O jídle a pití v Poslanecké sněmovně bylo toho napsáno a řečeno za poslední léta mnoho. Podívejme se ale, co poslanci v parlamentu jedli a pili před více než 100 lety, poté, co vznikla samostatná Československá republika. Tehdejší stav dokumentují staré jídelní lístky, které můžete vidět v naší fotogalerii. Najdeme v nich například polévku za 60 halířů, hlavní jídla od 5 do 10 korun a plzeňské pivo za 1 korunu a 20 halířů.
Zemská správní komise Království českého, která nahradila Císařským patentem z 26. července 1913 Sněm Království českého, zřídila v roce 1917 v důsledku špatné zásobovací situace během 1. světové války v prostorách pražského Thunovského paláce na Malé Straně takzvanou válečnou kuchyni, která sloužila jako stravovací zařízení pro zemské i státní zaměstnance. Bylo to právě v tom paláci, který dnes slouží jako hlavní sídlo Poslanecké sněmovně, a který se tehdy, v polovině listopadu 1918, stal místem prvního zasedání samostatného československého Parlamentu. Právě pro něj – pro nově ustavené Revoluční národní shromáždění – byly dle rozhodnutí Národního výboru zabrány budovy bývalého Sněmu Království českého v Thunovském paláci včetně sněmovní kuchyně a jejího příslušenství.
Jak vznikla poslanecká kuchyně
Podle publikace Národní shromáždění v prvním roce republiky (vydanou v roce 1919 předsednictvem Národního shromáždění) to tehdy byla „budova historickými vzpomínkami opředená, moderním potřebám parlamentu však nevyhovující, ale zase jediná, jíž mohlo se užíti bez překážek a ihned k zasedání, stala se prozatímním sídlem Národního shromáždění.“ Tamní válečná kuchyně se stala základem prvního stravovacího zařízení pro české poslance – „buffetu Národního shromáždění republiky Československé“.
Chod bufetu i válečné kuchyně měl na starosti správce Robert Gross. Protože veškerý stávající inventář byl užíván pro potřeby válečné kuchyně, bylo zajištění provozu bufetu řešeno smluvně, pronájmem. Nájemcem bufetu se v listopadu 1918 stal Antonín Šlechta, restauratér a majitel restaurace v Královské oboře. Podle smlouvy měl restauratér Šlechta zajistit veškerý inventář bufetu a také obslužný personál. Jednalo se o celkem 14 osob – 8 číšníků a 6 pomocných sil pro čepování piva, mytí nádobí a úklid. Nájemce mohl na svůj účet v bufetu čepovat pivo, víno, likéry, podávat teplé nápoje, zákusky a cukroví. Teplé a studené pokrmy byly dodávány válečnou kuchyní. Vše bylo prodáváno za ceny domluvené se správcem kuchyně.
Když přišel Masaryk
Když dne 14. listopadu 1918 zasedlo poprvé od vyhlášení samostatného Československa nově ustavené Revoluční národní shromáždění, T. G. Masaryk byl zvolen prezidentem, ačkoliv byl tou dobou ještě daleko mimo hranice mladé republiky. Prvním československým předsedou vlády zvolili poslanci Karla Kramáře a prvním předsedou parlamentu historika Františka Tomáška, bývalého redaktora Práva lidu, dlouholetého vídeňského parlamentního zpravodaje a šéfredaktora Dělnických listů. V roce 1907 byl Tomášek zvolen poslancem Říšské rady. Masaryk se vrátil do vlasti až v druhé polovině prosince a v sobotu 21. prosince 1918 složil před poslanci Revolučního Národního shromáždění slib prezidenta republiky. Na tento den vzpomíná ve svých zápiscích, které se zachovaly v archivu Poslanecké sněmovny, tehdejší přednosta Válečné kuchyně pro zemské zaměstnance, která měla na starost i takzvaný Buffet pro členy Národního shromáždění, takto:
„Při projednávání programu příjezdu presidenta Masaryka, který stanoven byl na sobotu 21. prosince 1918, bylo rozhodnuto, že ve sněmovně, kam president Masaryk pravděpodobně mezi 3. – 4. hodinou přijede, podáno bude jemu, jeho suitě a celé ministerské radě občerstvení. Provedením tohoto úkolu pověřena byla správa buffetu Národního shromáždění. Občerstvení mělo sestávati z čaje a různých zákusků; alkoholické nápoje byly z podávání vyloučeny.
