Jeden ve vysokohorské bystřině, druhá po pás v bahně, třetí na skále a úplně v háji. Oddychová jarní podívaná Michala Samira s Jakubem Prachařem, Terezou Rambou a Ondřejem Sokolem v hlavních rolích léčí mamánkovství a nedostatek sebevědomí nádhernou divočinou Vysokých Tater.
Na premiéře filmu Buď chlap! jeho tvůrci vtipkovali, že za plakát s Ondřejem Sokolem stylizovaným do role okázalého chlapáka už schytali obvinění z šíření toxické maskulinity. Snímek scenáristy a režiséra Michala Samira, autora například minisérie Iveta, by přitom šlo nařknout z opačného extrému: že ukazuje chlapy jako bačkory. Proč si ho ale kazit ideologickým čtením? Ano, reaguje na společenské jevy jako mamánkovství nebo diktát životního stylu ze strany rodičů, ale s nekomplikovanou komediální nadsázkou, univerzálním poselstvím o cestě za svými sny a bez potřeby cokoliv „hrotit“.
Nic nehrotí ani Pavel, který přesluhuje už i jako mamánek: v sedmatřiceti pořád bydlí u matky a táhne za sebou stín svého dávno mrtvého otce. Po jeho vzoru se také snaží uživit jako fotograf. Na jedné snobské akci potká svou lásku z dětství Terezu, která tam jen o fous vyklouzne z urputné žádosti o ruku. Těm dvěma je spolu i po letech dobře, ale Pavel Tereze nepřijde dost jako chlap. A tak Jakub impulzivně vyrazí do Vysokých Tater na kurz mužnosti, vedený údajným bývalým mariňákem Weisnerem. Výcvikový tábor se však zvrhne a i Tereza pochopí, co nechtěně způsobila, a tak se mezi nádhernou tatranskou flórou a faunou najednou motá trochu moc zbloudilých Čechů.
Buď chlap! je vzácným příkladem filmu, který by si zasloužil být delší: v úsporné půldruhahodinové stopáži nejenže nic nepřebývá, ale někde jako by celé scény vypadly a postavám by slušelo větší prokreslení. Hlavně Weisner Ondřeje Sokola je až moc karikaturou, jednorozměrným ztroskotancem, jenž si zvyšuje sebevědomí machrováním nad jinými nanicovatými jedinci; takových existencí je plný nejen český internet. Když ale scénář Sokola zrovna nenutí mudrovat o conqusitadorech v Tatrách, umí si herec roli přitesat na míru konverzačním komediálním výstupům.
Vynikající je Sabina Remundová v roli Pavlovy sestry; škoda zase, že její nosný motiv matky autistického dítěte jen problikne bez výraznějšího využití. Jakub Prachař a Tereza Ramba zato dokážou své postavy rozvinout i na minimálním prostoru: jejich Pavel a Tereza se v životě jen tak plácají, protože ho neumějí nebo nechtějí popadnout za pačesy, což je rys pro třicátníky příznačný.
Žádnou velkou logiku v Buď chlap! nehledejme, je to přece jenom jarní komedie, v níž se hlavní hrdina může ztratit a potloukat několik dní a nocí po velehorách jen tak ve svetru bez snahy najít civilizaci. Ale sympatické poselství se tu načerpat dá. Žádné hurákurzy vám ke zlepšení života nepomůžou, pokud sami skutečně netoužíte po změně. A abyste se mohli najít, pomáhá nejdřív se ztratit. Jen to nedělejte v Tatrách, Slováci by o lehkovážnosti Čehúnů ve velehorách mohli točit několik tragikomedií ročně.
