„Talent je schůzka s tajemstvím. Nehraju, nepředstírám. Jsem,“ popisuje herecká legenda a skandalista Gérard Depardieu, který 27. prosince slaví 75. narozeniny. Vězeňský psycholog mu kdysi řekl, že má ruce jako sochař. Za mříže se Depardieu coby mladík dostal kvůli krádežím. Nyní ho více než desítka žen viní ze sexuálního napadení.
Muzeum voskových figurín Grévin letos v polovině prosince odstranilo hercovu podobiznu. Voskový Depardieu návštěvníky pařížského muzea iritoval. Považovali za nestoudné, že se musejí dívat na „toho násilníka, ožralu, oplzlé prase a kamarádíčka diktátorů“. Obelix, kterého Depardieu ztvárnil ve filmu, v muzeu směl zůstat.
„Je to monstrum,“ prohlásila o slavném herci jeho kolegyně Emmanuelle Debeverová, která stejně jako Charlotte Arnouldová, Hélène Darrasová a další ženy promluvila o tom, že ji filmový idol sexuálně obtěžoval a zneužil. To, že je Depardieu „kontaktní typ“ a nezná míru, se v branži vědělo a dlouhá léta přehlíželo. Režisér Fabien Onteniente přiznal, že před deseti lety při natáčení komedie Turf prosil Depardieua, aby se umravnil a přestal ženy osahávat.
„Nejsem žádný násilník ani predátor!“ trvá na svém Depardieu. Dodal rovněž, že ublížit ženě je pro něj nemyslitelné, bylo by to jako kopat do břicha vlastní matku. Všechna obvinění ze sexuálního obtěžování a znásilnění kategoricky odmítá. Jeho oplzlý slovník a gesta, která zaznamenala kamera při jeho návštěvě Severní Koreje v roce 2018, však veřejnost pobouřily. Nedávno padl návrh, aby mu byl odebrán Řád čestné legie. Před vánočními svátky se však umělce zastal prezident Emmanuel Macron: „Je to skvělý herec. Francie je na něho hrdá.“ Francouzská hlava státu také na jaře 2022 ocenila, že se Gérard Depardieu „konečně probral“, když odsoudil ruskou invazi na Ukrajinu coby „šílený exces“. Vladimíra Putina totiž Depardieu obdivoval, Rusko mu přirostlo k srdci a pyšnil se ruským pasem.
Okouzlení Ruskem
Ruské občanství udělil francouzskému herci prezident Vladimír Putin 3. ledna 2013. O tři dny později mu v Soči osobně předal ruský pas. „Gérard Depardieu se zasloužil o ruskou kulturu. Mimo jiné skvěle zahrál Rasputina,“ vysvětlil prezidentův mluvčí Dmitrij Peskov.
Gérard Depardieu tehdy uznale prohlásil, že Vladimír Putin „je muž s velkým M a velký humanista“. Uvedl také, že Rusko zbožňuje, že jeho otec poslouchal Rádio Moskva a on se začne učit rusky. „V tak velké zemi není nikdo sám.“ Depardieu se domníval, že je v Rusku obklopen samými přáteli. Před kamerami si tehdy oblékl vyšívanou rubášku a vypadal šťastně. Autonomní republika Mordvinsko mu okamžitě nabídla post ministra kultury a trvalý pobyt. „Rusko je velmi demokratické, navíc to není země, kde by premiér označoval občany za ubohé.“ Depardieu totiž ruské občanství přijal poté, co ho hrubě urazil francouzský premiér.
„Přátelím se, s kým chci. Putina mám opravdu rád,“ tvrdil Depardieu. Oceňoval i kubánského vůdce. „Fidel byl bezva chlap.“ Potkali se na Kubě, kde Gérard Depardieu v devadesátých letech utopil milión dolarů při hledání ropy.
Mečiar, Kadyrov, Lukašenko…
Jedné návštěvy za hranicemi Francie však veřejně litoval. V září 1998, pět dnů před slovenskými parlamentními volbami, podpořil Vladimíra Mečiara a jeho Hnutí za demokratické Slovensko. Honorář pro filmovou hvězdu údajně činil devět miliónů korun. Claudia Schifferová tehdy vyšla HZDS na třetinu. „Jel jsem na Slovensko kvůli prodeji vína. Bývalý Mitterrandův poradce Jacques Attali mi oběd s Mečiarem nerozmlouval, ptal jsem se ho. Bylo to nedorozumění. Sedl jsem na lep. Jsem z toho špatný, netušil jsem, že to je člověk Miloševičova typu,“ kál se Depardieu v roce 1999.
