Na rovinu, rok 2018 nebyl pro filmovou sci-fi dobrý rok. Největší hollywoodský trhák, který lze do žánru zařadit, balancuje na pomezí žánru a s jeho zařazením do vědecké fikce by šlo s úspěchem polemizovat, nejvíce vzývaný film z televizní produkce má zase značné mezery ve všem, co se netýká pouze jeho sci-fi vize – a přesto se v žebříčku objevit musí, protože nic lepšího letos prostě nikdo (zatím) nenatočil.
Z čistě subjektivního hlediska autora těchto řádků se filmová sci-fi nadále plácá v tématech, která literární sci-fi prozkoumala a vystřelila do Slunce už před dvaceti lety, a vizím, jež se objevují ve fascinujících knižních scifárnách dnes, celovečerní forma dvouhodinového snímku už nestačí ani omylem.
Podstatně zajímavější věci se odehrávají jednak v oblasti knih (viz i letos u nás vyšlá kniha Petera F. Hamiltona Pandořina hvězda: Bariéra) a jednak televizních seriálů (viz letošní kyberpunková událost Altered Carbon podle stejnojmenné knihy či v letošním roce dokončená a v mnohém inovativní první série Star Trek: Discovery). Vezměte si jen třetí sérii kresleného Ricka a Mortyho, která vloni obrátila vzhůru nohama víc scifistických konceptů, než se na filmovém plátně podařilo zpracovat za posledních deset let.
Je tu tedy vůbec něco, o čem v souvislosti s filmovou sci-fi hovořit? Ale samozřejmě. Jen na to nelze pět ódy.
6. Tiché místo (A Quiet Place)
Pozoruhodný koncept a okulibé zpracování takřka přebíjí fakt, že zápletka stojí na mimořádně vratkých základech a všechno, co se děje (zejména extrémně nesympatickým dětským) postavám, se děje jen proto, aby se ve filmu vůbec něco dělo. Svět, který ovládla monstra se supersluchem, je ovšem z hlediska výpravy mile pochmurný (jen nad ním nesmí divák moc přemýšlet) a příšery jsou opravdu strašidelné – tedy dokud nevyjde najevo, jak na ně. Protože to už je pak jenom trapárna.
5. Annihilation
Režisér Alex Garland napsal scénáře scifisty velmi oceňovaných filmů Sunshine a Dredd a natočil neméně hýčkaný, byť tématicky vyprázdněný film o umělé inteligenci Ex Machina. Jeho nejnovější počin Annihilation je adaptací stejnojmenného literárního díla Jeffa VanderMeera a stojí za pozornost spíše z vizuální a konceptuální, než příběhové stránky. Vyprávění o partě vědkyň, které se střetnou s mimozemským čímsi v doprovodu neustávající hysterie, člověka ponouká sebrat těm ženským kvéry a vyrazit to celé oddřít místo nich, ale mimozemskost snímku je vcelku uhrančivá.
4. Solo: Star Wars Story
V porovnání s apokalyptickou pasekou, kterou ve světě Hvězdných válek natropila loňská epizoda Poslední z Jediů, je sólový snímek o Hanovi Solovi závanem čerstvého vzdoušku ve vesmírném vakuu... za což byl Solo také náležitě potrestán. Zatímco Poslední z Jediů rozsekal starou mytologii a znechutil podstatné množství fanoušků (viz 45% divácké skóre na Rotten Tomatoes), Solo se držel starých pořádků a přinesl rozkošnou oldschoolovou vesmírnou vyprávěnku. Jenže na tu zase nechodili lidi, takže Solo se plánovaného pokračování nedočká (a nevzniknou ani jiné, do té doby ještě plánované filmy) a Hvězdné války budou asi nadále padat do černé díry, do níž se vydaly.
3. Upgrade
Akční nářez o chlapíkovi v dialogu s umělou inteligencí implantovanou ve svém vlastním těle je osvěžující jak z hlediska brutálního zpracování, tak jako solidně odvyprávěné dobrodružství se smyslem pro temnější odstíny humoru. Ačkoliv jde pořád o béčkovou akční scifárnu se všemi svými neduhy, má Upgrade ze všech hodnocených filmů nejvíce prvků scifistické extrapolace současných trendů do budoucnosti; jezdí tu kupříkladu autonomní automobily a dělají všechny ty věci, které by autonomní automobily dělat mohly, i kdyby je dělat raději neměly.
2. Ready Player One
Ani Steven Spielberg se nevydal do neprozkoumaných vod a vsadil na retrovlnu nostalgie po fantastice konce minulého tisíciletí adaptací románu Ernesta Clinea Ready Player One. V klasické kyberpunkovce narvané popkulturními odkazy mohl vytěžit mnohé z toho, co natočil on sám nebo jeho filmařští kamarádi, a výsledkem je pohlazení po duši, očích a mnohých dalších orgánech zarytých příznivců klasických scifistických konceptů. Nic nového pod Sluncem, ale bylo to krásné.
1. Avengers: Infinity War
Jediný film roku, který se blíží monumentální space opeře, je současně také první část vyvrcholení mnohaleté komiksové ságy o Avengerech. Kosmický epos sice zahrnuje stejně tak pokročilou sci-fi jako mysteriózní magii a starou dobrou pozemskou přesdržkovačku, ale skutečně se tu jedná o anihilaci druhů v galaktickém měřítku a do hry jsou zataženy natolik ryze scifárenské koncepty, jako jsou příběhy Strážců galaxie, že se Avengers: Infinity War může sebevědomě usadit na trůnu nejlepší filmové sci-fi roku. Nejde přitom jen o tu velkolepost. Infinity War patří i k nejoriginálnějším snímkům roku, neb oproti očekávání nevypráví příběh hrdinů, ale genocidního záporáka. Pokračování příští rok možná mnohé z toho zrelativizuje, ale pro tuto chvíli si to užijme.
Další filmy najdete v naší fotogalerii:
