Je pátek 13. října 1307. Po celé Francii je v plném proudu obří zátah na templáře, členy jednoho z nejmocnějších řádů středověké Evropy. Obvinění jsou na tehdejší poměry zcela šokující: kacířství, sodomie, homosexualita, zapírání Krista a tak dále, celkem je to 127 bodů obžaloby. Po měsících strávených na mučidlech se většina zatčených ke všemu přizná, a tak následují popravy. Na hranici skončí nejvyšší představitelé včetně velmistra řádu Jacquese de Molay – česky Jakuba z Molay. Tím se uzavírá téměř dvousetletá historie řádu, který převrátil naruby evropské dějiny a který po sobě zanechal mnoho nevyřešených otázek, legend a tajemství – včetně tajemství Svatého grálu...
Ale pojďme po pořádku. Svatá země, začátek 12. století. Křesťané při první křížové výpravě po několika staletích muslimské nadvlády dobyli Jeruzalém, místo božího hrobu Ježíše Krista. Tady také vzniká nový mnišský řád s červeným křížem ve znaku, který má za cíl chránit křesťanské poutníky. Nejdřív je rytířů jen 9 a jako základnu si volí tu úplně nejprestižnější jeruzalémskou adresu. Palác na tzv. Chrámové hoře, kde v dávných dobách stával Šalomounův chrám, který podle tradice střežil ty nejposvátnější biblické předměty včetně archy úmluvy s deskami desatera přikázání.
Tady začíná příběh, který později vyvolá tolik legend a konspiračních teorií. Britský archeologický výzkum v 19. století totiž potvrdil, že templáři v základech bývalého chrámu ztracené poklady hledali. Nikdo ale neví, co přesně nalezli, či jestli vůbec něco. Spekuluje se o všem možném: mohlo jít jen o spoustu zlata. Mohlo jít o Svatý grál – zázračný pohár, ze kterého pil Ježíš Kristus při své poslední večeři. Mohlo jít o písemné důkazy, že Ježíš Kristus byl ženatý s Máří Magdalenou a měli spolu potomky. Každopádně když po devíti letech – teď už mnohem početnější templáři – v Evropě žádali papeže o privilegia, stala se podezřelá věc: dostali neuvěřitelné výsady. Nebyli nikde nikomu podřízení, žádnému panovníkovi, jen papeži. Mohli se volně usazovat po celé Evropě, nikde neplatili daně, naopak sami je mohli vybírat. Konspirátoři soudí, že tak výhodné podmínky získali výměnou za slib, že své tajemství nikdy nevyzradí.
A tak během 13. století dochází k obrovskému rozmachu řádu. Staví nejhonosnější stavby své doby, shromažďují obrovské bohatství. Zastoupení mají snad v každé evropské zemi, s nadsázkou tak vzniká první nadnárodní korporace v dějinách. Jejich hlavní činnost už nespočívá v bojích ve Svaté zemi, tam podle odhadů působí jen zhruba 10 % všech členů řádu. Zbylých zhruba 20 000 se věnuje podnikání na kontinentu: zakládají třeba první bankovní systém – půjčují peníze, vydávají dokonce první podobu cestovních šeků. Mají vlastní flotilu lodí. Jsou prostě nejmocnějším hybatelem tehdejší Evropy.
Je však jasné, že tohle nemůže trvat navždy. Úpadek přichází poté, co muslimové znovudobydou Jeruzalém a templáři ze Svaté země musejí odejít. Důvod jejich existence je najednou pryč a jejich enormní bohatství začne být mnohým na obtíž.
V tu dobu přichází na scénu jistý Jacques de Molay. Šlechtic, narozený v burgundském městečku Molay mezi lety 1240 a 1250, se k templářům přidává zhruba ve dvaceti letech a ihned odjíždí bojovat do Svaté země. Když křesťané v roce 1291 prohrají poslední velkou bitvu v Palestině – obléhání přístavního města Akko – musejí uprchnout na Kypr. Tady se Jacques de Molay zhruba ve čtyřiceti stává novým, sám přitom netuší, že posledním, velmistrem templářského řádu. Jeho šestnáctiletá vláda bude naplněna usilovnou snahou prosadit další křížovou výpravu, která by ztracená svatá místa křesťanů v Palestině dobyla zpět – a tím opět vrátila templářům jejich hlavní důvod existence. Vyrazí na dlouhou cestu po evropských dvorech, ale na Kypr se vrátí s nepořízenou.
Vše ještě zhorší mocný francouzský král Filip IV. Sličný. Ten už má „státu ve státě“ plné zuby a navíc je sám u templářů zadlužený až po uši. Jejich splacení hodlá řešit radikálním způsobem. Vyvolá skandál: templáři prý při svých přijímacích rituálech plivou na kříž, líbají se na zadek, ponoukají se ke vzájemné kopulaci, místo Krista uctívají hlavu satanského bůžka zvaného Bafomet. Nejhorší obvinění, jaká si lze ve středověké Evropě představit. V roce 1307 pozve velmistra Jacquese de Molay do Paříže, aby se ním obvinění probral a řešil budoucnost řádu. Ve skutečnosti jde jen o léčku. V pátek 13. října 1307 – mimochodem odtud možná pochází legenda o smolném pátku třináctého – provede svůj zátah na všechny templáře ve Francii, přinutí papeže, aby to samé vyhlásil i pro ostatní evropské země a po vynucených přiznáních už templářská elita hoří na hranicích.
Řád je rozpuštěn a v historii se má nad ním navždy zavřít voda. Ale nezavře. Při zátahu totiž královi vojáci nenašli to nejpodstatnější: bohatství řádu, a už vůbec ne nějaký zázračný poklad. Je jisté, že templáři před zátahem stačili zničit nejzásadnější dokumenty. A je pravděpodobné, že své bohatství někde museli ukrýt, protože se toho našlo opravdu velmi málo.
Co se od té doby děje s templářským odkazem, kde všude má být ukrytý jejich poklad a co se ve skutečnosti našlo, vám odhalí nová epizoda Životů slavných v úvodu videa.
