V popkulturní historii se najde málo postav s pochroumanější pověstí, než je Yoko Ono. Pro fanoušky liverpoolské čtyřky je důvodem rozpadu skupiny. Považují ji za kazisvěta, který z Lennona, geniálního muzikanta, udělal Lennona, zmateného hipíka, a za rušivý element, který negativně poznamenal podobu posledních tří alb Beatles. Máloco je přitom vzdálenější od pravdy.
John potkal Yoko v období, kdy kapela pracovala na přelomovém albu Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band. Ve studiích Abbey Road strávili neuvěřitelných 700 hodin, a zatímco McCartney byl na vrcholu tvůrčích sil, pro Lennona bylo nahrávání utrpením. Rozpadalo se mu manželství, cítil tvůrčí vyprázdněnost, volný čas trávil v osamění svého venkovského sídla, kde se utápěl v depresích a polykal heroické dávky LSD.
Pak ho jednoho dne přítel John Dunbar pozval, ať se přijde podívat na přípravu výstavy Nedokončené obrazy, kterou v jeho Indica Gallery instaluje jistá avantgardní japonská umělkyně. John v galerii vylezl na bílý žebřík a skrz nainstalované zvětšovací sklo si na stropě přečetl miniaturní nápis „Ano“. Jedno slovo dokázalo Lennona přesvědčit, že i v době plné protestů, konfliktů a generačních střetů může umění přinášet pozitivní a hluboce lidské sdělení. Výstava ho okouzlila, daleko víc mu ale učarovala sama umělkyně.
Yoko vs. Beatles
McCartney ještě za existence Beatles často žertoval, že hudební historici budou psát o tom, jak se kapela rozpadla, protože si Yoko sedla během nahrávání na zesilovač. Johnova přítelkyně, která se stala jeho neustálým společníkem, k pohodě mezi Beatles opravdu nepřispěla. Z filmových záznamů použitých v dokumentu Petera Jacksona Get Back je zřejmé, že nahrávací frekvence byly pro skupinu velmi intimní záležitostí. Kromě hudebníků a jednoho či dvou inženýrů na ně nikdo neměl přístup. Najednou byla ve studiu cizí žena, která Johna neustále sledovala a během nahrávání mu cosi šeptala do ucha. Ostatní členové to nesli s nelibostí a její přítomnost určitě pomohla skrývaným konfliktům dostat se na povrch. Bylo by ale nespravedlivé svalovat na Yoko Ono vinu za jejich blížící se rozchod. Ten už totiž visel ve vzduchu hodně dlouho.
John a Paul sice stále podepisovali autorství písní společně, ve skutečnosti už ale nespolupracovali řadu měsíců před tím, než mezi ně Yoko Ono vkročila. George Harrison zase čím dál tím silněji vnímal, že jeho tvorba nedostává na albech Beatles dostatek prostoru. Jak moc měl napsáno „do šuplíku“, se ukázalo hned po rozpadu skupiny, když po pouhých sedmi měsících vydal trojalbum All Things Must Pass. Ringo už měl všeho dost a nezdráhal se i během nahrávání sebrat a z dusné atmosféry ve studiu prostě odejít. Beatles zkrátka přirozeně dospěli na konec své společné cesty. Že dokázali nahrát další tři alba, která navíc změnila hudební historii, je skoro zázrak. A velkou zásluhu na tom měla právě Yoko Ono.
John Lennon se díky vlivu nové partnerky nejenom vymanil z depresí, ale získal znovu zájem o umění a chuť tvořit. Díky jejímu přispění napsal své nejlepší písně v repertoáru Beatles jako Julia, Don’t Let Me Down, I Want You, Happiness is a Warm Gun’ a především Because. Melodii balady podle často citované historky vytvořila přímo Yoko, která si přehrávala na klavír Beethovenovu Měsíční sonátu a dokázala díky svému klasickému hudebnímu vzdělání přearanžovat harmonické postupy do nové podoby. Avantgardní umělkyně v Lennonovi (ale i v ostatních členech skupiny) povzbuzovala touhu experimentovat a vydávat se mimo zavedené hranice populární hudby. Byl to sice McCartney, který začal do tvorby Beatles zavádět studiové experimenty, nikdy by se ale nepustil tak daleko jako John a Yoko, kteří z hromady ústřižků magnetofonových pásek vytvořili osmiminutovou surrealistickou audiokoláž Revolution 9. Nakonec i logo a jméno nahrávacího labelu skupiny je vytvořeno podle instalace Yoko Ono z roku 1966 nazvané „Apple“.
Yoko sólo
Yoko Ono provázela Johna Lennona jako rádkyně a múza i poté, co se Beatles nadobro rozpadli. Její vliv je slyšet ve všech jeho nejslavnějších písních od Give Peace a Chance přes Happy Christmas (War is Over) po Imagine. Ta je přímo inspirovaná její básní Cloud Peace a v roce 2017 jí asociace hudebních vydavatelů NPAA oficiálně přiznala spoluautorství.
Podceňovaná, ale o to zajímavější je i autorská tvorba Yoko Ono. Podceňovaná je proto, že ji posluchači vnímají v kontextu Lennonovy hudby a v kontrastu s jeho jednoduchými silnými melodiemi zní avantgardní zvukové (či hlukové) kompozice jako z jiného vesmíru (či pekla). Zajímavá je z naprosto stejných důvodů. Yoko Ono sice celý svět vnímá jako partnerku Johna Lennona, ale ona sama byla vždy svobodnou a nekompromisně autentickou umělkyní. Alba série Unfinished Music, které s Lennonem nahrála, můžou netrénovanému uchu znít jako změť zvuků. Pokud je ale budeme vnímat jako součást hnutí hudebních avantgardistů, uslyšíme, že se díky Yoko Ono Lennon zařadil vedle jmen jako John Cage nebo Philip Glass. Takto můžeme pokračovat dál a dál. Titulní písnička Why z alba Plastic Ono Band je nefalšovaný punk znějící v době, kdy se The Ramones a Patti Smith teprve učili rozlaďovat kytary. Text soulového protestsongu Born in a Prison by mohl zaznít na jakémkoliv hiphopovém albu. Elektronická balada Walking on Thin Ice z roku 1981 se stala hymnou v klubech, kde se po krachu diska tvořila moderní taneční hudba (v žebříčku časopisu Billboard je Yoko Ono 11. nejúspěšnějším skladatelem taneční hudby všech dob). Jestli si chcete utvořit představu o záběru a hudební nápaditosti Yoko Ono, pusťte si album Warzone, na kterém v roce 2018 představila novou podobu svých skladeb z let 1970–2009. Je těžké si představit aktuálnější hudební reakci na současný svět a neuvědomit si, jak moc podceňovaná umělkyně světovou hudbu během své kariéry ovlivňovala.
Stejně originální a plodná byla Yoko Ono i ve všech ostatních uměleckých disciplínách. Věnovala se literatuře, básnictví, filmu, malbě, sochařství, instalacím, konceptuálnímu umění. Je jednou z nejrespektovanějších postav hnutí proti válkám, rasismu a násilí na ženách. Její aktuální výstavy i retrospektivy vyprodávají výstavní síně a muzea moderního umění po celém světě. Dnes oslaví 90. narozeniny. Přestože se v poslední době stáhla z veřejného života, není vyloučeno, že ještě přijde s něčím, co celému světu připomene, jaké jsme měli štěstí, když před sedmapadesáti lety John potkal Yoko.
