Deset hodin ráno, uprostřed filipínské metropole je živo. V aréně se tísní bezmála 30 tisíc diváků, kteří pozorují zápas mezi Joem Frazierem a Muhammadem Alim. Utkání, které proběhlo 1. října 1975, je dodnes považováno za jedno z nejlepších boxerských střetnutí. Ne nadarmo celý kolotoč získal přezdívku Thrilla in Manila, tedy volně přeloženo Horor v Manile.
Abychom pochopili celou situaci, musíme se vrátit o několik let zpět. V roce 1967 odmítl Muhammad Ali nastoupit do armády. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat, byla mu odňata zápasnická licence, přestože byl držitelem titulu. Druhým mužem na scéně se stal Joe Frazier, neporažen dokráčel až k samotnému trůnu v těžké váze. Chybělo mu však porazit Aliho, ten ale zápasit nemohl.
Remízový stav po dvou zápasech
V těchto těžkých chvílích se projevila Frazierova tvář. Aktivně se snažil zákaz zrušit a Aliho finančně i morálně podporoval. Poté, co se společnost obrátila proti válce ve Vietnamu, nestálo střetnutí nic v cestě. Ali, který se před tím, než přešel na islám, jmenoval Cassius Clay, obrátil. Začal Fraziera slovně napadat a urážet. Označil jej dokonce za „strýčka Toma“, což je všeobecně vnímáno jako velká urážka.
Před zápasem v Manile se oba kohouti utkali dvakrát v New Yorku. První zápas ovládl Frazier, druhý vyzněl lépe pro Aliho. Bylo nad slunce jasné, že musí přijít rozhodující mač. Ten se měl odehrát v nezvyklých kulisách asijských Filipín. V 70. letech na ostrovním státě vládl diktátor Ferdinand Marcos, země se nacházela na prahu občanské války. Nejvyšší představitel se rozhodl uklidnit situaci věhlasným zápasem.
Přijíždí showman
Jako první dorazil do Manily Muhammad Ali, náležitě si užíval ovace fanoušků a rázem odstartoval i svoji nechutnou show. Z kapsy vytáhl hračku připomínající gorilu a začal vykřikovat, že se jedná o Fraziera. V souvislosti s barvou pleti Aliho soka se jednalo o nechutné urážky. Nicméně Ali pokračoval. „Uvidíte, jak zničím gorilu v Manile,“ dodával sebevědomě.
Po příletu Fraziera situace eskalovala, Ali navštívil několik tréninků, kde řval různá hesla. Při jednom záchvatu dokonce hodil po Frazierovi židli. Celé divadlo vyústilo Aliho máváním pistole před protivníkovým hotelem. Zatímco narcistický boxer plácal síly, Frazier se stáhl do ústraní a šetřil se.
Poté nastal „den D“, utkání muselo proběhnout ráno, aby se mohl živý přenos vysílat v USA v hlavním čase. Okolo desáté hodiny panovalo v centru Manily šílené dusno, které ještě přiživovaly sluneční paprsky. Oba bijci ale necouvli a odstartoval Horor v Manile. První kola napověděla, že lépe připraveným je Joe Frazier.
Syrový box ukončil hozený ručník
Rozdával rány na všechny strany a Ali je ztěžka inkasoval. V průběhu zápasu se začaly síly vyvažovat. Problémem bylo především Frazierovo oko, na které přestával vidět. Závěrečná kola přinesla šílenou podívanou, zmátožený Frazier bloudil po ringu a inkasoval od Aliho pravé háky a direkty. Ve 14. kole usedli oba bojovníci na lavičku a hrálo se o čas.
„Rozvažte mi rukavice,“ pronesl údajně Muhammad Ali, který pro vyčerpání už nemohl popadnout dech. Tým Joea Fraziera byl ale rychlejší. Eddie Futch hodil do ringu ručník a ukončil zápas. Důvodem byl Frazierův zdravotní stav a starost o oči bijce. Boxer rozhodnutí těžce nesl, dokonce se rozhodl, že se svým týmem už v životě nepromluví.
„Je to tvrdý chlap a skvělý boxer,“ nechal se slyšet po zápase Muhammad Ali, který jako by zapomněl na veškeré divadlo před manilským hororem. Nevraživost mezi oběma ale trvala i nadále. Přesto všechno se Thrilla in Manila zapsal do sportovních dějin jako jedno z nejlepších boxerských představení.
