Jen o pár měsíců dřív uvolnil Josef II. tolerančním patentem náboženské poměry v zemi (které od porážky na Bílé hoře připomínaly katolickou diktaturu) nebo jiným výnosem zrušil nevolnictví (což pro změnu dalekosáhle ovlivnilo demografii země, odstartovalo průmyslovou revoluci i dobu národního obrození). To je tak všechno, co o tomto pozoruhodném muži v typické napudrované paruce víme z hodin dějepisu. Ještě tak možná za odrážkami v umolousaném sešitě najdeme neatraktivní termíny jako „osvícenský absolutismus“ nebo „josefinismus“.
Přitom jejich hlavní postava byla ve skutečnosti výjimečně živá a lidská bytost, která doma řešila všední starosti, které trápí generace napříč staletími: neustálé hádky s matkou, nevěra manželky (dokonce s ženou!), návštěvy nevěstinců, cesty v přestrojení. Ale také rodinné tragédie v čele s předčasným úmrtím všech bližních, které Josef kdy měl. Či jeho vlastní paradoxní osud, kdy přes život dlážděn dobrými úmysly umíral naprosto nepochopený a v podstatě nenáviděný.
To, kým Josef II. skutečně byl, přibližuje epizoda série Životy slavných v úvodu článku. Seznamte se s jedním z největších vládců habsburské historie.