V pracovně bývalého zemského maršálka zřízena byla z nejkrásnějších palem a květin, které mají zemské sady v Král. Oboře ve sklenících, zimní zahrada.
Uprostřed umístěn byl velký stůl skvěle prostřený pro 6 osob. Veškeré prádlo, příbory i stříbro bylo úplně nové a propůjčil je restauratér Šlechta. Uprostřed stolu umístěny dvě stříbrné mísy obkládaných chlebíčků, dále mísa různého máslového pečiva a mísa krásného ovoce, které dodal zemský pomologický ústav v Troji.
Kromě toho nalézaly se na stole broušené lahve různých ovocných šťáv a minerální vody, mísa jemného kompotu. Ku pořízení obložených chlebíčků použito bylo: šunky, 10 druhů nejjemnějších salámů, humrů, pečených bažantů, olejovek, másla, sýrů, salátů atd. President Masaryk zaujal po svém příchodu místo při podélné straně stolu, jemu po pravici usedl francouzský velvyslanec ministr Simon, po levici generál Luigi Piccioni. Proti presidentu Masarykovi zasedl ministerský předseda Dr. Kramář, vedle něho pak plukovník anglické armády Sir Thomas Montgoméry- Ominghame. Šesté místo vyhraženo předsedovi Národního shromáždění Tomáškovi jako hostiteli. V sousední místnosti, bývalé to zasedací síni zemského výboru Království Českého, rovněž bohatě zelení vyzdobené, prostřeno bylo pro celou ministerskou radu a funkcionáře, doprovázející jednotlivé ministry. I zde podáván byl čaj a stejné zákusky jako presidentu republiky. V jiné místnosti hoštěna byla deputace moravských Slováků rodného kraje Masarykova, sestávající z 32 děvčat a šohajů v malebných krojích z Kyjova a Hodonína, kteří na Wilsonově nádraží podali presidentu Masarykovi dle starého národního zvyku chléb a sůl.
O 4. hodině odpolední skončeno podávání občerstvení a president Masaryk odebral se do zasedací síně, aby složil slib."
V archivu Poslanecké sněmovny se našel i jídelní lístek pro poslance z tohoto slavného dne, který najdete i v naší fotogalerii.
Jak se jedlo dál
V říjnu roku 1919 byla vyslyšena touha členů parlamentu po teplé stravě, kterou jim bufet z technických důvodů nemohl zajistit, a tak bylo dohodnuto, že až do doby, než Národní shromáždění přesídlí do adaptované budovy Rudolfina, budou pro členy NS zavedeny na zkoušku obědy v restauraci Jana Vrabce (v domě u Petzoldů) na Malostranském náměstí. Obědy sestávaly z polévky, masitého příkrmu s přílohou a moučníku za paušální cenu 12 korun. Jmenovaný restauratér přistoupil na ujednání pouze s podmínkou, že se mu ale určitě dostane potřebných úředních přídělů potravin. Stávající bufet ovšem dál připravoval oblíbená studená jídla a oproti původně plánovanému zhruba půlročnímu provozu fungoval bez přestávky až do poloviny dubna
1920, kdy skončilo zasedání Revolučního národního shromáždění, a byly vypsány nové volby. Díky koexistenci válečné kuchyně a bufetu Revolučního národního shromáždění se podařilo v dobách všeobecného poválečného nedostatku alespoň částečně zajistit důstojné stravování pro zemské zaměstnance a samozřejmě poslance, jak dokládají dochované jídelní lístky, které můžete vidět ve fotogalerii. Díky pečlivosti správce válečné kuchyně zůstaly v archivu Poslanecké sněmovny uchovány dodnes.
Autor pracuje v tiskovém odboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
