Velká válka v roce 1917. Jak si vedla rakousko-uherská armáda
Předposlední rok první světové války se pro c. a k. brannou moc nesl ve znamení značných úspěchů. Jestliže například ztráty armád Britského impéria měly vzestupnou tendenci a vrcholu dosáhly ve vítězném roce 1918, takzvané krvavé ztráty (blutige Verluste) rakousko-uherské armády od roku 1916 nepřetržitě klesaly.
Nejkrvavějšími se pro ni staly první dva roky Velké války. V roce 1914 padlo podle hlášení armády v poli 145 053 vojáků a 484 315 utrpělo zranění, v následujícím roce počet padlých stoupl na 182 229 a raněných na 639 835.
Rok 1917: znatelný pokles
Naproti tomu po více než třech letech nesmírně krvavého a vyčerpávajícího zápasu se roku 1917 úhrnné ztráty c. a k. branné moci výrazně snížily, a to na 1 481 302 osoby (31 132 důstojníků a 1 450 170 příslušníků mužstva). Počet padlých se propadl na 66 909 vojáků (1928 důstojníků a 64 981 příslušníků mužstva), počet raněných na 257 763 (5899+251 864), zajatých a nezvěstných na 140 411 (2783+137 628), zato počet nemocných prudce vzrostl na 1 016 219 (20 522+995697). Vliv na něj měla mimo jiné neustále se zhoršující situace v zásobování potravinami a sílící blokáda Dohody.
Na různých frontách
Na příznivý vývoj ztrát měl nepochybně citelný vliv rozklad ruské armády, odstartovaný únorovou a dovršený Velkou říjnovou socialistickou revolucí. Přitom ruská (v rakousko-uherské terminologii severovýchodní) fronta zpočátku představovala hlavní válčiště habsburského soustátí, na němž také utrpěla největší ztráty.
Pokles intenzity bojové činnosti na severovýchodní (a také rumunské) frontě snížil celkové ztráty Rakouska-Uherska na tomto válčišti na 573 647 osob (12 280 důstojníků a 561 367 příslušníků mužstva). Z toho připadlo 20 826 (537+20 289) na padlé, 72 540 (1667+70 873) na raněné, 54 346 (1019+53 327) na zajaté a nezvěstné a 425 935 (9057+416 878) na nemocné.
Nejmenší ztráty si podle hlášení armády v poli vyžádala balkánská fronta, kde dosáhly 127 592 osob (1871+125 721), z toho 3590 (64+3526) padlých, 653 (17+636) raněných, 2086 (11+2075) zajatých a nezvěstných a 121 263 (1779+119 484) nemocných. Pětiapůlnásobné převýšení počtu padlých nad počtem raněných je způsobeno polopartyzánským charakterem války na Balkáně, kde celé jednotky rakousko-uherských vojáků hynuly v důsledku výpadů průzkumných a diverzních skupin protivníka a srbských partyzánů – četniků.
Z hlediska množství obětí na lidech se pro podunajskou monarchii v roce 1917 ukázala být jednoznačně nejnákladnější italská (v rakousko-uherské terminologii jihozápadní) fronta. Ztráty na ní činily 780 063 vojáků (16 981+763082), z nich 42 493 (1327+41 166) padlých, 184 570 (4215+180 355) raněných, 83 983 (1753+82 226) zajatých a nezvěstných a rekordních 469 021 (9686+459 335) nemocných.
Rakušané to „makarónům“ nandali
Pro ústřední mocnosti, a tedy i pro habsburskou monarchii se italské tažení v roce 1917 přesto ukázalo jako vysoce efektivní. Německo a Rakousko-Uhersko zde ztratily 193 603 vojáky (nemocní zjevně nejsou zahrnuti) včetně 58 795 zajatých, kdežto Itálie 807 736, z toho 380 000 zajatců. Očividně se na těchto vysokých číslech projevila katastrofální porážka u Caporetta. Pro Itálii se rok 1917 stal vůbec nejhorším za celou Velkou válku, co se týče počtu mrtvých. Padlo a zemřelo 152 790 vojáků.
Italské vrchní velení (Comando Supremo) hlásilo za tento rok 170 potvrzených vzdušných vítězství, zatímco duální monarchie si jich nárokovala 247.
Z výše uvedeného přehledu tudíž jednoznačně vyplývá, že vojáci císaře pána bojovat uměli.