Od té doby si našel v politice nové známé. Na konci roku 2012 nazpíval duet s dcerou uzbeckého prezidenta, v únoru 2013 – už s ruským pasem – navštívil Groznyj, družně pohovořil a popil s čečenským prezidentem Ramzanem Kadyrovem.
V červenci 2015 se na louce v Bělorusku zúčastnil zahájení prezidentské kampaně Alexandra Lukašenka. Když po slavnostní senoseči odložili kosu, Depardieu srdečně pověděl Lukašenkovi, že mu jeho krásná země připomíná Švýcarsko. S Ukrajinou, kde si prý velmi rozuměl s prezidentem Janukovyčem, si to herec rozházel v létě 2014. „Mám rád Rusko a Ukrajinu, která je součástí Ruska.“ Dalšími výroky si to rozhodně nevyžehlil. Ukrajinská tajná služba to viděla na pětiletý zákaz vstupu na území Ukrajiny.
Můj otec Dédé
„On se dočista zbláznil. Je to bizarní, groteskní tyátr,“ neskrývají rozladění Depardieuovi herečtí kolegové. Zato kamarádi z dětství se ničemu nedivili. Gérardovi, drzému klukovi ze Châteauroux, který od osmi let kšeftoval s americkými cigaretami, toulal se po nocích a ve třinácti se rval s policajty, odjakživa imponovali lidé, kteří se nenechali omezovat pravidly a šli si za svým.
Režisér Daniel Vigne věcně podotkl, že Gérard Depardieu se zhostil role, kterou by pro něj nikdo jiný než on sám nedokázal vymyslet. Psychoanalytik Gérard Miller před rokem pro vřelá objetí s autokratickými politiky našel odborné vysvětlení – Depardieu podle něj celý život hledá silného náhradního otce. Millera upoutala věta z rozhovoru, který Depardieu poskytl v roce 1974. „Můj otec Dédé byl vykořeněný člověk. Téměř na nás nepromluvil.“
Mlčenlivý, negramotný, udřený René Depardieu, zvaný Dédé, synovi předal alkoholové geny a životní postoj. „Jsem světoobčan, stejně jako Dédé,“ říká Depardieu. „Mám sedm pasů. Dédé by byl nadšený.“ Depardieu by měl mít pas francouzský, belgický, ruský, běloruský, ukrajinský, čečenský a alžírský. Je ovšem možné, že mu nějaký nový přibyl.
V únoru 2018 Gérard Depardieu oznámil, že brzy přesídlí do Alžírska: „Je to úchvatná země, Eric Cantona se tam už taky přestěhoval, žije v Oranu.“
Ulice nic nepromine
„Zvládl jsem to. Už mě nemohli zabít, tak mě začali mít rádi,“ shrnul lakonicky Gérard Depardieu okolnosti svého narození a vztah s rodiči. Alice Depardieuová, přezdívaná Lilette, se vdávala ve dvaceti a třetí dítě už nechtěla. Odvar z pelyňku nezabral, pletací jehlicí se plodu taky nezbavila. Těžko říct, proč pak Lilette malému Gérardovi vylíčila, jak se ho snažila vypudit. Neměl jí to za zlé. „Být nechtěné dítě mi dodalo neuvěřitelnou sílu. Přežil jsem veškeré matčino úsilí vyvolat potrat,“ opakoval Depardieu v autobiografiích i interviewech.
