Dnes se k jejímu odkazu ponejvíc hlásí Rakušané, ačkoliv ji v době jejího života spíš zatracovali. Češi o ní často nemají ani páru, třebaže pocházela z významné pražské šlechtické rodiny Kinských. Berta von Suttner se narodila jako pohrobek otce, jenž byl o padesát let starší než její matka, a sama pak inklinovala k výrazně mladším mužům. Vynálezce dynamitu Alfreda Nobela nakonec inspirovala k životní mírové misi a stala se držitelkou jeho prvního prestižního ocenění.
Berta von Suttner se narodila roku 1843 jako hraběnka Bertha Kinská ze Vchynic a Tetova v proslulém paláci Kinských na Staroměstském náměstí několik měsíců po otcově smrti. Už od počátku svého života byla poznamenaná duchem doby i poněkud vzletnou povahou své matky. Ta jako zatracovaná vdova po hraběti Františku Josefu Kinském vesele utrácela veškeré peníze v evropských hernách, a tak i na Bertu dopadal stín matčina neurozeného původu.
Mládí, neprchej
Berta se trochu vzdělávala a hodně pracovala, aby se co nejvíce vymanila z vlivu své matky. Ta si na ní totiž léčila své komplexy a chtěla z ní mít zpěvačku nebo herečku. Nejen že se v umění neprosadila, ale ani se na rozdíl od své matky dobře neprovdala. Ve svých dvaatřiceti letech, tedy již jako neškodná „stará panna“, se nechala zaměstnat jako guvernantka v rodině Suttnerových. Se všemi čtyřmi dcerami a především pak s o devět let mladším synem Arthurem Suttnerem však navázala spíše přátelský než pedagogický vztah. A právě kvůli Arthurovi pak musela z rodiny odejít.
Náhoda na inzerát
Na základě inzerátu tehdy již stárnoucího movitého průmyslníka a vynálezce Afréda Nobela se dostala do Paříže, kde začala v jeho službách pracovat jako sekretářka. Dlouhé hovory o politice, situaci ve světě a válce ji nejen inspirovaly, ale vytyčily také nový směr jejího života, který se měl po několika měsících opět stočit směrem k rodině Suttnerových.
Arthur si totiž nedal pokoj, opakovaně Bertu kontaktoval, až po několika měsících došlo k jejich tajnému a skandálnímu sňatku. Z Vídně, kde pro ně nebylo příliš vlídné prostředí, odjeli novomanželé do Gruzie, kde našli azyl u známé šlechtičny, a to přímo ve víru rusko-lturecké války.
Zrození mírové aktivistky
Berta ve válečné vřavě konečně objevila svůj skrytý talent. Živila se nejen jako učitelka ve šlechtických rodinách, ale hlavně jako dopisovatelka Vídeňských a Berlínských listů, kde publikovala pod pseudonymem „Jemand“, přičemž zaznamenávala válečné hrůzy, které kolem sebe viděla. Když se po několika letech vracela s manželem Arthurem zpět do Evropy, byla už poměrně známou osobností v intelektuálních společenských kruzích. Ve svých textech totiž apelovala na to, že by se vše mělo řešit dohodou a mírovou cestou. Podporovala kosmopolitní myšlení světa a zatracovala nacionalismus, čímž bohužel předběhla svou dobu, která byla plná národoveckých snah.
Odzbrojte!
O válečné vřavě se silnou romantickou manýrou psala i ve svém provokativním románu Odzbrojte!. Vyvolal velký rozruch a postavil autorku mezi přední představitele mírového hnutí ve světě. Rok 1889 ale ještě nebyl na podobné názory připraven. Pacifismus byl vnímán jako neochota k boji. Bertu ale nezajímala ani národní emancipace, ani vítězství a ozbrojené konflikty považovala za zhoubné a zvrhlé. A tak byla často vysmívána a parodována. Mluvilo se o ní jako o „Tlusté Bertě, která zase káže o míru“. Ačkoliv jejímu optimistickému pacifismu příliš nerozuměl ani její celoživotní přítel Alfréd Nobel, velmi ji v jejích aktivitách podporoval. Myšlenka Nobelovy ceny míru, kterou nakonec roku 1905 sama získala, vznikla právě na základě jejich dialogů. Nobel nadaci věnoval celé své jmění a spolu s Bertou také inicioval vznik Mezinárodního soudního dvora v Haagu.
Nesmrtelná
To, že Berta von Suttner není v Česku příliš populární, souvisí pravděpodobně s tím, že její hlavní činnost spočívala v zakládání buněk mírového hnutí, což se u nás moc nedařilo. S rodnou zemí zůstala v kontaktu, T. G. Masaryka ostatně považovala za pacifistu a svého stoupence. Setkávala se i s básníky Svatoplukem Čechem a Jaroslavem Vrchlickým. V roce 1895 byla Berta Suttnerová v rodné Praze, kde usilovala o ustavení české sekce Mírové společnosti. Německé kruhy chtěla získat vystoupením v Tiskovém klubu Concordia. Pacifismus měl překlenout napětí mezi Čechy a Němci, ale její snaha se setkala s neúspěchem a nepochopením německé strany.
Zemřela v roku 1914 několik týdnů před tím, než Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku.
