Únorem 1948 začala pro Čechoslováky doba temna. Po pár letech naděje poválečných let přišly represe komunistického převratu a s ním spojené monstrprocesy, zatýkání nevinných a výslechy s brutálním fyzickým mučením. Bylo tak jen otázkou času, než se v národu vzbouří touha po svobodě. V tvrdém popřevratovém režimu vznikla celá řada odbojových skupin a mezi ty známější patří i MAPAŽ.
Původně chtěl továrník Josef Hořejší utéct za hranice. Komunisté mu záhy po převratu sebrali továrnu a napařili dvoumilionovou pokutu. Jenže v Německu, kde skončil, to po válce vypadalo hůř než doma, a tak se po 14 dnech vrátil. Svým přechodem přes hranice na sebe ale navázal lidi, kteří byli ochotní pro novému režimu bojovat. A tak postupně vznikla odbojová skupina MAPAŽ.
Podobně jako jiné podobné ilegální organizace i oni podporovali rodiny pronásledované komunisty, pomáhali jim s útěky do zahraničí, vyráběli a distribuovali protikomunistické tiskoviny a tak podobně. Jejich činnost ale byla v jistém ohledu mnohem drsnější. Komunisty totiž chtěli likvidovat za použití násilí.
A byli jednoznačně dobře vybavení. První z celkem sedmi atentátů chtěli spáchat za pomocí střelných zbraní, na ty další se už vybavili výbušninami. Ačkoliv způsobili svými útoky poměrně velké materiální škody, jejich zamýšlené oběti unikly jen lehce zraněné, pokud vůbec. Před očima soudu jim to ale nijak neulehčilo.
Čtyři z mužů včetně Hořejšího byli 7. ledna 1950 oběšeni v Praze na Pankráci. Další dostali doživotí nebo trest až 20 let těžkého žaláře. Jeden z doživotně odsouzených byl i František Kačer, známý rebel, který se k odbojové činnosti nikdy nepřiznal. Nakonec zemřel dřív než jeho kamarádi odsouzení k popravě. StB ho prý odvezla v roce 1949 do lesa a donutili ho vlastníma rukama si vykopat hrob...
