířil na frontu. Nejprve na východní frontě, kde se účastnil těžkých bojů proti carským ruským jednotkám. Zde si vysloužil důstojnickou hodnost a pluk byl zanedlouho přeložen na západní frontu.
Rok po konci války se Ribbentrop seznámil s Annou Elisabeth Henkellovou, dcerou bohatého výrobce a prodejce šampaňského vína z Wiesbadenu. O rok později se Joachim s Annou Elisabeth oženil a nastoupil ve firmě jejího otce a jako prodejce šampaňského jezdil po celé Evropě. V roce 1925 získal šlechtický titul „von“, na který byl velice pyšný a na němž si zakládal.
Ve službách nacismu
V roce 1928 byl Ribbentrop představen Hitlerovi jakožto obchodník, který získává „francouzské šampanské za cenu německého“. Toto setkání, které zprostředkoval pozdější náčelník berlínské policie Wolf Heinrich hrabě von Helldorf, bylo pro von Ribbentropa osudové. On i jeho žena vstupují posléze 1. května 1932 do NSDAP. Ribbentropovo honosné sídlo v berlínské čtvrti Dalhem se stává místem setkání nacistů s konzervativci, ve kterém je v lednu 1933 ujednáno i umetení cesty pro Adolfa Hitlera do křesla kancléře.
Po uchopení moci nacisty von Ribbentrop nejprve působil jako komisař pro odzbrojení a později jako zvláštní vyslanec Třetí říše ve Velké Británii. Zde se zasloužil především o uzavření německo–britské námořní smlouvy, v letech 1936 až 1938 pak zde působil jako velvyslanec. Proslul zde mnoha skandály a neomaleným chováním, které korunoval nacistickým pozdravem při audienci u krále v Buckinghamském paláci. Svého kariérního vrcholu dosáhl v únoru 1938, kdy nahradil Konstantina von Neuratha na postu ministra zahraničních věcí. Jen pro úplnost, von Neurath se pak o rok později stal prvním říšským protektorem v Čechách a na Moravě.
V srpnu 1939 von Ribbentrop vyjednal pakt o neútočení se Sovětským svazem. Díky tomu vzrostla jeho prestiž v rámci nacistické hierarchie, přestože týden na to po útoku Německa na Polsko vyhlásily Velká Británie a Francie Německo válku. Po kapitulaci Francie v létě 1940 však von Ribbentrop už vršil jeden diplomatický nezdar za druhým. Na jednu stranu musel lavírovat před spojenci jako byla Itálie, Japonsko či neutrální Španělsko a jejich mnohdy protichůdnými ambicemi a na druhou stranu se snažil o úpravu vztahů se Sovětským Svazem nebo Francií. Při přípravě německého útoku na Sovětský Svaz se nejprve stavěl do opozice, ale poté, co Hitler v dubnu 1941 přijel na jeho narozeniny a švitořil s jeho dětmi a rodiči, von Ribbentrop od své opozice upustil.
Po útoku na Sovětský Svaz se von Ribbentropova činnost hodně smrskla. Diplomacie ustoupila hodě do pozadí. S horšící se válečnou situací pak von Ribbentropův vliv rapidně upadal a stejně vadla i jeho pozice v rámci hierarchie režimu.
V den, kdy von Ribbentrop slaví své 52. narozeniny (tedy 30. dubna 1945), Hitler páchá sebevraždu. Druhá rána přichází hned druhý den. „S okamžitou platností opusťte post ministra zahraničí a zavolejte mi pouze tehdy, až budete vědět o vhodném nástupci na své místo,“ oznamuje mu suše nový Vůdce zbytku nedobytého Německa, velkoadmirál Karl Dönitz. Von Ribbentrop za hodinu volá do Flensburku, kde Dönitzova vláda sídlní. „Po delší úvaze můžu s dobrým svědomím navrhnout jen jednoho kandidáta: sebe sama,“ hlásí Ribbentrop do telefonu. Dönitz bez jediného slova položí sluchátko.
Když pochopí, že o něj Dönitz nestojí, dává se von Ribbentrop na útěk. Je však brzy dopaden a svojí sestrou identifikován. Jako velká ryba pak míří před norimberský tribunál, který ho prohlásí vinným ve všech bodech obžaloby – ze spiknutí, zločinu proti míru, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Ortel je jasný – trest smrti oběšením.
Večer 15. října 1946 spáchal ve své cele sebevraždu někdejší říšský maršál a šéf letectva Hermann Göring. Von Ribbentrop byl tak prvním odsouzeným, kterému o den později přehodil kat oprátku přes hlavu. Jeho poslední slova zněla: „Bůh ochraňuj Německo. Bože, smiluj se nad mou duší. Mým posledním přáním je, aby Německo obnovilo svou jednotu a sílu a aby, v zájmu míru, nastalo porozumění mezi východem a západem.“ Pak mu kat nasadil černou kápi na hlavu a otevřel propadliště pod šibenicí. Podle všeho však byla poprava velmi zpackána. Všechny zprávy se shodují, že to trvalo nejméně deset minut, než tento obchodník s bublinkami, který se zapletl s politikou, zemřel. Bylo mu 53 let.
