Do análů se tenhle střet zapsal rovněž jako průlom u Caporetta nebo dvanáctá bitva na Soči. V italském tažení za první světové války, v řadě zemí nazývané Velká, sehrála mimořádně důležitou roli.
Německo a jeho rakousko-uherští spojenci vyčlenili 353 000 vojáků a 2518 děl, proti nimž stálo 257 400 Italů s 1342 děly.
Průlom
Ve dvě hodiny v noci 24. října 1917 zaútočila spojená německá a rakousko-uherská vojska pod velením německého generála Otty von Belowa na italské postavení u Caporetta (dnešní slovinský Kobarid). Podporovalo je dělostřelectvo a plyn. Proti italské 2. armádě generála Luigiho Capella vyrazila pěchota podunajského mocnářství v půl osmé ráno.
Hlavní útočnou vlnu tvořila pruská 12. divize, jež prorazila ke Caporettu a vnikla do týlu italských vojsk na hoře Krnu. Rakousko-uherské divize prorazily tři italské linie a během několika hodin dobyly silně opevněné pásmo, Italy pokládané za nedobytné.
Panika
Vojska ústředních mocností dobývala jednu obrannou linii za druhou a valila se k řece Piavě. Pro nás je důležité a zajímavé, že těchto pamětihodných událostí se účastnil plzeňský 35. pěší pluk, známí „pětatřicátníci“. Vojáci čáslavského 21. pěšího pluku vzpomínali, že Italy zachvátila panika a hromadně opouštěli své pozice. Překvapení bylo natolik dokonalé, že „makaróni“ neudrželi frontu. Postupně se jich na útěk obrátil údajně až milión!
Útok sil ústředních mocností směřoval do týlu nepřátelských vojsk nejen na Soči, nýbrž i v Dolomitech a Karnských Alpách. Útočníci se zmocnili obrovských zásob válečného materiálu, a především potravin, což vzhledem k stále tíživější dohodové blokádě představovalo značný přínos.
Italové jakž takž stabilizovali obranu na Piavě počátkem listopadu.
Bilance
Někteří historici považují italský debakl u Caporetta za nejtěžší porážku, jakou utrpěla moderní armáda až do začátku druhé světové války a ohromujících vítězství Wehrmachtu během Blitzkriegu. Některé zdroje uvádějí, že ústřední mocnosti ztratily 30 000 až 50 000 padlých a raněných, kdežto Italové 10 000 až 13 000 padlých, 30 000 raněných a 265 000 zajatých. Jiní autoři vypočítávají italské ztráty do konce roku 1917 až ve výši 37 000 padlých, 335 000 zajatých, tedy téměř desetkrát víc než padlých, což vypovídá nejlépe o nízké morálce Italů (za celou první světovou válku se jich ocitlo v zajetí 569 000), 3152 děl a 3000 kulometů.
Tolik podceňovaná rakousko-uherská armáda tak jednoznačně prokázala, že navzdory nízkému hodnocení v cizině bojovat umí.
