nahoru

Koronavirus zmutoval do společenského a politického monstra. Přitom je to jen nemoc

Viliam Buchert2. března 2020 • 12:00
Pracovníci desinfikují nádraží v jihokorejském Daegu
Pracovníci desinfikují nádraží v jihokorejském Daegu
• foto: 
Reuters

Vykupování potravin, rušení některých sportovních či kulturních akcí, omezení letecké dopravy i karanténa v mnoha městech a obcích. Jak nakažlivý infekční koronavirus, který je dnes označovaný jako Covid-19, začal přeskakovat z Číny do jiných zemí světa, měnil se v myslích lidí v monstrum, protože spolu s virem zmutovalo i naše vnímání. Zásadní důsledky to má na společnost, politiku i ekonomiku. Začalo se u toho zapomínat, že je to jen nemoc, která přišla a zase odejde. Jistě, zanechá za sebou mnoho mrtvých, což je tragédie, ale panika pořád není na místě.

Pamatuji si, jak jsem před mnoha lety navštívil nemocnici v rumunské Bukurešti, kde léčili děti nemocné na AIDS, a také zařízení pro sirotky v Kambodži, kde žily děti, které se nakazily touto chorobou od svých matek. Mnozí známí se podivovali nad tím, že jsem vůbec do těchto zařízení vkročil a dotýkal se malých pacientů. Ty obavy plynuly z neznalosti, a především z toho, že nemoci si často personifikujeme. Pokud máme pocit, že bitvy s chorobami prohráváme, mění se i vnímání rizika s nimi spojenými. Riziko je pak umocněno falešným pocitem možného selhání. U koronaviru to vidíme v naprosto nebývalé intenzitě. Znepokojení spojené s nemocí Covid-19 je samozřejmě namístě, nemístná je ale panika, která se kolem toho vytváří.

Jen klidem se dá čelit nemoci

Do velmi zapeklité situace se v případě koronaviru dostávají zejména politici, kteří musí rozhodnout, jak mají státy nemoci čelit. Když nějakou dobu utajují a cenzurují informace, jako se to stalo v Číně, přijde neúprosná kritika veřejnosti. Když dělají málo, riskují dokonce svoji kariéru. Když udělají i věci, které možná ani nemusí, jsou ale pod palbou také. Vybrat správný postup a směr v době paniky je pro úřady, instituce a vlády nesnadné. Zjednodušeně: Ať uděláte cokoli, nebude se to někomu líbit.

Dá se proto předpokládat, že léta neotřesitelná pozice čínského komunistického vůdce, prezidenta Si Ťing-pchinga, bude oslabena. Veřejnost nemůže akceptovat, že čínská vláda nezajistila bezpečnost zdravotnického personálu, který s koronavirem bojuje. Přes 3000 sester a lékařů bylo v nejlidnatější zemi světa nakaženo a mnoho členů zdravotního personálu dokonce zemřelo.

Půda hoří pod nohama i jihokorejskému prezidentovi Mun Če-inovi. Rozzlobení občané jeho kabinetu vytýkají malou počáteční ráznost, opožděný zákaz příjezdu čínských turistů, či nedostatek masek (ty ovšem mohou zabraňovat přenosu od nemocných, zdravým zejména jejich jednodušší formy nepomáhají). Velká celonárodní petice požaduje demisi prezidenta a rychlé šíření koronaviru ovlivní i parlamentní volby, které se mají uskutečnit v Jižní Koreji 15. dubna.

Hokejové MS v ohrožení. Bude kvůli koronaviru soutěž duchů i z extraligy? >>>

Český premiér Andrej Babiš sice zcela správně varuje před vyvoláváním paniky, ale současně média jeho holdingu Agrofert (firmy skupiny jsou teď podle zákona zaparkované ve svěřenských fondech) svými mnoha články k vyvolání paniky přispěla. I pro českou vládu přitom platí to samé, co pro ostatní politické reprezentace. Když toho udělá málo a nemoc se více u nás rozšíří, bude mít problém. Když zavede přespříliš omezení, přijde kritika, že je to nemístné přehánění. U toho se pak prakticky každý dopustí nějaké chyby. Například Česko poslalo do Číny masky, které u nás nemají ani všichni praktičtí lékaři. Je to chyba, i když je pomoc těžce zkoušené Číně jakkoli správná.   

Silná slova nepomohou

V boji s koronavirem nepomáhají ani silná slova. Ta jsou jen příkladem nabubřelé propagandy, která nechrání samotné občany, ale kariéry nejrůznějších představitelů.

Čínský prezident Si Ťing-pching vyhlásil v rámci boje s virem „Lidovou válku“. Covid-19 pak popsal jako „skrytého démona“. Íránský islamistický režim našel ve viru záškodnickou činnost „Velkého Satana“, tedy americkou zlovolnou politiku vůči Teheránu. Zbývá už jen objevit, že za všechno mohou Židé…

Bohužel se přidali i vědci a experti. Americká společnost pro mikrobiologii nazvala virus „skrytým nepřítelem“. Kdepak se skrývá, není jasné. Generální ředitel Světové zdravotnické organizace Tedros Adhanom srovnal Covid-19 s „lidským terorismem“ a označil jej za „veřejného nepřítele č.1“. To jsou slova a názvy, které do boje s nemocí nepatří. Je to jen další vyvolávání neklidu a paniky.

Podobné postupy následně vyvolávají v lidech falešné pocity, že koronavirus je ještě horší, než ve skutečnosti je. Nad každou zbytečnou ztrátou lidského života musíme smutnět, ale z možných statisíců nakažených po celém světě, zemře několik tisíc lidí. Pocit, že mezi nimi může být kdokoli z nás, ale velmi silně působí na psychiku. Žádná katastrofa světu ve skutečnosti ovšem nehrozí.

Realita je taková, že „prací“ viru je mutovat a logicky tím ohrožuje některé lidi. Nejsme ale pod žádným koordinovaným globálním útokem temných sil, které lidstvo zásadně ohrozí. Covid-19 je prostě nemoc. Tak, jak rychle přišla, tak zase po čase odejde. Virus „nepřemýšlí“ jako vrah a nevede válku.

Koronavirus totiž není nezastavitelný. Koronavirus není nevyzpytatelný (právě naopak). Vědci, politici, ale i celé společnosti ho nakonec zastaví. Najde se řešení. Lidstvo má v sobě zakódovány silné obranné mechanismy, aby se to podařilo. Novým hrozbám se dokážeme přizpůsobit.

Přestože politici, kteří řídí své země, dokážou dělat i velmi špatné věci, pořád je mezi nimi velké množství schopných a upřímných lidí, kteří umí udělat i věci správné a potřebné. Ukáže se to nakonec i v boji s koronavirem. Opatrnost a prevence jsou namístě, ale panika ničemu nepomáhá. Na té se Covid-19 jen přiživuje. Není to démon, je to jen „obyčejná“ nemoc.





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější