Je to přesně 712 let od chvíle, kdy na náš trůn nastoupil Jan Lucemburský a začal tak vládu svého rodu nad českými zeměmi. 7. února 1311 byl tehdy jako 14letý korunován na českého krále. I když Jan dnes – trochu neprávem – stojí ve stínu svého syna Karla IV., jednalo se o mimořádně poutavou osobnost, jednoho z posledních evropských rytířů starého střihu.
Miloval rytířské souboje, na které jezdil do Evropy, nebo je pořádal pro významné hosty i v Praze. Nezdráhal se pít, hýřit, hrát v kostky, kvůli své prchlivé povaze byl na kordy skoro s každým, včetně své ženy Elišky Přemyslovny i syna Karla IV. Na druhou stranu zase měl výbornou pověst v Evropě (říkalo se tehdy, že „bez českého krále nikdo nevyřídí svou věc“), obratnými diplomatickými kejklemi výrazně zvětšil území českých zemí (o Chebsko, Horní Lužici a Slezsko) a nakonec připravil půdu pro úspěšnou vládu svého syna.
Poslední léta jeho života však významně ovlivnila slepota. Lucemburkové měli v genech krátkozrakost, ale Janovi se k ní přidala i další oční choroba, zřejmě zelený zákal, s níž několik let bojoval pomocí různých mastičkářů a lékařů. Dokonce si zrak nechal operovat, což za pomoci tehdejších technik vedlo spíš ke zhoršení než zlepšení. Ve Vratislavi mu prý jeden mastičkář vymýval postižené oko roztokem s příměsí rtuti, po čemž Jan na oko oslepl. Co s mastičkářem rozhněvaný král „za odměnu“ provedl, sledujte v další epizodě série Životy slavných v úvodu článku.
Dále se také ve videu dozvíte:
- kdo Janovi operoval druhé oko a jak lékař dopadl tentokrát;
- jak skončila Janova manželka Eliška Přemyslovna, díky níž se dostal na český trůn. Nebylo to nic hezkého...;
- proč se mu říká „král Cizák“ a jestli je ta přezdívka opodstatněná,
- jakým způsobem Jan Lucemburský zemřel. Všeobecně se ví, že to bylo v bitvě u Kresčaku, ale přesné okolnosti jsou dost překvapivé včetně toho, že šlo v podstatě o hrdinskou sebevraždu.
