Film o severských nájezdnících, kde hlavní roli hraje Antonio Banderas. To zní jako nějaký 2021 multikulti Netflix rasově vyvážený projekt. Ale je to epický velkofilm z roku 1999. A je v něm taky český viking. A vůbec, příběh filmu Vikingové (neboli Třináctý válečník neboli Pojídači mrtvých) je téměř tak fascinující jako příběh uvnitř filmu.
Michael Crichton byl jedním z nejvlivnějších spisovatelů populární literatury vůbec. Napsal Kouli, Kmen Andromeda, Pohotovost a hlavně první dva díly Jurského parku. Měl extrémní talent na propojování nejmodernějších technologií se svými příběhy. Případně nejmodernějších technologií doby, do které byl příběh zasazen. A tenhle člověk se v 70. letech rozhodl, že napíše uvěřitelnou verzi severské legendy o Beowulfovi a Grendelovi. Znáte ji, ne? Hrdina Beowulf připlouvá do království sužovaného příšerou, bojuje s trollem v královské síni, urve mu ruku, je tam drak… tohle? Existuje celkem cool erková animovaná verze s nahou Angelinou Jolie.
Dvojnásobná historie
Výsledkem Crichtonova snažení je kniha Pojídači mrtvých. Je psána jako historický dokument reálně existujícího arabského cestovatele Ibn Fadlána. Přísně historicky vzato byl Ibn Fadlán někdy v první polovině desátého století poslán z Bagdádu jako součást poselstva do Ruska. V Pojídačích nicméně na Volze narazí na skupinu Vikingů, se kterými se vydá do Skandinávie, aby tam zaznamenal “reálný” základ historky o Grendelovi. Od Crichtona je mimořádně chytré udělat vypravěčem tuhle velmi kulturní a vzdělanou osobu, muže 20. století, řeklo by se, který není vůči seveřanům předpojatý, jako by byl například anglický mnich.
Kniha měla tenkrát docela úspěch, je to dobrodružně hororová storka, taková found footage z desátého století. Je nabitá historickými zajímavostmi, hrozivými výjevy i akcí a je kraťoučká, ve štědrém formátu nemá ani dvě stě stran. Parta seveřanů společně s Arabem se postaví takzvaným mlžným monstrům. A vy si celou dobu říkáte: “Z toho by byl vážně boží film.”
Taky byl, ale třeba na západě ho téměř nikdo neviděl.
Tragédie Hollywoodu
V 90. letech byl režisér John McTiernan na vrcholu kariéry. Byl to člověk, který vytvořil sérii Die Hard, tedy Smrtonosnou past, natočil možná nejlepší osmdesátkový akční film vůbec – Predátora a jen tak mimochodem jako jediný dokázal natočit uspokojivou adaptaci knihy Toma Clancyho, tedy Hon na ponorku s Alecem Baldwinem a Seanem Connerym v hlavních rolích. A právě McTiernan byl vybrán, aby převedl Ibn Fadlánovo dobrodružství na stříbrné plátno.
Dal se dohromady vynikající cast. Jako Arab Ibn Fadlán byl vybrán Antonio Banderas, který dodnes mluví o natáčení s nadšením. A pro partu dvanácti severských válečníků byla postupně nabrána parta ohromných Norů, Švédů, Dánů a Kanaďanů, kteří byli všichni o dvě hlavy vyšší než Banderas. Jejich vůdce ale hrál Čech, herec a kaskadér Vladimír Kulich. Takže máme českého Beowulfa. Nebo jak se o Pojídačích říká: Buliwyfa. Jo, a v drobné roli se objeví Omar Sharif známý hlavně jako doktor Živago a Lawrence z Arábie.
Když se dělá středně drahý film takového typu (pětaosmdesát milionů dolarů), natáčení je vždycky utrpení. Herci deset měsíců jezdili na koních v dešti, učili se norsky, lezli do jeskyní, potápěli se v moři a podobně. Ale všichni byli nadšení, protože věděli, že jim pod rukama vzniká hororový historický velkofilm. Něco, co by mohlo vážně zanechat stopu v dějinách kinematografie. Jenže pak se začalo natáčení rozpadat zevnitř.
Nejdřív začalo studio šibovat s ratingem. Nejdřív se upustilo od názvu Eaters of Dead, Pojídači mrtvých, protože to příliš znělo jako horor. A šlo se s názvem Třináctý válečník. Natáčení tedy probíhalo bez krve pro PG-13 publikum, ale v polovině točby si zase Touchstone Pictures vzpomnělo, že chtějí dospělý krvavý film.
John McTiernan tedy začal dotáčet neuvěřitelně brutální záběry, které, jak sám říká: „Jsem nacpal do filmu, i když toho neměly moc společného s dějem.” I po dotočení projektu se ale začaly objevovat další problémy a vztahy mezi McTiernanem a jeho „spolurežisérem” Michaelem Crichtonem, autorem předlohy, šly úplně k ledu. Ještě rok po natáčení se dělaly studiové dotáčky a točily se dvě různé verze. Jedna pro McTiernana a druhá pro Crichtona. Na dvou různých setech v jednom studiu.
V making of vzpomíná Vladimír Kulich, že mu Crichton říkal: “Je jedno, co natáčíš vedle, tohle je finální verze." A taky byla.” Dodává ale, že je to škoda, protože McTiernan byl přirozeně mnohem lepší režisér. A sám McTiernan říká, že někde v trezoru je schovaný vynikající director cut Třináctého válečníka.
Kult
Problém je, že film, který šel ven, není McTiernananova vynikající verze, ale Crichtonova. A že je ta verze horší, studio mimochodem vědělo, takže se udělalo krátké projekční okénko v kinech a pak šel film rovnou na VHS a DVD. Jestli měl Třináctý válečník někdy šanci uspět jako velkofilm, tak tímhle ji Touchstone Pictures definitivně pohřbilo.
John McTiernan je z toho hořký dodnes a Kulich i jeho severští parťáci taky, protože tohle pro ně měla být jejich velká hollywoodská šance. Jediný, kdo je s filmem spokojený, je Antonio Banderas, protože rád vzpomíná na to divné natáčení s hromadou obřích blonďatých lidí. A navíc byl už tenkrát hvězda, on Třináctého válečníka doopravdy nepotřeboval.
Film tedy v Americe úplně zapadl. A západ ho pomalu znovuobjevoval až s příchodem internetu přes YouTube, Torrenty a nejrůznější fóra. Dnes má Třináctý válečník na anglicky mluvícím internetu téměř kultovní status. V Česku je situace trochu jiná. Ještě koncem devadesátek totiž u nás hlavní televizní stanice (především tedy Nova) kupovala levné filmy a cpala nám je jako vrchol světové popkultury. Proto dodnes znají Češi filmografii Stevena Seagala lépe než samotní Amíci. A Třináctý válečník byl mimořádně levný film pro televizní vydání.
U nás vyšel pod názvem Vikingové a sem tam ho nějaká telka vysílá dodnes, protože ho Češi milují. Aby ne, je tam Čech a je to boží film. Jestli jste ho nikdy neviděli, napravte to. Vypadá skvěle, má fantastickou hudbu Jerryho Goldsmitha a je to strhující podívaná. Mimochodem první hollywoodský velkofilm, kde je hlavní postava muslim. Sem tam snímek trochu skřípe, ale teď už aspoň budete vědět proč.
Já osobně na ten film přísahám. Je to jedna z věcí, kterou si sebou odnesu do Valhally.
