Parta mladých si jede na chatu užít víkend plný zábavy, vzbudí ale netušené zlo a lesní démon začne jednoho po druhém zabíjet. Taková synopse by asi seděla na leckterý horor, v tomto případě je ale řeč o Lesním duchovi z roku 1981. Tenhle film je v něčem hodně výjimečný - ať už jenom v počtu lidí, kteří při promítání odešli z kina, nebo díky tajemné historii chatky, kde se horor natáčel. A co teprve scéna, kterou si známý režisér dodnes vyčítá?
V Lesním duchovi není o lekačky ani potoky krve nouze, kostýmy posedlých postav jsou navíc tak povedené, že už z pohledu na ně je člověku špatně. Béčkový horor, jehož hlavním cílem bylo šokovat, však zaujme diváka i po 40 letech. Už v roce 1981 jste k lístku do kina mohli přijít podivným způsobem - stačilo darovat krev. Mnoho z dárců si volbu pak asi vyčítalo, stovky diváků kino při promítání opouštěly.
Nejvíce jich bylo asi po scéně, kdy jednu z ženských postav znásilní posedlé stromy. Záběry jsou navíc poměrně explicitní, což filmu přineslo nejen kritiku ale i problémy - byl kvůli tomu totiž v mnoha zemích zakázán. Režisér Sam Raimi si scénu dodnes vyčítá.
Film ale pronásledovaly i poněkud zvláštní události. Natáčel se ve skutečné opuštěné chatě uprostřed lesů státu Tennessee. Tu sto let předtím postavil místní muž, který zemřel pouhý týden po jejím dokončení. Chatu ale smůla pronásledovala dál - až podivně často do ní udeřil blesk, což se ale připisovalo zemi bohaté na železnou rudu. Blesky zde prý zabily dvě ženy, přežít měla jen jedna, která do smrti bloudila lesem jako tělo bez duše. A blesk ostatně ukončil i existenci celé chaty. Týden po dokončení natáčení kvůli výboji budova zcela shořela.
Při natáčení měli ovšem herci veselo. Ve scéně, kdy poslouchají tajemnou nahrávku a kouří jointa, režisér si usmyslel, že to udělají pořádně realistické. Hercům sehnali marihuanu a nechali je se zkouřit. Nutno dodat, že scénu museli později přetočit, protože byli v takovém stavu, že ani netušili, co pořádně říkají.
