Prvního listopadu 1781 spatřil světlo světa výnos římského císaře a českého krále Josefa II. „o tělesném poddanství neboli člověčenství“, který vstoupil do dějin jako Patent o zrušení nevolnictví. Tím se rušila osobní závislost poddaných na vrchnosti. Lidé, po staletí upoutáni k půdě a vrchnosti, se mohli svobodně stěhovat bez souhlasu pánů. A když k tomu přičteme stejně důležitý patent toleranční, který vyšel čtrnáct dní předtím a řešil otázky víry, muselo se zdát tehdejšímu prostému lidu, že se jim právě otevřely brány ráje…
Ve skutečnosti to před 240 lety s patentem o zrušení nevolnictví zase až tak růžové nebylo. Nevolnictví bylo nahrazeno výnosem o „mírném poddanství podle příkladu zemí rakouských“, což znamenalo, že i nadále zůstala zachována povinnost roboty včetně naturálních i peněžních závazků vůči šlechtě. Robota byla zrušena až v roce 1848.
Osvícenému rakouskému panovníkovi však nezbývalo nic jiného než rychle dohnat to, co jinde ve vyspělé Evropě bylo už dávno samozřejmé. Vždyť pruský král Fridrich II. vyhlásil například toleranční patent neboli svobodu náboženství již před padesáti roky.
Nápad na poli
Ať už si myšlenka zrušit nevolnictví klestila cestu jakkoli trnitou, lidem na Vyškovsku zcela určitě nikdo nevymluví, že k tomu přispěla událost na jejich katastru z 19. srpna 1769.
Toho dne cestou na vojenskou inspekci do Olšan u Prostějova dorazil ke Slavíkovicím (dnes součást Rousínova) císař Josef II. se svým doprovodem. A co čert nechtěl, právě tady se polámalo kolo u jeho kočáru. Panovník usedl na mez a očividně se nudil. Naproti přes silnici oral podomek Jan Kartoš na poli, jež patřilo sedláku Zikmundu Trnkovi. Císař ho požádal, jestli by si mohl vyorat pár brázd. Na vlastní kůži tak okusil velmi těžkou práci poddaných. A bylo to. Právě tady ho prý napadla ta spásná myšlenka zrušit nevolnictví. Věřte, že to místním už nikdy nevymluvíte, i když pravda je jiná.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
