„Vzpomínám si, že 20. srpna 1968 dávali večer v televizi Krškův film Řeka čaruje. V noci mě pak vzbudil hluk leteckých motorů. Sovětská letadla přistávala na pražském ruzyňském letišti v minutových intervalech… Zvonil telefon, volal strýc, že nás obsazují Rusové,“ vzpomíná na rok 1968 MUDr. Martin Preiss, který pak začátek okupace fotografoval. Snímky teď poskytl Reflexu.
V srpnu 1968 bylo Martinu Preissovi šestnáct let. Chtěl se stát kameramanem, nedal z ruky bakelitový fotoaparát Lubitel. „Bydleli jsme v Hálkově ulici nedaleko pražského Tylova náměstí. První den okupace, dopoledne 21. srpna, jsem šel na Vinohradskou třídu k budově Československého rozhlasu. S sebou jsem měl samozřejmě svůj fotoaparát a dvě ruličky filmu, každá měla šestnáct políček,“ popisuje, jak vznikly jeho fotografie.
„Před rozhlasem bylo plno lidí. Stoupl jsem si na střechu autobusu vedle muže, který dění na ulici natáčel. Nejsem si jistý – taky už je to tolik let – ale je možné, že to byl režisér Jan Němec, který zachytil první den okupace v dokumentu Oratorium pro Prahu,“ dodává Preiss. Sovětský konvoj dorazil k Československému rozhlasu v půl osmé hodin ráno. Pražané se ho snažili zastavit, postavili barikády, aby okupanti nemohli pokračovat na Václavské náměstí. Před devátou hodinou budovu rozhlasu obsadili sovětští vojáci. V jejím okolí 21. srpna 1968 zahynulo šestnáct lidí.
Fotit se Martin Preiss vydal ještě 24. srpna 1968. Sehnat film přitom v těch dnech nebylo snadné. Co tehdy ještě viděl: „Fasády domů už byly pomalované nápisy. Lidé na Václavském náměstí ještě marně doufali, že českoslovenští představitelé, prezident Ludvík Svoboda a Alexandr Dubček před okupanty neskloní hlavu.
Kromě jiných obrazů vzdoru i zkázy vyfotil Martin Preiss také vyhořelý tank T-54 s věžovým číslem 212, který rozdrtil barikádu tvořenou linkovým autobusem ČSAD Škoda RTO. Na tanku s věžovým číslem 212 pak začaly hořet proražené nádrže. Sovětská posádka hořící stroj opustila a jiný tank ho odtlačil do Balbínovy ulice před křižovatku s Mánesovou ulicí. Explodující munice usmrtila osmnáctiletého rychlobruslaře Ivana Laitu, čtyřiačtyřicetiletého Jaroslava Švece, kterého režim pronásledoval, třiadvacetiletého iluzionistu Miroslava Málka a šestadvacetiletého stavbyvedoucího a amatérského hokejistu Jaroslava Nováka. Dalších sedmnáct lidí bylo zraněno. Na čelní pancíř tanku pak někdo bílou barvou namaloval hákový kříž…
