nahoru

Jatka, která zbrzdila osmanskou invazi do Evropy, ale také uvrhla Slovensko pod muslimskou nadvládu

Lukáš Lhoťan 1. srpna 2021 • 18:15
Jatka, která zbrzdila osmanskou invazi do Evropy, ale také uvrhla Slovensko pod muslimskou nadvládu
foto: Wikimedia commons

Dne 1. srpna 1664 se odehrála bitva v místech dnešní maďarsko-rakouské státní hranice, která sice skončila porážkou útočících muslimských vojsk Osmanské říše, ale nakonec byla ukončena pro Osmany výhodným, tzv. vasvárským mírem, v němž habsburský císař Leopold I. uznal osmanskou nadvládu nad oblastí kolem Nových Zámků v Uhrách (dnes Slovenská republika) a Sedmihradskem (historické území v dnešním Rumunsku). Díky tomuto míru na několik desetiletí vládli muslimové v části dnešního Slovenska, Maďarska, Rumunska a výsledek této bitvy byl nakonec zvrácen až slavnou bitvou u Vídně z roku 1683.

Tuto válku zahájili Osmané v roce 1663 vypovězením uzavřeného míru z roku 1606 (který byl prodlužován) a zahájili ofenzivu svých vojsk proti habsburské pevnosti Nové Zámky, kterou také v září roku 1663 dobyli. Jednalo se přitom o jednu z tehdy nejmodernějších habsburských pevností a její pád byl pro obranu habsburského území ve střední Evropě těžkou ranou. 

Zoufalý habsburský císař Leopold I. požádal ostatní křesťanské země o co nejrychlejší pomoc a kupodivu se mu ji dostalo nejen od spojenců, ale i od tradičně protihabsburské Francie, jejíž král vyslal na pomoc skupinu necelých šesti tisíc vojáků. Další posily a finance poslalo Španělsko, Braniborsko, Sasko, Papežský stát apod. Vrchním velitelem spojených křesťanských sil byl jmenován zkušený italský hrabě a polní maršál Raimund Montecuccoli.

Z jara roku 1664 zahájila osmanská vojska vedená velkovezírem Ahmedem Köprülüem společně s jejich křesťanskými vazaly z Moldávie a Valašska novou ofenzivu proti habsburským územím a jednotky polního maršála Montecuccoliho před nimi ustupovaly, protože ještě nebyly spojeny s posilami ze zbytku Evropy. Nakonec se pod velením hraběte Montecuccoliho shromáždilo kolem 25 000 vojáků, a to u vesnice Mogersdorf (dnes území Rakouska) nedaleko města Sv. Gotthard (dnešní maďarské město Szentgotthárd).

Jednotky křesťanské armády zaujaly pozice na jedné straně řeky Rába, kde se polní maršál Montecuccoli rozhodl využít přírodních podmínek k boji s osmanskou armádou. Byť měl k dispozici kolem 25 000 vojáků a 24 děl (někteří historici odhadují, že mohl mít až 40 tisíc vojáků), tak osmanská armáda vedená velkovezírem Ahmedem Köprülüem měla dle odhadu kolem 75 000 vojáků (některé odhady hovoří o celkové síle až 90 tisíc mužů všech jednotek).

A tak již na konci července stály jednotky obou armád proti sobě a mezi nimi ležela řeka Rába. V noci na 1. srpna zahájili Osmané dělostřeleckou palbu na pozice křesťanské koalice a následně na křesťanské obránce zaútočilo víc než 10 000 osmanských vojáků různých jednotek, kteří překročili řeku Rábu. Pro psychologický účinek vedli Osmané útok za zvuku hudebních nástrojů a křiku provolávajících slávu Alláhovi a podařilo se jim po tuhém boji prolomit první obrannou linii křesťanské armády. Podle některých svědectví došlo po prolomení k masovému páchaní brutálních zvyků osmanských jednotek, kdy byly mrtvým a raněným křesťanům uřezávaný hlavy a jiné části těla. Což s hrůzou sledovali obránci druhé linie křesťanských vojsk.

Jádrem křesťanské obrany byla vesnice Mogersdorf, o kterou se rozpoutal lítý boj. Když to již vypadalo, že se osmanským vojákům podaří prolomit i druhou obrannou linii křesťanské armády, tak se do protiútoku vrhl v čele čtyř odpočinutých pluků osobně polní maršál Montecuccoli. Křesťanským vojskům se tak podařilo odrazit osmanský útok a zastavit ho. V poledne se na rychlé válečné poradě polní maršál Montecuccoli rozhodl pro masivní protiútok proti jednotkám Osmanů nacházejícím se stále na západní straně řeky. Cílem bylo zabránit Osmanům v konsolidaci pozic a příchodu posil z druhé strany řeky. Masivní útok křesťanské armády, posílený dělostřeleckou palbou z první linie, nakonec vedl k zhroucení pozic Osmanů a zběsilému útěku na druhou stranu řeky.

Protože ovšem současně se zhroucením osmanských pozic na křesťanské straně řeky směřovaly do tohoto prostoru posily vyslané vrchním velitelem osmanských vojsk velkovezírem Ahmedem Köprülüem, došlo k chaosu a panice, kdy mnozí muslimští vojáci ze strachu o život na útěku před křesťany skákali do řeky a utopili se.

Křesťanští vojáci postupně vyčistili svou část břehu od všech nepřátelských vojáků a osmanská armáda se ze strachu z opakování masakru již nepokusila o další útok přes řeku. Několik dní tábořila naproti křesťanské armády a poté se obě armády vydaly, každá na své straně řeky, do města Vasvár, kde bylo uzavřeno příměří potvrzené následně na setkání zástupců habsburské a osmanské říše v Nových Zámcích 27. září roku 1664. O této bitvě se hovoří jako o bitvě u Mogersdorfu či bitvě u Sv. Gotthardu.

Mír z roku 1664 mezi Osmanskou a Habsburskou říší vydržel až do roku 1683, kdy Osmané opět zahájili útok na Habsburky. Byť byl uzavřen mír, Osmané podnikali loupeživé nájezdy na území Habsburků včetně Moravy, kdy odvlekli do otroctví desítky tisíc obyvatel a další povraždili. Tato bitva, svedená i za účasti vojáků z českých zemí, patří mezi významné bitvy našich dějin, ale bohužel je dnes již opomíjena. Nejspíše to bylo v důsledku politiky po vzniku první Československé republiky v roce 1918, jejíž vládnoucí elity se snažily vše z dob habsburské monarchie u českého obyvatelstva očernit nebo vést obyvatelstvo k tomu, aby na to zapomněli.





Diskuse ke článku