Film Pan Nikdo proti Putinovi, který bojuje o dva Oscary, neukazuje Rusko jen jako odosobněného nepřítele
Dokument Pan Nikdo proti Putinovi vznikal na dálku: učitel na základní škole v uralském Karabaši Pavel (Paša) Talankin dokumentoval na příkaz z vyšších míst, jak putinovská válečná propaganda působí jeho žáky, a zároveň tajně posílal natočený materiál do Dánska. Výsledkem je srdcervoucí záznam vymývání mozků celé jedné generace nerozkoukaných a dychtivých mladých lidí. Film je vyslaný za Dánsko na Oscary v kategorii nejlepší zahraniční film a už se dokonce probojoval do užšího výběru v kategorii dokumentů. Má na kontě Zvláštní cenu poroty pro světový dokumentární film z festivalu Sundance, Cenu publika z přehlídky v Jihlavě a řadu dalších ocenění. Na snímku se podílela i česká produkční společnost PINK Radovana Síbrta a Alžběty Karáskové.
Jak jste se k filmu Pan Nikdo proti Putinovi dostal? Dánsko-česká koprodukce filmu natáčeného poloilegálně v Rusku je zvláštní kombinace...
Radovan Síbrt: Už brzy poté, co začal Paša, hlavní představitel filmu, s režisérem Davidem Borensteinem na filmu spolupracovat, bylo jasné, že pokud takový film vznikne, nemůže jeho hlavní představitel v Rusku zůstat. V ten moment dánská producentka Helle Faber začala řešit, co může udělat, aby Pašu dostala ven. Zjistila, že do Dánska to nepůjde: Paša by musel strávit v rámci azylového řízení dva roky v nějakém azylovém prostoru, a to nikdo z nás nechtěl. Když se tedy ocitla ve slepé uličce, zavolala mi, že by potřebovala pomoct. Tím jsme se v projektu ocitli taky.
Jako režiséři jsou pod filmem podepsaní oba, David Borenstein i Pavel Talankin. Jak se režíruje, když jsou tvůrci tisíce kilometrů od sebe?
Paša a David si pravidelně volali, v jednom období to bylo každodenně, a to celé hodiny, David si vždycky nechal přeložit materiál, který mu Paša poslal, a řekl mu, co by potřeboval dalšího, jaké věci tam chybějí, co má Paša ještě natočit. Paša to nechápal, protože měl pocit, že stačí natáčet, co se mu už tak děje před kamerou. David měl ale vizi, že půjde o osobní příběh jednoho konkrétního Rusa, který se rozhodne postavit putinovskému systému a pojmenovat, co se v něm děje. Instruoval tedy Pašu, aby natáčel i osobní věci – kde bydlí, své čtyřnohé miláčky, ať natočí svoji knihovnu, situaci s jeho mámou a další scény.
Jak dlouho už je Paša pryč z Ruska?
Něco přes rok.
Jak probíhají projekce filmu, na kterých je Paša osobně?
Ten film vyvolává otázky, je přirozené, že když skončí, lidé se chtějí ptát. Padají dotazy i na vznik filmu, protože je sám o sobě zajímavý: jak probíhalo natáčení, jak spolu David a Paša komunikovali... A samozřejmě všechny zajímá, co je s Pašou nyní, protože součástí filmu je, jak Paša utíká za hranice. Nešlo to nakonec natočit, jak jsme původně plánovali, je to jen popsáno v titulku: Paša den po konci školního roku odešel z Ruska a diváci se ptají, jak jsme ho dostali do Evropské unie. Zajímá je jeho osud, mají o něj obavu. Pochopitelně. Podobná diskuse probíhala na i nominačním večeru na ceny BAFTA.
Stihli už jste na film dostat reakce od ruské diaspory v EU?
Rusové stejně jako všichni ostatní ten film vnímají velice silně. Rusové, kteří žijí mimo Rusko a jsou proti Putinovi, jsou nadšení, že takový film vznikl, protože popisuje problém tamního systému a zároveň neukazuje Rusko jenom jako odosobněného nepřítele. A to je přesně to, co vadí některým Ukrajincům: že se tu Rusko nejeví jen jako říše zla, protože v tomhle smyslu chtějí veřejný diskurz udržovat. Jakmile ale film vidí, jsou schopni akceptovat, že ten film je silný, protiválečný, protiputinovský a proukrajinský. Nevole z jejich strany je však silná a kampaň proti filmu byla místy docela tvrdá.
Kampaň Ukrajinců proti protiputinovskému dokumentu?
Ano, dozvěděli jsme se, že někdo vypouštěl zprávy, že Paša spolupracuje s tajnými službami. Někteří hrozili bojkotem festivalům, že pokud uvedou film Pan Nikdo proti Putinovi, oni tam nepřijedou... V něčem to chápu, protože jde o citlivou situaci, nacházejí se ve válce, umírají jim blízcí lidé. Ale je to krátkozraké: až přestanou být slyšet kritické hlasy proti Putinovi přímo z Ruska, hlasy, které se nebojí tamní situaci pojmenovat, tak se z Ruska stane prostě nepřítel a černá díra. My ty hlasy musíme podporovat. Jinak zmiznou. A to bude do budoucna velký problém.
Pan Nikdo proti Putinovi usiluje o dvě nominace na Oscary. U nás se pořád ještě málo ví, že oscarová kampaň je nesmírně náročná a nákladná. Jak probíhá?
Je to strašně náročná práce. Stojí na lobbingu směrem ke členům akademie, aby se za konkrétní film postavili. A záleží na kontaktech a na množství peněz. I do jisté míry slabší film tak může získat Oscara či nominaci, když má silné zázemí. A naopak, silný film bez zázemí nemusí nutně uspět. Evropských členů americké filmové akademie je málo, k těm americkým je těžké se z Evropy dostat, a pokud za sebou nemáte silnou streamingovou platformu typu Netflix, nikdy peníze potřebné na lobbing nezískáte. Máme silné téma, silný film, který rezonuje a vyhrává na festivalech, objevuje se v různých predikcích na výroční ceny, ale to neznamená vůbec nic. A máme za sebou několik měsíců, kdy neděláme nic jiného než tu kampaň. Rozdělili jsme se do týmů a objíždíme jak USA, tak evropské metropole, ale lobujeme i v Asii. Kampaň vede producentka Helle Faber s Alžbětou Karáskovou, ty by byly případně nominovány, velká porce práce leží na režisérovi, ale také na protagonistovi. Nám se například daří v České republice oslovovat soukromé mecenáše, kteří náš film významně podpořili: Silke a Jaroslav Horákovi, Jan Barta, Jan Školník a Libor Winkler. Bez nich by ta kampaň nemohla být vůbec, bez nich bychom neměli vůbec žádnou šanci. Je to plný úvazek pro několik lidí. Jen to všichni děláme bez nároku na honorář.