V láskyplném literárním dopise, který matce adresoval, Depardieu píše, že mu Lilette připomínala stračenu – s obrovským břichem, mlékem v prsou a mírným, netečným pohledem. „Byla jsi pořád těhotná, tvoje porody byly slavnost, byl to krvavý obřad.“ Gérard poprvé asistoval u narození sestry Catherine. Bylo mu sedm let. Svým dvěma bratrům také pomohl na svět. Porod šestého potomka Lilette málem nepřežila. „Tvoje postel byla zbrocená krví, měla jsi stejný výraz jako koně na jatkách, kam jsem tenkrát často chodíval. …Museli jsme zavolat doktora …Otci se doneslo, že se doma něco děje …Myslel si, že u nás hoří. Dorazil s hasiči a po požárním žebříku vyšplhal do okna ložnice.“
Osmičlenná rodina trpěla nouzí. „Brambory a chleba kupovali na dluh. Žili v bídě,“ uvedl v dokumentu Le Mystere Depardieu Michel Pilorgé. „Měl jsem báječné dětství! Obklopovala mě láska Lilette a fantazie Dédého. Nikdy jsem si nepřipadal chudý. V kapse jsem měl dva franky a bohatě mi to stačilo,“ líčí Depardieu ve své nové autobiografii Monstre. Prázdniny trávil na záchodcích letiště Orly, kde pracovala jeho babička. Rád poslouchal letištní hlášení. Představoval si, že se jednou podívá do Saigonu, Addis-Abeby, Buenos Aires…
V noci se potloukal po Châteauroux, potemnělé město vybízelo k dobrodružství. „Ulice ti nic nepromine.“ V deseti kradl, šmelil, občas se zašel podívat do školy. Mužům, které zaujal, tvrdil, že je mu patnáct. „Když mi ho týpci s ksichtem Lino Ventury chtěli vykouřit, řekl jsem si nejdřív o svý prachy,“ uvedl ve své zpovědi Ça s'est fait comme ça. Ve třinácti odešel z domova. „Chtěl jsem žít svobodně.“ Od čtrnácti pracoval v tiskárně, pak dělal skladníka. „Vypadal na dvacet, policajtům se vysmíval, párkrát je zmlátil,“ vzpomínal Michel Arroyo. Pod ochranná křídla na čas vzala Gérarda místní rodina Brossardů. Do vězení ho přivedla krádež auta. Vězeňský psycholog mu řekl, že má ruce jako sochař. „Vzpomněl jsem si na něj, když jsem ve filmu Camille Claudel představoval Augusta Rodina.“
Filmový bulimik
Gérardův přítel Michel Pilorgé toužil hrát divadlo. Díky němu se na konkurz do Paříže vydal i Gérard. „Byli z něj paf.“ Režisér a učitel herectví Jean–Laurent Cochet před sebou spatřil nevybroušený diamant. Bylo zřejmé, že urostlý ramenatý mladík s dlouhými vlasy a tváří Vikinga má nadání od Pánaboha. „Depardieu byl herecký Mozart.“
„Slovům ve scénáři jsem nerozuměl, nedávala mi smysl, vnímal jsem však jejich melodii,“ popisoval své divadelní začátky Depardieu. Hltal Molièra, Musseta, Racina. Texty se učil při jízdě na kole. „Pomáhá to správnému dýchání a udržení rytmu řeči.“ Osvědčenou metodu neopustil ani po letech. „Na kole jsem se naučil Cyrana a Tartuffa,“ potěšil Depardieu cyklistickou šampionku Jeannie Longovou.
„Talent je schůzka s tajemstvím,“ napsal ve své poslední knize Monstre. „Nehraju, nepředstírám. Jsem.“
Gérard Depardieu na filmovém plátně kraloval od začátku sedmdesátých let. Za Poslední metro a Cyrana z Bérgeracu získal Césara, v roce 1991 si za roli v Zelené kartě odnesl Zlatý globus. Natočil přes sto padesát divácky úspěšných filmů. Zpravidla pracoval na pěti snímcích ročně. „Je filmový bulimik,“ říkali jeho kolegové.
Dva gramy heroinu
„Lístky do první řady jsou vyprodané,“ přesvědčoval na podzim 1967 neodbytného Maročana ředitel pařížské Olympie Bruno Coquatrix. Při pohledu do ústí namířené zbraně si uvědomil, že se vlastně dá přistavit ještě jedna židle a klidně zadarmo. Arabské publikum pařížský koncert egyptské zpěvačky Umm Kulthum prožívalo se zjitřenými emocemi, bylo půl roku po Šestidenní válce. V hledišti umělkyni aplaudovaly také stovky sefardských Židů. Když se Coquatrix několika z nich zeptal, jestli jim nevadí, že Umm Kulthum není Židům nakloněna, dozvěděl se, že vedle jejího dokonalého, úchvatného zpěvu je tohle nepodstatné. Mezi diváky ojedinělého koncertu byl i devatenáctiletý Gérard Depardieu. Pod dojmem z uměleckého vystoupení Umm Kulthum se začetl do Koránu a každý den se chodil modlit do mešity. „Stal jsem se kvůli Umm Kulthum na dva roky muslimem,“ řekl Gérard Depardieu.
Víru si uchoval, Korán však nahradilo Vyznání svatého Augustina, z něhož čerpal naději. Na pohřbu svého sedmatřicetiletého syna v říjnu 2008 ale necitoval ze světcova spisu, půjčil si slova z Malého prince od Saint-Exupéryho. „Neopustím tě. …Také se budu dívat na hvězdy.“
Gérard Depardieu ze synova konce vinil francouzskou justici. Soud ve Versailles v roce 1993 poslal dvaadvacetiletého Guillauma Depardieua za mříže kvůli držení, užívání a distribuci drog. „Měl u sebe blbé dva gramy heroinu. Za to se nedává flastr. Vězení Guillaumovi zlomilo vaz,“ říkal Depardieu. Jeho advokát rozsudek označil rovněž za nepřiměřeně tvrdý. Při líčení navíc zaznělo, že mladíkovi jeho jméno „dobře sloužilo, nyní už mu ale dosloužilo“, což o nestranném posuzování příliš nesvědčilo.
Křehký interpret
Guillaumově dceři Louise Depardieuové její děda Gérard kladl na srdce: „Tvůj otec byl především velký umělec a básník.“ Guillaume Depardieu v patnácti obdržel Cenu Jeana Gabina a Césara pro nejslibnějšího herce. Jeho filmografie je obsáhlá, ačkoliv Guillaumův umělecký rozlet zbrzdil alkohol, drogy, kriminál a potom i těžké zranění. V říjnu 1995 na motorce narazil do kufru, který před ním vypadl z auta. Absolvoval sedmnáct operací, kvůli trvalým bolestem si po osmi letech nechal amputovat pravou nohu. V době mezi lékařskými zákroky Guillaume skládal operu, psal texty k písním a zpíval. (Guillaumovo album Post mortem vydala jeho sestra Julie před deseti lety.)
Dvacet let po její smrti, navázal Gérard Depardieu na dávné přátelství se šansoniérkou Barbarou – v osmdesátých letech spolu účinkovali ve hře Lily Passion – a začal vystupovat s jejím repertoárem. Diváci žasli, jak se hřmotný herec dokázal proměnit v křehkého interpreta. Do recitálu Depardieu zařadil i přesmutnou píseň A force de o ztrátě milované bytosti, kterou pro Barbaru složil jeho syn.
Rodina? Neklid
„Nesnáším slovo intelektuální. Co je intelektuální, postrádá srdce. Důležitá je láska,“ promlouval na koncertech k posluchačům. Přiznal ale, že výchovu svých dětí více méně dobrovolně nechal na jejich matkách. Guillaume a Julie se narodili v manželství s Elisabeth Guignotovou. Roxanu mu porodila senegalská modelka Karine Sillová a vychovával ji Vincent Pérez, který ve filmu Cyrano z Bergeraku ztvárnil Kristiána. S Helene Bizotovou má Depardieu šestnáctiletého Jeana.
„Dédé mi dal svobodu a důvěru. To jsem chtěl taky dopřát svým dětem …Představa spokojené rodinky mě děsí, to je televizní klam, přetvářka, paskvil …Slovo rodina ve mně budí neklid a odpor …Nevím, kam patřím, cítím sepětí s Ruskem a Čínou, tam je asi moje domovina,“ napsal ve své autobiografii.
„Otec volil komunisty,“ zdůvodnil Depardieu, proč po propadáku Roberta Huea v prezidentských volbách před více než dvaceti lety finančně podpořil skomírající Komunistickou stranu Francie. Depardieu byl dlouholetý příznivce Francoise Mitterranda a později Nicolase Sarkozyho. Do oka si ale nepadl s prezidentem Francoisem Hollandem, který navíc horoval pro milionářskou pětasedmdesátiprocentní daň.
