Pokud někde narazíme na Vrbatovo jméno, většinou je to v souvislosti s Bohumilem Hančem. Tragický příběh, který se stal na konci března, zná téměř každý. Z jakých poměrů ale pocházel jeden z hlavních aktérů a kde se s Hančem vlastně potkali? Václav Vrbata, člověk, který neváhal za přítele položit život, se narodil 11. října 1885.
Dětství prožil ve vesničce Kruh nedaleko Jilemnice. Budoucí lyžař měl sedm sourozenců, což finančnímu stavu příliš nepomohlo. Celá rodina také žila v jedné chalupě. Jedinou obživou se stalo tkalcovství, ostatně to platilo i pro lidi v celém okolí. Školní léta Vrbata zvládl, dokonce byl v kolektivu oblíben. Spolužáci si chválili jeho obětavost, která mu de facto způsobila smrt.
Místonáčelníkem Sokola
Vedle plnění školní docházky tedy Vrbata pomáhal i doma. Společně s bratrem si vydělal na první lyže. Dle vzpomínek je vyhotovil jeden ze sousedů, který byl tkadlec, ale ve volném čase vyráběl lyže. Musela to být příjemná změna, protože oba sourozenci zkoušeli sjíždět kopce na prkýnkách od sudu.
Po práci tedy vyráželi na občasné výlety, kromě lyží se Vrbata realizoval také v místním Sokolu. V tělovýchovné organizaci přišlo osudové setkání, narazil totiž na Bohumila Hanče. S o rok mladším kamarádem ještě více zesílila láska k lyžování. Při Sokolovi byl založen lyžařský odbor, do kterého se oba chlapci přihlásili.
Vrbata také několikrát Hanče navštívil, protože chtěl vidět, jak probíhají opravdové běžkařské závody. Sledoval, jak jeho kamarád třikrát ovládl mistrovství zemí Koruny české v běhu na lyžích na 50 kilometrů. Vrbata se kromě toho věnoval právě Sokolu, kde se stal dokonce místonáčelníkem v nedaleké Mříčné.
„Vezmi si mou bundu!“
Oba chlapci se blíže poznali až v rámci vojny, kterou odsloužili v dalekém Sarajevu. Po návratu se často navštěvovali, což dokládá i Hančovo pozvání na osudový závod 24. března 1913. Vrbata dorazil, protože chtěl vidět, jak jeho kamarád ovládne 8. ročník mistrovství. Na startu bylo 15 běžců, velkým favoritem se stal právě Hanč, který měl podporu diváků. Kromě něj se na trať vydalo i několik německých lyžařů.
Závod začal v 7:10 u Labské boudy, vzhledem tomu, že byl konec března, tak počasí závodníkům přálo. Vysoká teplota zapříčinila, že lyžaři vyrazili jen v košilích a bez rukavic, což se později ukázalo jako chyba. V průběhu se počasí znenadání zhoršilo, jak už to na horách bývá. Sluníčko vystřídala vichřice a začal padat déšť společně se sněhem.
Hanč, který slíbil své manželce, že pojede poslední závod, ale pokračoval. Na Zlatém návrší narazil vysílený běžkař na Vrbatu. Ten nabídl svému příteli bundu, osudová chyba. Po krátkém setkání se rozdělili a Hanč se vydal na cestu. Po několika minutách se Vrbata obrátil a snažil se najít jediného běžce na trati.
Hledající rival
To se mu však nepodařilo. Mezitím se do stopy vrátil Emerich Rath, závodník, který kvůli počasí přerušil závod. Vydal se do nečasu hledat svého soka. Po několika minutách objevil na kost zmrzlého Hanče. Rath se ho snažil dotáhnou do Labské boudy, ale pro vyčerpání položil běžce a vyjel pro pomoc. Ta dorazila příliš pozdě, na saních sice dopravili Hanče do Labské boudy, ale tělo už nejevilo známky života. Během několika dalších hodin byl objeven i nešťastný Vrbata.
Měli společný pohřeb. Hanč našel věčný klid na hřbitově v Jilemnici, jeho kamarád o několik kilometrů dále v Mříčné. Tragédie vyvolala mezinárodní ohlas, kondolovali například závodníci až z dalekého Norska, smutek vyjádřil také František Josef I., tehdejší císař.
