Do kin vletěl nejnovější Bond s tradičně bondovským názvem No time to die, tedy Není čas zemřít. Jak nicméně upozorňovala velká spousta magazínů, podcasterů i youtuberů, vzhledem k dvouletému odkladu premiéry bylo docela dost času na to umřít. My jsme ten čas využili k tomu, abychom se podívali na všechny bondovky s Danielem Craigem, a vzhledem k tomu, že nám po dlouhé době končí éra bondovek, které na sebe jakž takž kontinuálně navazovaly, má smysl se za nimi ohlédnout.
V roce 2004 si Daniel Craig nebyl jistý, jestli vůbec chce nastoupit do takhle masivního a vpravdě závazného projektu. Podle všeho ho přesvědčil scénář restartu série Casina Royale. Konkrétně to byl dialog: „Vodku, martini.“ „Protřepat, nemíchat, pane?” „Vypadám jako někdo, koho to zajímá?”
Víte, po poslední Brosnanově bondovce Dnes neumírej, která měla kvality animáku Toma a Jerryho, chtělo studio od Bonda něco syrovějšího a reálnějšího. Takže padlo rozhodnutí pro první bondovskou knihu od Iana Fleminga a za režiséra projektu byl zvolen Martin Campbell. Možná jediný člověk, o kterém se vědělo, že dokáže překopat vyznění série. Ostatně už to jednou udělal. V roce 1995 se Zlatým okem. A v roce 2006 se mu to podařilo zase.
Casino Royale
Série Jamese Bonda vždycky stavěla na tom, co bylo populární v dané době. V osmdesátkách to byly polokomedie plné podivných gadgetů, v devadesátkách teroristé, co ovládají média a internet… v 60. letech to bylo plácání nic netušících žen po zadku. A začátkem třetího tisíciletí to byl Jason Bourne, realismus a internetové trendy.
Casino Royale tedy začíná syrovou vraždou dvou nepřátelských agentů, díky kterým Bond získá svůj status 007, a pak máme hned brutální parkourovou sekvenci, během které Bond doslova proběhne stěnou, abyste pochopili, že éra Pierce Brosnana je dávno pryč. Jo a někde v průběhu natáčení si Martin Campbell prostě řekl: „Nasrat, prostě teď bude čtyřicet minut pokeru.” Protože ten byl v té době taky neuvěřitelně populární. I tak to byl ale odvážný tah.
Jinak film působí jako zjevení a je to možná nejlepší bondovka, která kdy byla natočena. Film velice úspěšně míchá absurdnost těch padesátkových špionážních románů s moderním špionážním filmem a výsledek je doslova strhující. Daniel Craig si může vyhrát duši z těla, hlavního záporáka mu dělá Mads Mikkelsen a do toho máte Evu Green v absolutním vrcholu jednak krásy a jednak herecké kariéry.
A navíc dostanete mou oblíbenou scénu, kde Cifra mlátí Bonda přes koule provazem a nechává ve vedlejší místnosti mučit Evu Green, ale s agentem 007 to ani nehne. Kla-si-ka!
Quantum of Solace
Tenhle film vznikal tak podivně, jak je to jen možné. MGM potřebovalo vyprodukovat dalšího Bonda v rámci dvou let, takže se začalo natáčet velice rychle po premiéře Casina. Jenomže do toho v Hollywoodu začala neslavná stávka scénáristů. A na tom filmu je to vidět.
Nakonec se tedy hromada filmařů bez scenáristických zkušeností pokusila sesmolit film. Inspirovali se reálnou událostí v Bolívii, kde se místní režim pokoušel předražit vodu občanům (včetně dešťovky), a aby dodali filmu alespoň nějaký emoční základ, udělali z něj přímé pokračování Casina Royale. Quantum doslova začíná asi pět minut po konci předchozího filmu. Automobilovou honičkou. A pak se film v podstatě nezastaví až do svého konce.
Quantum of Solace bylo přijaté velice rozpačitě, ale když se na ně díváte hned po skončení prvního dílu, není zas tak špatné. Je to nejkratší bondovka, takže vám film rychle uteče a je… vážně podivně stříhaný a napsaný. Tak kupříkladu nikdy doopravdy nemáte pocit, že je Bond v ohrožení, spíš vás baví sledovat, jak agent MI6 tyranizuje zlé obchodníky. Navíc je tam Olga Kurylenko jako bondgirl, ale ta nemá s Craigem žádnou chemii. Vlastně je to k sobě ani trochu nepřitahuje, akorát jdou oba za pomstou a navzájem si pomáhají. Je to podivně osvěžující.
A ano, akce je zběsilá a ne moc dobře editovaná, ale dodává to filmu ten pocit rozmazané šmouhy, který z něj máte i příběhově. Ale není to tak, že by byla akce úplně bezduchá, to vůbec. Režisér Marc Foster například v komentáři zmiňuje, že jsou ve filmu čtyři velké akční sekvence a každá je napojená na nějaký živel. Automobilová honička v lomu, to je země, přestřelka na člunech, to je voda, havárie letadla, to je vzduch a na konci samozřejmě závěrečná akce v hořícím hotelu. Oheň.
