Čechy trápí absence moře, proto je koupání ve slané vodě jednou z jejich vášní, kterou provozují od Chorvatska až po Thajsko. Byly však doby, kdy se českým mužům koupání v mořských vlnách zajídalo bez ohledu na to, že pak ti šťastnější získali členství v klubu Zlatých rybek, vítězů nad Neptunem…
Suchozemské Československo, hrdé na své letce, razilo v 30. letech heslo Vzduch je naše moře. Jeho piloti pak během druhé světové války prokázali své umění. Často létali nad skutečným mořem s rizikem sestřelu či nouzového přistání. Ti, kteří byli z mořských vln vyloveni, měli nárok na členství v Golden Fish Clubu, v Klubu Zlatých rybek. Jména ostatních, jež moře nenávratně pohltilo, jsou umístěna na památníku v anglickém Runnymedu. Zde je vzpomenuto 20 456 příslušníků letectva Commonwealthu, kteří během války padli a nemají svůj hrob. Mezi nimi je uvedeno i 150 československých letců.
Sám mezi delfíny
V pátek 31. července 1942 vzlétl ve své stíhačce Spitfire BM 452 RY-U pilot 313. čs. stíhací perutě nadporučík Jaroslav Muzika. V dalším stroji jej doprovázel rotný Pavel Kocfelda. Chránili záchranný hydroplán Walrus, který pátral nad kanálem La Manche po záchranném člunu dinghy s anglickým pilotem, jenž byl předchozího dne sestřelen. Sedmadvacetiletý Muzika se však záhy dostal sám do krizové situace. Letoun měl problémy, Jaroslav musel nouzově přistát na moři.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
