K nedožitým pětasedmdesátým narozeninám Ivana Krále (1948–2020) uvádí Česká televize dokument, který o sobě jeden z mála mezinárodně známých českých rockerů natočil z velké části sám. Snímek Ivan – Král tří akordů scenáristů Šimona Šafránka a Honzy Vedrala a střihače Šimona Hájka totiž ve velkém využívá Králových videoarchivů, které dosud nebyly nikde k vidění.
Vznik filmu Ivan – Král tří akordů vysvětluje Šimon Šafránek, který dokument také režíroval. „S Honzou Vedralem jsem spolupracoval už na dokumentu Meky a také v případě Ivana Krále napsal Honza nejprve knihu. Když jsme se začali o filmu bavit, byl už Ivan Král bohužel po smrti. Zaujalo mě ale, že Honza má desítky hodin jejich rozhovorů. A když se pak ukázalo, že existuje i Ivanův rozsáhlý domácí videoarchiv, přišlo mi, že by z toho šel udělat film: v podstatě život Ivana Krále očima a slovy Ivana Krále. Hlavní obtíž ale byla v tom, že když Ivan točil, nebyl v obraze vidět. Velká výzva, kterou jsme pak společně se střihačem Šimonem Hájkem měli, tkvěla v tom, jak Ivana oživit, zhmotnit, aby se divák mohl vcítit do jeho emocí.“
To, že se Ivana Krále skutečně podařilo na obrazovce „oživit“, je velkým triumfem autorů. Protagonista ve filmu jako by komentuje jednotlivé záběry, reaguje na kontext, vzpomíná na povel... Značná část této „reaktivnosti“ plyne z použití rozhovorů, které s muzikantem vedl zmíněný Honza Vedral hlavně přes Skype, ale to nijak neumenšuje magii střihu. Díky němu je snímek opojnou audiovizuální jízdou, která bohatství faktů podkresluje měnícími se náladami.
Dokument je vyprávěný chronologicky, zhruba od Královy emigrace za rodiči do USA v roce 1966 přes klíčovou spolupráci s Patti Smith a Iggym Popem, palačinkářskou epizodu v Seattlu a návrat do Česka až po smrt na rakovinu. Do pouze hodinové stopáže se tvůrcům podařilo dostat maximum informací, aniž by jimi diváka unavovali: zazní jen to klíčové a tím nejdůležitějším stejně zůstávají emoce, drajv, rytmus vyprávění.
Použitá země
Dynamiku vyprávění podtrhuje používání co možná nejrůznorodějšího audio a video materiálu, stejně jako další postupy – třeba že výpovědi „mluvících hlav“, v jiných dokumentech statické, jsou tu snímané roztřesenou ruční kamerou.
Král vzpomíná chytlavě a bez rozkecávání: na první dojmy z New Yorku (zde je střih obzvlášť opojný), na hudební scénu kolem tamního klubu CBGB, na úspěch s Patti Smith, na vznik svého klíčového hitu Dancing Barefoot, který mu byl později víceméně uzmut, na letmé profesní setkání s Iggym... Tato část snímku přináší obzvlášť cenný obrazový materiál z pódií i zákulisí koncertů, z přejezdů mezi štacemi. Pořizoval ho z velké části sám Král, který coby vášnivý videograf neustále natáčel, co se kolem něj dělo.
Část o návratu do Československa, o koncertování s novou skupinou Native a o Králově úspěšné druhé kariéře v roli producenta (Garáž, Lucie...) pak Králův osud zasazuje do fascinujícího odrazu tehdejší doby, kdy byla naše země slovy dalšího člena Native Zbyňka Pavlíčka „použitá.“
Audiovizuální báseň
Poslední minuty pak v rámci proměnlivé dynamiky a pečlivé dramaturgie přinesou nečekané zklidnění. Mluví se o třech Králových osudových ženách, jež dosavadní stopáž už tak hojně prostupovaly; o jeho odchodu od první manželky Lynette k druhé ženě Cindy a o hořkosti z rozkolu s Patti Smith. Vyprávění se zpomalí, promluvy na kameru prodlouží. Blíží se smrt...
Spíš než standardním životopisným dokumentem je Ivan – Král tří akordů audiovizuální básní. Nemůže nenadchnout muzikantovy fanoušky, kteří v ní najdou unikátní záběry a velmi osobní sondu do nitra svého idolu, a zároveň nemůže zklamat náročnějšího diváka, který chce od podobného druhu filmů hlavně originální autorský přístup a nevyšlapané cesty. Film měl premiéru 3. května na ČT Art, kde bude k vidění i v následujících dnech; lze ho zhlédnout i na iVysílání.
