Když se před pár lety roztrhl pytel s erotickou literaturou a následně i několika filmovými adaptacemi, ve recenzích chyběla zmínka o filmu z roku 2002 s názvem sekretářka. 50 odstínů šedi, které dneska zná každá nadržená panička, je nejen slabým odvárkem, ale především lacinou vykrádačkou téhle romantické komedie plné sadomaso technik. A upřímně není i Maggie Gyllenhall o dost hezčí?
Lee si po návratu z psychiatrie, kde byla kvůli sebepoškozování, hledá práci. Nakonec nastoupí jako sekretářka excentrického advokáta Edwarda Greye. Vypadá to ale, že Edward ji nemá příliš v lásce kvůli jejím neustálým chybám. Později se ale ukáže, že je to přesně naopak a jeho vzrušuje její submisivní chování. Začnou si spolu BDSM vztah, který pochopitelně přeroste v něco víc...
Kam se hrabe 50 odstínů šedi! Tenhle lehce erotický snímek vznikl už v roce 2002 a ačkoliv je plný komediálínch prvků, je úplně jasné, kde brala autorka zmíněného románu inspiraci. Dokonce ukradla i jméno Grey. I film Sekretářka vznikl podle literární předlohy - autorkou krátké povídky je Mary Gaitskill.
Původně byla hlavní role ve filmu nabídnuta Gwyneth Paltrow, nakonec se zde ale objevila živočišnější Maggie Gyllenhall. Ta dokonce později přiznala, že k BDSM má blízko. „Mohla jsem prozkoumat něco, co mám někde na okraji mysli, ale zároveň jsem byla chráněna fikcí,“ prohlásila s tím, že konečně dostala roli, ve které mohla ukázat něco ze sebe samotné.
Což ostatně předvedla i ve scéně, kdy Lee pan Grey naplácá na zadek. Maggie odmítla ochranný polštářek na pozadí, chtěla totiž věrně zpodobnit výrazy a emoce, které Lee může v tu chvíli prožívat. „Jenže jsem zapomněla, že bude třeba udělat asi 15 opakování,“ posteskla si. Skončila s modřinou o velikost fotbalového míče, kterou maskérka musela zakrývat make-upem na další polonahé scény.
