Život uvnitř klinik „léčících“ homosexualitu zachycen na drsných fotografiích
Paola Paredes se před třemi lety přiznala rodině ke své sexuální orientaci. Bylo to pro ni velmi těžké, i proto, že její rodiče jsou římští katolíci. Dlouhá rozmluva ale nakonec dopadla dobře a fotografka má s nejbližšími stále dobré vztahy. Někteří ekvádorští homosexuálové ale končí úplně jinak. Konkrétně na klinikách, kde se je na příkaz rodičů snaží „převychovat“. A to pomocí bití, odpírání jídla a „nápravného“ znásilňování.
„Ta představa, že bych mohla být zavřená na jedné z těchto klinik, mě neopouštěla po několik let. Hluboko uvnitř jsem věděla, že s tím musím něco udělat,“ řekla v rozhovoru pro Huck magazine Paola.
Mladá fotografka strávila dlouhé měsíce posloucháním příběhů od bývalých pacientů a nakonec se na jednu z klinik vydala sama, přičemž její rodiče předstírali potenciální zákazníky.
„Abych se přiznala, tak jsem byla úplně vyděšená, strašně jsem se potila a třásla celou tu dobu. Byly i případy, kdy lidé po přijetí do těchto klinik prostě zmizeli. Součástí léčby je bití, odpírání jídla, polévání ledovou vodou, svazování a nucení do modliteb.“
Navenek se kliniky tváří jako léčebny pro alkoholiky a drogově závislé, ale za poplatek od rodičů přebírají homosexuály, těhotné teenagerky, a dokonce i prostitutky.
Paola Paredes nechtěla bývalé pacienty vystavovat stresu při rekonstrukcích jejich vyprávění, a tak na focení raději najala zkušené herce. Jenže i ti prý končili po práci pravidelně v slzách.
„Když jsem s tím začala, hnala mě dopředu touha ty kliniky zavřít. Teď už je mi jasné, že to bylo úplně naivní. Po dlouhém bádání a rozhovorech s aktivisty, celými organizacemi a právníky mi došlo, že zavření těch míst je takřka nemožné. Jsou jako mafie, obrovská síť kontaktů a spousta korupce. Jedinou věcí, kterou můžeme udělat, je vzdělávat lidi, učit je pochopení a toleranci,“ říká Paola Paredes.
Její fotografie si můžete prohlédnout v galerii:
