„Tati, a proč mám jet zrovna do Itálie? Vždyť víš, že nelyžuju.“
„Nepýtaj sa a bal, pán Protopopov ti to cestou vysvetlí.“
Ještě rychleji, než z obchodů mizela mouka, těstoviny a lančmít, zaplavily sociální sítě lepší či horší vtipy o koronavirové nákaze.
Určitě se najdou lidé, kteří si budou v lepším případě ťukat prstem na čelo a v horším křičet a nadávat. Už slyším, že „z něčeho tak vážného, jako je infekční nemoc, která se šíří světem a nechává za sebou mrtvé, si může dělat legraci jen…“ (vhodnou nadávku doplňte dle svého naturelu).
Mohl bych se alibisticky schovat za to, že vtipy přece nevymýšlím já, ale jsou jich plné sociání sítě a já jen popisuji realitu. Stejně dobře bych mohl zavolat nějakého ozkoušeného „odborníka-psychologa“ a nechat si od něj odrecitovat, že v závažných, nebezpečných či krizových situacích je černý humor účinným prostředkem duševní hygieny. (Humor umožňuje i onkologickým pacientům povznést se nad vlastní onemocněním, získat náhled nad svým stavem a zažertovat o smrti - píše o tom třeba profesor psychologie Rod A. Martin ve své knize The Psychology of Humor: An Integrative Approach).
Ale upřímně: Vše výše popsané by bylo pokrytectví. Cílem tohoto článku není nic víc, než vás pobavit. Pokud se aspoň u jednoho vtipu zasmějete (třeba i nahlas), pak bylo cíle dosaženo.
P.S.: Jestli jste sami také zaznamenali nějaké koronavirové vtipy, budeme rádi, když se s námi o ně podělíte. Můžete je napsat třeba do diskuse pod článkem, nebo poslat na adresu web@reflex.cz. Třeba to vydá na druhý díl :-)
