Napřed se ve stručném chronologickém přehledu podívejme, co tomuto veledůležitému aktu, přivítanému s ulehčením světovou veřejností, předcházelo a jaké měl důsledky.
15. 2. 1961 vznikla Armáda národního osvobození Jižního Vietnamu
10. 3. 1961 nově ustavená Národní fronta osvobození Jižního Vietnamu oznámila, že zahájí „partyzánskou ofenzívu proti saigonským zrádcům“
2. 8. 1964 v Tonkinském zálivu severovietnamské torpédové čluny údajně napadly americký torpédoborec Maddox
4. 8. 1964 americký prezident Lyndon Johnson nařídil bombardování Vietnamské demokratické republiky
7. 2. 1965 americké letectvo zahájilo systematické bombardování VDR
9. 3. 1966 americké letectvo provedlo dosud nejtěžší bombardování VDR
30. 1. 1968 započala velká ofenzíva národně osvobozeneckých sil Jižního Vietnamu
25. 4. 1968 američtí a severovietnamští diplomaté se setkali v laoském Vientianu, aby vyjednávali o místě, kde se uskuteční mírové rozhovory
3. 5. 1968 prezident Johnson oznámil, že USA přijaly nabídku VDR setkat se v Paříži k mírovým jednáním
10.–11. 5. 1968 delegáti USA a VDR se poprvé setkali v Paříži a dohodli se, že 13. 5. začnou konferenční jednání
8. 5. 1969 na pařížských mírových rozhovorech delegát Národní fronty osvobození Jižního Vietnamu navrhl desetibodový mírový plán celkového řešení jihovietnamského problému
Červen 1969 americká vláda ohlásila stažení prvních kontingentů vojáků z Jižního Vietnamu, čímž začala prezidentem Richardem Nixonem prosazovaná politika vietnamizace
15. 11. 1969 u Washingtonova pomníku se shromáždilo 250 000 lidí žádajících ukončení vietnamské války
23. 4. 1970 americké velitelství ve Vietnamu oznámilo, že ve VDR, ve Vietnamské republice a v Laosu bylo od roku 1961 ztraceno 6689 amerických letounů a vrtulníků. Počtem ztracených letadel se vietnamská válka stala pro USA druhou nejnákladnější po druhé světové válce.
17. 9. 1970 vedoucí delegace prozatímní revoluční vlády Jihovietnamské republiky, ministryně zahraničí Nguyen Thi Binh, přednesla na pařížské konferenci nový návrh, v němž se uvádělo, že „prohlásí-li americká vláda, že stáhne svá vojska do 30. 6. 1971, ozbrojené síly Národní fronty osvobození jim umožní klidný odchod“
24. 9. 1970 USA a saigonská vláda tento návrh odmítly
17. 4. 1971 prezident Vietnamské republiky Nguyen Van Thieu prohlásil na vojenské přehlídce v Hue, že se rozhodl pro „vojenské řešení“ a nehodlá již „čekat na výsledky pařížských rozhovorů“ o Vietnamu
1. 7. 1971 vedoucí delegace prozatímní revoluční vlády Jihovietnamské republiky na pařížské konferenci předložila nový, sedmibodový návrh na řešení situace ve Vietnamu
31. 1. 1972 delegace VDR na pařížské konferenci předala tisku Mírový návrh vlády VDR o devíti bodech
23. 3. 1972 americká delegace na pařížské konferenci na Nixonův příkaz prohlásila, že USA přerušují na neurčito účast na jednání
30. 3. 1972 Vietkong a Vietnamská lidová armáda zahájily dosud největší ofenzívu v historii konfliktu ve Vietnamu. Ozbrojené síly Vietnamské republiky utrpěly v tomto roce nejtěžší ztráty za celou dobu trvání vietnamského konfliktu.
6. 4. 1972 americké letectvo zahájilo masové bombardování VDR
10. 4.–10. 6. 1972 letouny USA podnikly 68 útoků na 32 hrází a 31 vodních děl ve VDR
12. 4. 1972 USA odmítly výzvu VDR, aby bylo ihned obnoveno pařížské rokování o Vietnamu
27. 4. 1972 po více než měsíční přestávce bylo v Paříži obnoveno jednání o Vietnamu
4. 5. 1972 USA opět přerušily mírová jednání
14. 9. 1972 zvláštní poradce vedoucího delegace na pařížských jednáních Le Duc Tho odcestoval z Hanoje do Paříže
8. 10. 1972 delegace VDR předložila na důvěrných jednáních v Paříži návrh Dohody o ukončení války a obnovení míru ve Vietnamu
9. 10. 1972 na návrh americké strany bylo na pařížské konferenci dohodnuto, že USA zastaví 18. 10. 1972 bombardování a zaminovávání VDR, 22. 10. obě strany v Hanoji parafují text dohody a 30. 10. ministři zahraničí v Paříži oficiálně podepíší text dohody. VDR s touto úpravou vyslovila souhlas.
17. 10. 1972 po několika dnech jednání se USA a VDR dohodly téměř o všech otázkách navrhované dohody
20. 10. 1972 USA navrhly znovu jiný časový sled: 23. 10. zastaví bombardování a zaminovávání VDR, 24. 10. obě strany parafují v Hanoji text dohody a 31. 10. ministři zahraničí podepíší oficiálně dohodu v Paříži. VDR s návrhem souhlasila. Prezident Nixon vyslovil ve svém poselství předsedovi vlády VDR Pham Van Dongovi názor, že text dohody lze považovat za úplný. Současně však předložil k dalšímu projednávání určitý počet složitých bodů.
