Ministryně Jana Maláčová: My nemáme silný stát. Náš stát je spíš impotentní | Reflex.cz
nahoru

Ministryně Jana Maláčová: My nemáme silný stát. Náš stát je spíš impotentní

Jana Bendová2. března 2020 • 07:20
Ministryně Jana Maláčová: My nemáme silný stát. Náš stát je spíš impotentní
foto: Nguyen Phuong Thao

Zprava to schytává za přílišnou rozdávačnost, kvůli ní si vysloužila přezdívku „Venezuela“, odkazující na bankrotující jihoamerickou zemi. Zleva jí zase vyčítají asociální chování, protože chce, aby dávky na bydlení dostávali jen ti, kdo posílají děti do školy. Z téhle strany k ní přilétlo pojmenování „Drábek v sukních“, odkazující na jejího pravicového předchůdce. Ministryně Jana Maláčová (38) je výrazně levicová politička, která aktuálně patří k nejzajímavějším tvářím ČSSD. Kdyby měla kouzelnou hůlku jako Harry Potter, minimální mzda by byla 20 000 a průměrný ženský důchod 18 000. Rozhovor proběhl ještě před policejní razií na jejím ministerstvu.

V poslední době jste několikrát uvedla, že přezdívka Venezuela vám nevadí. Ve Venezuele budují „socialismus 21. století“, lidé strádají, přestože země sedí na sudu s ropou. Jak to máte se socialismem vy?

Mně ta přezdívka opravdu nevadí, každý si do ní stejně promítá to svoje. Vadí mi okolnosti, za nichž jsem ji dostala. Dokonale vystihují úchylnost zdejší politické debaty. Ani po třiceti letech demokracie se pravice nedokáže vyrovnat s tím, že levice je přirozenou součástí politického spektra. Jakmile přijde někdo s výrazně levicovými názory, okamžitě ho nálepkují a zesměšňují. Výsledkem téhle nesnášenlivosti je, že tu místo silné tradiční levice máme demagogii a populismus. A kromě toho: Venezuela mi začali říkat, když jsem oznámila, že chci rodičovský příspěvek zvýšit pro všechny. A víme, jak se ta situace vyvinula. Celé politické spektrum mi dalo za pravdu, a pravicový Senát chtěl dokonce přidat ještě víc než Venezuela Maláčová.

A co ten socialismus?

Podívejte, já se snažím prosazovat společnost, kdy lidé dostanou za práci zaplaceno tak, aby z toho mohli rozumně, důstojně vyžít. Jsme jedna z nejbohatších zemí světa, proto rovněž chci, aby fungovaly kvalitní veřejné služby. A jestli tomu budeme říkat socialismus, nebo ne, to už nechám na ostatních.

Všichni se pohybujeme v nějakých sociálních bublinách. V té mé, středostavovské, všichni do jednoho říkají: „Držte si peněženky, Maláčová zase vymýšlí, komu by z našich daní něco přidala.“ Vám to přátelé neříkají?

Vůbec ne. Pro lidi z levicových kaváren jsem levicová málo. Ale lidé v regionech mi říkají: „Konečně za nás někdo bojuje, z těch mezd a důchodů, které se za posledních třicet let výrazně nepohnuly, se nedá vyžít.“ Mimochodem, úchylnost české politické debaty se odráží i ve vaší otázce – střední třída u nás paradoxně prosazuje principy, které vyhovují bohatým, zvláště miliardářům. Střední vrstva napadá přerozdělování, přitom veškerá politika, kterou dělám já, pomáhá nejvíc právě střední třídě.

Jak? Střední třída nese u nás největší část daňové zátěže a kvůli tomu je frustrovaná.

Ale já říkám totéž! Oč se snažím?! Zvýšení důchodů? Plus pro střední třídu. Zvýšení rodičovské a systém jeslí? Plus pro střední třídu. E-neschopenka? Plus pro střední třídu. Důchodová reforma? Reforma sociálních služeb? Zvýšení příspěvku na péči? Plus pro střední třídu. A tlak na růst mezd – včetně té minimální – pomáhá v důsledku také střední třídě. Východní Evropa je obecně poznamenaná tím, že střední třída dosud nehájí své zájmy a systém, v němž se jí bude žít dobře. Hájí zájmy lidí, kteří jsou příjmově i mocensky vysoko nad ní.

 

Nehájí spíš svobodu? Aby jí stát až příliš nepřeorganizovával životy?

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější