Blížící se volby vyhrocují studenou občanskou válku do paniky politických stran a hnutí v zákopech obou táborů. Média se místo úlohy mediátora ujala tvorby headlinů s cílem zvýšení prodeje titulů a jedni i druzí se domnívají, že jsou hybateli či dokonce tvůrci dějin. Z pohledu dějin jde přitom jen o pýchu jepice pyšné na životní dílo, když po kopulaci padá k hladině. Výjimky z řad politiků spočítá prsty jedné ruky i nešikovný tesař a média jsou jen zrcadlem střetů a společenských změn. Historický význam i fáze vývoje dějů dokážeme posoudit až s větším odstupem, než je délka lidského života, někdy několika generací a míra této časové vzdálenosti bývá úměrná významu a rozsahu událostí.
Právě (ne)schopnost objektivního posouzení událostí a odhadu jejich vývoje je ve veřejném prostoru nejčastější příčinou názorových střetů. Po vyloučení kolaborantů s Ruskem zbývají existence, které díky sníženému IQ i pudu sebezáchovy nebezpečí Ruska necítí. Jejich argumenty v debatě o nutné míře podpory Ukrajiny proti agresi Ruska končí frázemi „nejsme ve válce“ a „co je nám do toho“. Vzděláním a morálkou neinvalidní odpůrci kolaborace dosud argumentovali, že při nezadržené agresi Ruska dříve či později hrozí válka i nám. Tato argumentace však přestává stačit po otázce: Byly české země ve válce 1914 až 1918 a poté ČSR 1939 až 1945, když se ani v jednom případě v českých zemích, resp. protektorátu neválčilo? Ano, bez ohledu na linie zákopů byly, zní odpověď, protože v žádné válce na evropském kontinentu nelze stát stranou.
A ptejme se dál: Byla stoletá válka mezi Francií a Anglií nepřetržitě sto let trvající bitvou? Byla třicetiletá válka nepřetržitě třicet let trvající válkou? Nikoliv! Zvláště v druhém případě šlo o souhrn desítek bitev dlouhotrvajícího střetu ideologií. Z logiky věci musíme na otázku, zda nám do ruské agrese vůči Ukrajině „něco je či není“, zda „jsme či nejsme ve válce“, jasně odpovědět: „My ve válce už dávno jsme, ať se nám to líbí či ne, již déle než sto let!“
Její ouvertura v letech 1914–1918 rozvrátila tisíciletý řád a způsobila krizi, která 1917 zrodila nejkrvavější režim lidské civilizace, který ihned začal válku o ovládnutí světa trvající dodnes. Varuje-li Financial Times, že Rusko plánuje v roce 2024 v celé Evropě sabotáže, bombové útoky, žhářství a poškozování infrastruktur, víme, o čem je řeč. Co víc než projevy ruských reprezentantů má být ukázkou ruského odhodlání vést se Západem konflikt o Armagedon v režii Ruska. Jsme ve válce už déle než sto let a máme historickou příležitost být na správné straně! Jak dlouho však budeme za této situace tolerovat ruskou pátou kolonu? Slušnost patří k demokracii, ale pamatujme, že bolševici i komouši ji vždy považovali za zbabělost a strach.
Při posuzování činů ohrožujících bezpečnost a existenci státu bychom proto měli dát přednost tomu, co by Zpětné zrcátko nazvalo laskavou přísností. Nejde o zákaz srazů ruských švábů, jsou vhodným registrem jejich vůdců i jednotlivých kusů stáda. Kde však končí tolerance k provokacím a testům síly státu, zaštítěným poslanci typu Foldyna? Co má znamenat skandální osvobození Martiny Bednářové, která žákům: „Lživě sdělila, že Vladimir Putin čelil situaci, kterou musel údajně nějak řešit, spočívající v bestiálním vyvražďováním Rusů ukrajinskými nacisty,“ jak uvedl žalobce Ondřej Šťastný? Co si myslet o předsedkyni odvolacího senátu Haně Chaloupkové a jejím šokujícím zdůvodnění rozsudku: „Máme za to, že co se týče roviny etické a roviny, jakým způsobem by si měl počínat učitel, lze obžalované vytýkat spoustu věcí, nelze ale na ni pohlížet jako na Mistra Jana Husa, který byl za své názory upálen.“(sic!) Není divu, že šílená souška, které zřejmě z diáře kdosi vytrhl list s datem 17. listopad 1989, přímo u soudu pokřikuje, že její pravda zvítězila, a vyhrožuje, že se do školy vrátí jako ředitelka!
Nebezpečí nehrozí jen z intelektuálního a morálního suterénu. Důkazem jsou útoky Andreje Babiše na vládu a jmenovitě ministryni obrany Janu Černochovou. Zpětné zrcátko s kolegou z podcastu Klíčovou dírkou Ottou Seemannem pátralo po možných kořenech Babišovy radikalizace a našlo zajímavé souvislosti. Po rozchodu s Markem Prchalem bylo jistou dobu jméno šéfa marketingu hnutí ANO neznámé. Zanedlouho poté, co Andrej Babiš oznámil, že se rozchází s manželkou Monikou, ale prosákly ze zákulisí hnutí ANO informace, že se marketingu ujala Aneta Zicklerová, která ihned po převzetí sociálních sítí řádně přitvrdila. Jinak despotický šéf Babiš byl ve vztahu k marketérům vždy 100% disciplinovaný a na pokyn zvládne i kotoul vzad. Proto stojí za to nahlédnout do prostředí, v němž se pohybovala Aneta Zicklerová. Je snachou Josefa Zicklera, zakladatele a prvního předsedy nacionalistického hnutí Řád národa – Vlastenecká unie. Josef Zickler si dokázal poradit v každém režimu a neztratil se ani po listopadu 1989.
Velmi úzce spolupracoval s kontroverzním plk. Zdeňkem Zbytkem, blízkým přítelem Miloše Zemana a nositelem titulu Člověk roku 2016 za upevňování vztahů mezi Českem a Ruskem, který obdržel od Ruského biografického institutu. Hnutí Řád národa mělo blízké vztahy i s neonacistickou hudební skupinou Ortel, která pro předsedu hnutí Zicklera natočila předvolební klip. Sídlo hnutí bylo v Benešově vile v Praze, jejíž pronájem zprostředkoval Zbytek, známý svou náklonností k Rusku. Vila patřila Ruské federaci a sdílela zahradu s ruským velvyslancem (sic!). Ani Josef Zickler se nikdy netajil obdivem k Putinovi, jeho řízení státu i způsobu politiky. Byl proto častým hostem na ruské ambasádě a Řád národa (na sociálních sítích 300 000 sledujících) byl přirozeně silně prorusky orientovanou organizací.
A nyní se zkusme zamyslet! Víme, jakým způsobem Rusko vede informační válku přes sociální sítě. Skutečnost, že ruské tajné služby využívaly mladá krásná děvčata jako agentky, které dokázaly politicky angažovaným pánům poplést hlavu a tahat za nitky, tak nemusí být jen součástí scénáře filmu. John Dennis Profumo († 2006), britský ministr obrany (1960‒1963), by mohl vyprávět. Proto zjevení se Anety Zicklerové po boku Andreje Babiše jako vládkyně sociálních sítí a jeho paralelní radikalizace budí údiv, byť jde o nepotvrzenou spekulaci. Ponechme stranou kolující drby, že je Babiš s Zicklerovou ve vztahu nejen pracovním. Pokud však náhle zradikalizovaný Babiš žádá ministryni obrany Černochovou, aby mu sdělila podrobnosti o nákupu zbraní a střeliva pro Ukrajinu, trasy odkud, kam i kudy zbraně vozíme včetně termínů, kdy je budeme převážet, je přinejmenším zvednuté obočí na místě. Jaké další informace by opravdový ruský agent měl požadovat?
Snad jakési P.S. k aktuální situaci: Povolení k pobytu v ČR má 42 500 Rusů. Během prezidentské volby se na ruskou ambasádu dostavilo cca 2 500 Rusů, kteří podle uniklých informací volili z 90 % Putinova protikandidáta. Kde bylo zbývajících 40 000 Rusů? Jaké jsou jejich názory, komu fandí? Údajně je prý problém problémové Rusy dostat z republiky pryč. Neměl by být přece problém při žádosti o prodloužení pobytového víza nabídnout všem žadatelům víza se statutem politického uprchlíka.
Ať již o něj zažádají či ne, dají tím jasně najevo svůj postoj.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
