nahoru

Daniel Lambert: Nejslavnější tlouštík Británie si vydělával vlastním tělem

Veronika Zenklová 24. září 2021 • 13:00
Daniel Lambert: Nejslavnější tlouštík Británie si vydělával vlastním tělem
foto: Wikimedia Commons

Boj s nadváhou je součástí novodobých dějin, nikoliv daleké historie. Chudoba a nedostatek jídla ostře kontrastovaly s blahobytem, který si mohla dovolit jen nejvyšší třída. Přesto ani její příslušníci nepřistupovali k jídlu tak jako dnes my. Narozdíl od většiny lidí sice netrpěli hladem a mohli své břicho nasytit pokaždé, když měli potřebu, ale fakt, že prostý občan v 18. století začal morbidně tloustnout, byl docela unikátní až kuriozní.

Daniel Lambert se narodil v Leicesteru v roce 1770 jako nejstarší ze čtyř dětí a již od raného dětství byl vášnivým sportovcem. Miloval zejména lov vyder, rybaření, střelbu a dostihy. Byl také výborným plavcem a již od svých osmi let to učil ostatní děti. V pozdním mladistvém věku se pak začal věnovat chovu loveckých psů a měl v tom velmi dobré výsledky. 

Z nuly na dvě stě

Když mu bylo 14, odešel do Birminghamu, kde si našel místo v továrně na rytí a lití knoflíků. Po čtyřech letech se vrátil zpět do Leicestru, aby pomáhal otci jako asistent během služby hlídače ve věznici. Když otec odešel do důchodu, Lambert po něm práci převzal. Tehdy už vážil kolem 200 kilogramů.

Navzdory své rostoucí hmotnosti zůstával Lambert údajně ve formě. Ve svém volném čase se věnoval cvičení a posilování, takže byl prý schopný unést bez problémů až 250 kilo dřeva. Tloušťkou tedy nebyl dosud nijak výrazně omezen a z análů vyplývá, že dokázal stát na jedné noze, jezdit na koni a dál vyučovat plavání. S vodní hladinou si rozuměl tak náramně, že se dokázal udržet nad vodou i se dvěma dospělými muži na zádech.

Konec jedné éry

V roce 1801 se Lambertova hmotnost zvýšila na 250 kg, což bylo příliš mnoho na to, aby mohl znovu usednout na koně, a byl tudíž nucen vzdát se nejen jízdy, ale také lovu. V roce 1805 navíc přišel o práci, protože věznice byla uzavřena. Do té doby navíc opět ztloustl, a proto si nemohl najít jiné zaměstnání.

Uzavíral se ve svém domě, přežíval z úspor a snažil se vyhnout kontaktu s lidmi. Legenda o jeho tloušťce se ale šířila jako lavina a netrvalo to dlouho a zvědaví návštěvníci postávali pod jeho okny. Lambert, který o nevyžádanou pozornost nestál, je odháněl. A přestal se vážit. Jeho přátelé jej však převezli, a to doslova. Pod záminkou návštěvy kohoutích zápasů jej naložili do kočáru, který předem zvážili. Následně z něj vyskákali a najeli s ním na obří měřidlo. Odečtením hmotnosti prázdného kočáru vypočítali, že Lambert nyní váží úctyhodných 320 kg, což z něj činí oficiálně nejtěžší osobu v historii.

V nouzi poznáš diváka

Lambertovi rychle docházely peníze a brzy si uvědomil, že jediný způsob, jak si vydělat na živobytí, je vystavit se na odiv. V roce 1806 tedy Lambert nastoupil do speciálně postaveného kočáru a odcestoval z Leicesteru do svého nového domova v Piccadilly, kde se představoval platícím divákům po dobu pěti hodin každý den, přičemž každému návštěvníkovi účtoval šilink.

Nešaškoval však před nimi se svými špeky, nýbrž s lidmi vedl inteligentní konverzace, v nichž uplatňoval své znalosti ze sportu a chovu. 

Většina návštěvníků se k němu proto chovala zdvořile. Navštívil ho dokonce i sám král Jiří III., který s ním toužil pohovořit. Návštěvníky, kteří ale přišli jen kvůli jeho fyzické anomálii, Lambert z pochopitelných důvodů nevítal. Jakmile se ho někdo zeptal na jeho chuť k jídlu nebo velikost oblečení, reagoval podrážděně. Jedné z žen na podobnou otázku odvětil, že pokud chce znát jeho přesné míry, dá jí je, aby věděla, kolik ji bude stát jeho nový kabát. 

Zdravý nemocný

Lambert se podvolil také lékařskému zkoumání. Lékaři jej vážili a měřili a na základě důkladného vyšetření na něm neshledali nic vadného. Popisovali jej jako aktivního a mentálně ostražitého s vynikající pamětí. Lambert nadále tvrdil, že je chopen ujít asi čtvrt míle bez obtíží, že pravidelně spí a cítí se zdráv. Přesto zemřel roku 1809 ve Stamfordu krátce poté, co si stěžoval na dýchací obtíže. Pitva se nekonala, ale pravděpodobně zemřel na náhlou plicní embolii. Bylo mu pouhých 39 let. 

Aby jeho tělo vynesli ven z pokoje, kde zemřel, museli vysadit okno a zbořit část zdi. Hrob byl následně opatřen šikmou rampou, protože nebylo možné spustit tělo seshora. 

Proč?

Není jisté, co přesně stálo za vznikem Lambertovy extrémní obezity. Pravděpodobnost, že trpěl poruchou štítné žlázy nebo jinou genetickou chorobou, například Cushingovým syndromem, není velká. Kromě přírůstku hmotnosti totiž nevykazoval žádné další příznaky. Pacienti trpící dalšími genetickými syndromy, které mohou vést k obezitě, mívají zároveň poruchy učení a svalovou slabost, což lékařské záznamy Lamberta přímo vylučovaly.  Co se týče jeho rodinné anamnézy, nadváhou trpěli pouze teta a strýc, ostatní z jeho příbuzných, tedy rodiče a sourozenci, měli celý život normální postavu.

V důsledku toho je pravděpodobné, že Lambertův přírůstek hmotnosti nebyl způsoben poruchou, ale kombinací přejídání a nedostatku pohybu. Jelikož byl od dětství zvyklý na pohyb a v pubertě měl statnou postavu, přibírat na váze začal v souvislosti s relativně sedavým zaměstnáním strážce věznice. 

Nesmrtelný Lambert

Lambert se stal natolik kultovní postavou, že po něm v Leicesteru bylo pojmenováno několik místních hospod a podniků. Lambertovy osobní věci, včetně jeho oblečení, křesla, vycházkové hole, jezdecké helmy a modlitebních knih, jsou trvale vystaveny v muzeu Newarke Houses Museum v Leicesteru. Ve Stamfordově muzeu je model Lamberta v životní velikosti oblečený do replik oděvu a jeho obraz je umístěn ve slavném Stamfordově George Hotelu.

Veronika Zenklová


Klíčová slova: zdraví, historie, obezita



Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.