Tisíce bohatých Francouzů se tehdy v tichosti přesunuly do Belgie, Švýcarska, Británie a USA. Depardieu se netajil tím, že si na konci roku 2012 za daňové útočiště zvolil belgické městečko Néchin kousek od hranic. Tehdejší premiér Jean-Marc Ayrault to označil za dost ubohé. Depardieu mu napsal otevřený dopis: „Ubohé, řekl jste ubohé? …Od čtrnácti let pracuju jako tiskař, skladník a umělec, za pětačtyřicet let jsem zaplatil na daních 145 milionů eur, zaměstnávám osmdesát lidí. …Kdo jste, abyste mě soudil? …Vracím francouzský pas …Odcházím kvůli vašemu přesvědčení, že se má trestat vše, co se vymyká průměru, co je výjimečné – ať je to úspěch, talent nebo umělecká tvorba.“ Ayraultův výrok a Depardieuova odpověď se dopodrobna probíraly na následujícím mezinárodním lingvistickém kongresu ve Francii, každému však bylo i bez podrobné analýzy okamžitě jasné, že premiér Depardieua hluboce ranil.
Víno a bio vodka
Ruský prezident Vladimír Putin přispěchal s nabídkou pasu a občanství. Depardieu byl dojatý. S Putinem se seznámil v roce 2008 na vernisáži v Petrohradu, vládce Kremlu na něj prý udělal ten nejlepší dojem.
Je třeba dodat, že Depardieu se placení daní nevyhýbal. V roce 1999 mu Le Point položil otázku: „Jste nejlépe placený francouzský herec. Co děláte s penězi, které vyděláte?“ „Platím vysoké daně a to, co mi zbude, vrážím do svých utopií. Mou vášní je víno,“ odpověděl Depardieu a dodal, že podnikání ho sice baví, ale že jeho ropným vrtem je herecký talent.
Depardieu vlastní vinice ve Francii, Španělsku, Portugalsku, Maroku a Alžírsku. Jeho vinařství Chateau de Tigne na začátku tisíciletí dodávalo do obchodů čtyři sta tisíc lahví ročně. Depardieu si bez vína neumí život představit: „Nejsem alkoholik, trpím fóbií, slyším tlukot svého srdce, praskání kostí, piju, abych se z toho nezbláznil. Neusnu, dokud nejsem namol.“ Náruživě pil už jeho otec…
Lékaři Depardieuovi nakázali, aby spotřebu alkoholu výrazně omezil. Poslechl je. Byl nejvyšší čas. Se zbytkovým alkoholem v krvi se herec v roce 1998 vyboural na motorce, v roce 2012 se situace opakovala. Před devíti lety mu za řízení v opilosti na půl roku sebrali řidičák. Francouzský tisk si také smlsnul na jeho nápadu vyrábět v Rusku bio vodku.
Ve svém velkolepém pařížském domě si Depardieu pro sebe vyhradil skromně zařízený čtrnáctimetrový pokoj. „Pro mě je luxus, že můžu dělat, co chci. Co je komu do toho, že jsem vzal reklamu na ruský kečup a polskou banku, s kým se bavím.“ Depardieu si nebere servítky. Jaké své role si nejvíc cení? To je ale blbá otázka! Když ho však tazatel nepodráždí nevhodnou poznámkou, dokáže poutavě vypravovat hodiny. „Vyprávět příběhy je moje největší potěšení.“ Jeho příběh, potažmo skandály, pravidelně plní stránky novin. Zdá se ale, že jeho okouzlení Ruskem už vyprchalo. Rozhodnutí Kremlu zaútočit na Ukrajinu označil za „šílený, nepřijatelný exces“, za který však „obyčejní Rusové nenesou odpovědnost“. Vina padá na Putina. Mluvčí ruského prezidenta hercova slova odbyl s tím, že Depardieu „nerozumí tomu, co se na Ukrajině děje“, ale že mu to samozřejmě rád vysvětlí. Poslanec Státní dumy Sultan Chamzajev přednesl návrh, aby francouzskému herci odebrali ruské občanství a zabavili jeho majetek v Rusku. „To je to nejsprávnější rozhodnutí,“ vysvětlil poslanec.
