Zločinný příslušník StB Miroslav Pich-Tůma aneb Příběh opravdového komunisty

V pondělí 23. února 1948 Miroslav Pich s více než čtyřiceti příslušníky StB provedl prohlídku sekretariátu národních socialistů na pražském náměstí Republiky. Několik balíků dokumentů se mu s kolegy podařilo odnést tajně ven, hned je roztřídit a využít. „Mou hlavní činností v únoru bylo dávat jména osob, které mají býti zatčeny, a případně poznatky, na co mají být vyslýchány,“ popsal Pich. Kdosi ohlásil útěk ministra Huberta Ripky za hranice. Pich zařídil prohlídku jeho bytu, kde našli asi devět oplechovaných beden písemností – Ripkův osobní archív z Londýna, záznamy z různých důvěrných jednání či zprávy domácích odbojových skupin napojených na Londýn.

V zemi zaslíbené

Miroslav Pich vyrůstal v chudém dělnickém prostředí v Havlovicích u Úpice, vzdělání ukončil v šesté třídě a v učení na číšníka nevydržel. Později pracoval pro místní textilní továrnu, mimo jiné i v Praze, kde před válkou navštěvoval levicové přednášky. V Úpici se účastnil mládežnického i komunistického hnutí a vstoupil do ilegální KSČ. Pichův naprostý příklon ke komunistické ideologii, jíž podlehl, měl mělké a naivní základy. Dominantní složkou jeho osobnosti byla živelnost, prudkost a touha po akci, ať je jaká je. A od počátku bylo patrné i Pichovo pohrdání morálními normami a tradičními hodnotami.

V květnu 1940 se začalo mezi komunisty ve východních Čechách zatýkat. V červnu proto Miroslav Pich vyrazil s kamarádkou Věrou Kadaníkovou a se svým vzorem, předsedou ilegálního městského výboru KSČ v Úpici Karlem Králem, a jeho dívkou Štěpánkou Cejzlarovou na dlouhou cestu do země zaslíbené, tedy Sovětského svazu. Přes Slovensko, budapešťské vězení Tolonczház a Podkarpatskou Rus doputovali v září 1940 na území SSSR.

Po krátkém věznění NKVD se Pich s Kadaníkovou mohl usadit ve městě Podhajce (ukrajinsky Pidhajci) u Tarnopolu (ukrajinsky Ternopil), kde pracoval v textilce.