22. 10. 1972 vláda VDR vysvětlila své názory k Nixonovým doplňujícím bodům. Obě strany se dohodly, že k podpisu dojde 31. 10. 1972.
23. 10. 1972 Američané se odvolávali na potíže, s nimiž se setkali v Saigonu, a žádali pokračování v jednáních. Poté odmítli dohodu podepsat.
13.–14. 11. 1972 americké strategické bombardéry B-52 pronikly v jedenácti vlnách za období posledních sedmi měsíců nejhlouběji nad území VDR
18. 12. 1972 USA zahájily nové bombardování hlavního města VDR Hanoje a přístavu Haiphong, jakož i kobercové bombardování
22. 12. 1972 strategické bombardéry B-52 podnikly na Hanoj nejtěžší nálet v dějinách vietnamské války
30. 12. 1972 USA oznámily, že v dopoledních hodinách zastavily bombardování VDR na sever od 20. rovnoběžky. Podle oficiálních údajů vlády VDR bylo za dvanáct dní sestřeleno 81 nepřátelských letounů, mezi nimi 34 strategických bombardérů B-52, z toho jen nad Hanojí 23. Nálety si však mezi Vietnamci vyžádaly obrovské oběti – zaznamenali víc mrtvých než raněných!
2. 1. 1973 v Paříži byla obnovena důvěrná jednání o mírovém řešení vietnamské krize
3. 1. 1973 Le Duc Tho odletěl z Hanoje do Paříže po přerušení amerických náletů
4. 1. 1973 po kratší dramatické přestávce se sešla pařížská konference opět k rozhovorům
12. 1. 1973 designovaný náměstek ministra obrany USA W. Clements prohlásil před branným výborem Senátu, že „není vyloučeno, že USA by mohly v Severním Vietnamu použít omezeně atomové zbraně“
13. 1. 1973 po tomto prohlášení byla přerušena pařížská jednání mezi Le Duc Thoem a Henrym Kissingerem
14. 1. 1973 prezident Nixon nařídil zastavit veškeré bombardování a námořní ostřelování VDR a kladení dalších min u jejího pobřeží s platností od 15. 1.
15. 1. 1973 v Paříži proběhla další schůzka expertů USA a VDR, kteří řešili technické otázky připravované dohody
23. 1. 1973 zmocněnci vlád USA a VDR Henry Kissinger a Le Duc Tho parafovali v Paříži Dohodu o ukončení války a obnovení míru ve Vietnamu
27. 1. 1973 ministryně zahraničí prozatímní vlády Jihovietnamské republiky Nguyen Thi Binh, ministr zahraničí VDR Nguyen Duy Trinh, státní sekretář (ministr zahraničí) USA William Rogers a ministr zahraničí Vietnamské republiky podepsali v Paříži Dohodu o ukončení války a obnovení míru ve Vietnamu a čtyři prováděcí protokoly. Henry Kissinger a Le Duc Tho za to obdrželi Nobelovu cenu míru, kterou však druhý jmenovaný odmítl.
Cena války za pouhý měsíc
Abychom si učinili představu o rozsahu zkázy a utrpení způsobených vleklým vietnamským konfliktem, jedním z nejdelších v minulém století, citujme zdroj Southeast Asia Statistical Summary, Office of the Assistant Secretary of Defense (Comproller), podle něhož jen v období od 1. do 28. ledna 1973 vypadaly ztráty ozbrojených sil USA následovně: bojová úmrtí (padlí a zemřelí na zranění utrpěná v boji) 237 vojáků včetně nezvěstných, většinou letců, z roku 1972 revidovaných jako padlí, 34 osob připadlo na nebojová úmrtí, 66 utrpělo zranění, z nichž 24 si vyžádalo hospitalizaci a 42 byla lehká. Zato Vietnamská republika zaznamenala 1726 bojových úmrtí, 6457 raněných, 572 nezvěstných, svobodný svět, jak Američané označovali Austrálii, Filipíny, Korejskou republiku, Nový Zéland a Thajsko, jež vyslaly vojáky na pomoc Vietnamské republice, čtyři bojová úmrtí a osm raněných, zato však Vietnamská lidová armáda a Vietkong 5625 bojových úmrtí. Tak vypadala Nixonova vietnamizace v praxi!
Nikoli čestný mír
Pařížské dohody, jak je Dohoda o ukončení války a obnovení míru ve Vietnamu zkráceně nazývána, z dlouhodobé perspektivy přinesly mír pouze Spojeným státům americkým, nikoli Vietnamcům. Nixonův „čestný mír“ se nenaplnil. Američané se sice v souladu s dohodou z Vietnamu stáhli, v polovině roku 1973 na jihu nicméně zůstávalo 176 000 příslušníků Vietnamské lidové armády v jedenácti divizích a čtyřiadvaceti samostatných plucích. Záhy po podepsání Pařížských dohod docházelo k jejich soustavnému porušování, z něhož se navzájem obviňovaly obě strany.
Třicátého dubna 1975 padl Saigon. Komunisté zvítězili na celé čáře. Teprve tímto datem skončila neblahá vietnamská válka, jež rozdělila americký národ nejvíce od občanské války Severu proti Jihu.
