Americká Akademie filmového umění má problém. Divácký zájem o slavnostní udílení Oscarů se rok od roku snižuje. Nejdůležitějším filmovým cenám klesá prestiž. Uplynulý rok byl navíc ve znamení řady špatných nápadů, jak zájem o oscarový přenos zvednout. Ty naštěstí zmizely v propadlišti dějin. Paradoxně by se ale letos po několika ročnících, v nichž vítězily spíše zapomenutelné snímky, mohlo stát, že vyhraje film, který si fanfáry zaslouží.
Výtky vůči oscarovému klání se v posledních letech opakují. Přílišná délka přenosu, stále stejné děkovačky, matný výkon moderátorů, přehlížení umělecky jedinečných a divácky oblíbených snímků a naopak oceňování snímků nevýrazných a politicky vyhovujících. Jsou různé cesty, jak z toho ven. Mohly by se vyškrtnout zbytečné hudební vložky, mohl by se změnit volební systém, který upřednostňuje nekonfliktní filmy před těmi radikálními a kontroverzními. A mohl by být vybrán moderátor, který by decentní vzájemné poplácávání po ramenou změnil ve skutečnou show.
Akademie ale měla jiné nápady. Nejprve loni v létě přišla s ideou nové kategorie, oceněním pro „populární“ film. Divácky oblíbené filmy, blockbustery, by měly svou vlastní cenu. Detaily, jako například podle čeho přesně by se filmy na populární a nepopulární dělily, se ale nakonec nedozvíme. Poté, co se na celém světě nenašel asi ani jeden člověk, který by tento nápad považoval za dobrý, totiž Akademie vycouvala.
Přímý přenos z udílení Oscarů najdete v noci z neděle na pondělí na tomto odkazu >>>
Hledání moderátora
V koši zůstal i návrh řešení jak zkrátit přehnanou délku přenosu. Vyhlášení některých kategorií se mělo odehrát v reklamní pauze. To by nebyl zas tak špatný nápad, pokud by dopadl třeba na kategorie mix a střih zvuku, kterým nikdo nerozumí, nebo na krátkometrážní filmy, u nichž nominované nikdo nezná. Ideu vyhlásit mimo přímý přenos i tak důležité kategorie, jako jsou střih nebo kamera, ale nelze považovat za nic jiného než za výsměch.
Několikaměsíční snaze Akademie poškozovat svůj mediální obraz pomohly i tanečky kolem moderátora. Tím měl být původně černošský komik Kevin Hart, pak ale na sociálních sítích spustili povyk aktivističtí bojovníci za sociální spravedlnost, vytáhli pár jeho starších problematických výroků a Hart se mohl pakovat. Následovalo marné hledání náhradního moderátora. Dokladem vysoké míry zoufalosti budiž to, že se spekulovalo i o Hartově návratu. Celá eskapáda skončila tak, že žádný moderátor nakonec nebude. Na pódiu se místo jednoho řádného moderátora vystřídá vícero osobností.
Favorité Oscarů
Ve vší té kritice ale nakonec pohříchu tak trochu zapadlo, že letošní nominované filmy, a především ty, jimž se věští šance na úspěch, jsou vážně dobré. Věří se, že z osmičky filmů nominovaných v hlavní kategorii mají jakous takous šanci na výhru čtyři snímky. Jasným favoritem je Roma Alfonse Cuaróna, dokonale vybroušené drama se silnou uměleckou vizí. Šanci má i bizarní Favoritka řeckého režiséra Yorgose Lanthimose, která je všechno možné, jen ne obyčejná. A další dva filmy, které by mohly uspět, jsou divácky ceněné Zelená kniha a Bohemian Rhapsody.
Zdá se tedy, že zvítězí buďto umělecky hodnotný film, anebo alespoň snímek, který si dokázal najít cestu k diváckým srdcím. Nářky, že Akademie příliš upřednostňuje kritérium politicko-sociálního významu a oceňuje kvůli němu i filmy, na které si už po roce nikdo nevzpomene, by tedy letos měly být neopodstatněné.
Zaplať pánbůh za to. Ještě před pár měsíci byla totiž řada lidí přesvědčena, že by mohl triumfovat marvelácký Black Panther. Ocenění přinejlepším průměrné, byť rasově uvědomělé komiksárny, by bylo asi posledním hřebíčkem do rakve prestiže, jež se s Oscary přese všechno stále ještě pojí.
