Japonci jsou dříči. Obecně se o nich ví, že jsou cílevědomí a celý život makají na tom, aby dosáhli na nejvyšší možné příčky. A to i za cenu absolutního vyčerpání, vyhoření a ztráty jakýchkoliv sociálních vazeb. Japonci totiž tráví v práci tolik času, že nemají kdy spát. A tak spí ve vlaku, v polední pauze v práci pod stolem nebo i na schodech obchodního domu, než ráno otevře. Tomuto fenoménu říkají inemuri.
Spaní ve službě je ve valné většině světa pokládáno za velký prohřešek. Úplně jinak to ale vnímají v Japonsku. Když od 60. let začala země vycházejícího slunce vzkvétat, lidé si užívali široké možnosti nabídek pracovních ale také těch k zábavě. Jenže Japonci byli vždycky velice pracovití, a tak, když přibyla zábava, na spaní nebyl čas. Dnes je pro ně už úplně normální, že si zaměstnanec dá šlofíka v práci nebo že ve vlaku víc lidí spí než bdí.
Pro západní svět by něco takového bylo nepřípustné, i když často jen sociální - spánek na veřejných místech znamená, že jste noc, či brzké ráno trávili zábavou. Jenže Japonci to vnímají jinak - spaní mimo soukromí vlastního bytu berou jako nutnost, která dokazuje, jak moc obětujete své práci. Japonci totiž často v zaměstnání tráví deset a více hodin denně. Šéfové pak spánek nejen tolerují, ale často i podporují.
Japonci jsou totálně oddaní a pracují až do vyčerpání, je tak přijatelné si na stole dát šlofíka a později pokračovat v práci. Nejčastěji ale spící pracanty najdete v městské hromadné dopravě. Druhý nejčastějším místem jsou například lavičky nebo schody k nádraží ve čtvrtích Šindžuku a Šibuja, kde panuje rušný noční život. V brzkých ranních hodinách zde po noci plné zábavy dospávají - většinou - muži, než jim přijede první ranní vlak.
Inemuri značně korespodnuje s moderním termínem FOMO - fear of missing out (strach, že o něco přijdeme). Dnes existuje tolik věcí, které může člověk dělat, že je třeba si pečlivě vybírat, čemu dáte přednost. A jednoduše řečeno, spánek to určitě nebude.