Skyfall
Skyfall je podle řady fanoušků i kritiků možná nejlepší bondovka vůbec. A to je především tím, že film má naprosto jasnou vizi. Režisér Sam Mendes sám v rozhovorech i komentářích přiznal, že ho při tvorbě filmu nejvíc ovlivnil Temný rytíř od Christophera Nolana. To se opět dostáváme k tomu, že bondovky ze své podstaty vykrádají to, co je populární. Skyfall v mnoha bodech jak příběhově, tak vizuálně Dark Knight téměř zrcadlí. A protože může stavět na tak pevných základech, v podstatě nemohl dopadnout špatně.
Důležitou věcí, kterou často diváci u Skyfall zmiňují, je to, že tenhle film zničil dlouholetou teorii o tom, jak je „James Bond” pouze krycí jméno, které je vám přiděleno společně s kódovým označením 007. Protože proč by se jinak Bond všude představoval svým pravým jménem, že? A proč je mu už 70 let zhruba 40 a každých pár let vypadá jinak? Ve Skyfall se nicméně James vrací na statek rodiny Bondových a tím se teorie o krycím jménu rozpadla jako domeček z karet. Je ale nutné podotknout, že i ve filmech s Rogerem Moorem a Timothy Daltonem se odkazuje na události z Lazenbyho filmu, kde umřela „paní Bondová”, takže… Ona ta teorie neplatila nikdy.
Ten Bond Manor statek je mimochodem ve Skotsku a odpunkuje se tam velkolepé finále filmu společně se starou M a myslivcem, kterého měl původně hrát Sean Connery. Právě tohle „Sám doma” finále je to, co diváky rozdělilo na dva tábory. Jedni ho milují, druzí nenávidí. Respektive tahle scéna a potom ta, kde Bond naznačuje, že je bisexuál. Ale to naštvalo jenom lidi, kteří nemají smysl pro humor.
Spectre
V nezvyklém tahu se MGM po úspěchu Skyfall rozhodlo, že se Sam Mendes vrátí do režisérského křesla i pro pokračování. Ale ani mistr napětí nejspíš nedokázal zachránit snímek Spectre od problémů, kterými byl od začátku prolezlý. Víte, tahle čtvrtá bondovka měla být velkolepým vyvrcholením éry Daniela Craiga, ale jak už to u dlouho očekávaných konců bývá, film dostihly všechny hříchy série najednou.
Tak zaprvé, kontinuální vyprávění, které přišlo s Quantum of Solace, rozhodně nikdy nemělo tolik potenciálu, aby uživilo sérii čtyř filmů. Zadruhé, organizace Quantum představená ve druhém díle byla v podstatě Spektra, akorát že MGM nemělo na název práva, takže to, co Spectre mělo být, bylo “Quantum of Solace, ale tentokrát pořádně”! Navíc aby filmy působily, že na sebe navazují celou dobu a že filmaři ve skutečnosti mají plán, v každé další craigovce přibyl nějaký detail, který říkal: „Aha, ale to jste nevěděli, že tenhle záporák z prvního filmu pracoval ve skutečnosti pro mě! Ha ha ha!” A spojit všechny tyhle z nouze napsané reference do jednoho filmu se už v podstatě nedalo udělat nikterak elegantně. V neposlední řadě pak Sam Mendes netušil, že bude režírovat i další bondovku a všechny svoje Temný rytíř triky si vystřílel na Skyfall. Takže Spectre působí vedle svého předchůdce jako chudý příbuzný. Stejný genetický základ, ale výrazně odlišný výsledek.
Ale hlavním a nejhorším hříchem série byly hrátky s očekáváním diváků. Konkrétně u postavy Jamese Bonda. Když totiž vyšlo Casino Royale, vidíme na začátku někoho, kdo v budoucnu může být Bond tak, jak ho známe. A na konci filmu vypadá, že to je ten Bond, jak ho známe. Ostatně sám řekne: „Bond. James Bond.” Jenže tenhle samý trik na vás vytáhne o dva roky později Quantum. A Skyfall je pak vlastně postavený na žánrovém „návratu domů”. Spectre tedy měla být klasická bondovka v téměř šedesátkovém stylu. Ale pořád tady máme Mendese a Temného rytíře… Takže Spectre je čtvrtý film, kde v podstatě vidíme zrod Jamese Bonda.
Nicméně, nebyl by to první James Bond, který je od základu úplně pitomý, hlavní problém je, že je neuvěřitelně nudný. Dlouhé dialogy o ničem, celé příběhové linie, které nikam nevedou, nehodící se hlášky a bezduchá akce. Fuj, ještě teď mě z toho bolí u srdíčka.
Není čas zajít do kina?
V tuhle chvíli jsem Není čas zemřít ještě neviděl, ale vypadá to, že dostaneme „Spectre, ale tentokrát pořádně”. Pořádnou šedesátkovou absurditu s Jamesem Bondem v plné parádě. Konečně jednou klasického Bonda v podání Daniela Craiga. Aspoň v to doufám. Ostatně už od Skyfall Craig doslova tvrdí: „Radši bych si nechal protnout žíly, než abych pokračoval v bondovkách.” Podle mě si jednu klasickou dobrou bondovku zaslouží.
