Ceny obrazů Josefa Čapka byly strašně nízko a mě to až uráželo, říká galerista Martin Kodl
Rekordní prodeje Josefa Čapka a Emila Filly nejsou podle Martina Kodla z Galerie KODL dílem náhody, nýbrž výsledkem dlouholeté práce na budování renomé českého umění doma i v zahraničí. V rozhovoru odhaluje svou vizi, vzpomíná na významné aukce a vysvětluje, proč jsou důvěra, odborné zázemí a trpělivost pro umělecký trh klíčové.
Po vaší květnové aukci, kdy Čapek prolomil poprvé hranici 30 miliónů, jste řekl, že se konečně zúročuje dlouhodobá péče o tohoto autora. Co vše taková péče obnáší?
To je asi tajemství. Naše know-how. Detaily bych si, s prominutím, nechal pro sebe. Už přes třicet let se snažím české umění povýšit, vrátit mu renomé a pozici na trhu, jakou si zaslouží.
Stále je ve srovnání se světem podhodnocené?
Když jsem s tímhle „řemeslem“ těsně před listopadovou revolucí začínal, ceny obrazů Josefa Čapka a dalších skvělých českých autorů byly strašně nízko a mě to až uráželo. Vyrostl jsem totiž v rodině, která po generace s uměním nejen obchodovala, ale hlavně je sbírala, zvláště pak to české. Můj táta zdědil výjimečnou sbírku, kterou celý život vášnivě doplňoval, a i když v roce 1989 takřka přes noc prudce stouply ceny některých obrazů na násobky, pořád to byly banální sumy. V porovnání se Západem, kde nezažili vládu komunistů a s uměním se mohlo svobodně obchodovat, se díla srovnatelná s Čapkem prodávala za mnohem vyšší sumy. Chápal jsem to jako křivdu. Tak jsem si řekl, že pokud tuhle práci budu dělat, budu se snažit české výtvarné umění pozvednout a vrátit je tam, kam patřilo za první republiky. A protože jsem si nedokázal představit, jakou jinou práci bych si našel, dělám to.
Od té doby se časy změnily, což koneckonců dokazuje případ Josefa Čapka. Proč zrovna on tak boduje?
Protože je to výjimečný autor! A plným právem si to zaslouží.
Máte jeho obrazy také osobně rád?
Vždycky mi byly blízké stejně jako obrazy Filly, Špály, Šímy, Kubišty a mnoha dalších. Vyrůstal jsem mezi nimi. Proto jsem také později neváhal jít do projektů, které tyto autory zviditelňovaly. Podporovali jsme jejich výstavy, financovali vydávání knih, katalogů… Byla to řada dílčích kroků na dlouhé cestě, přičemž jsme vždy dbali i na to, aby tato jména rezonovala nejen v Česku, ale i v zahraničí. To je velmi důležité.
Proč?
Nesouhlasím s těmi, kdo tvrdí, že by se české umění nemělo vyvážet. To je nesmysl. Je potřeba, aby jména nejlepších českých tvůrců byla známá i ve světě, mají tam být také zastoupena ve sbírkách, ať už soukromých, nebo veřejných. O to se také celé roky snažím. Čas od času uspěju a pak mi dělá neskutečnou radost, když se ocitnu na významnějším společenském setkání třeba v Americe a potkám tam sběratele, kteří sice skoro nevědí, kde leží Česká republika, ale mají radost, že vlastní plátno Emila Filly. To jsou takové malé radosti, střípky, ale posilují povědomí o českém výtvarném umění a jeho pozici.
Když stoupá renomé autora, stoupá prestiž…
… a stoupá ekonomika. Ano, tak to funguje. Jen proto můžeme dnes práce některých českých autorů prodávat za sumy, na které bych si před čtyřiceti lety netroufl ani pomyslet.
Zlomovým bodem se pro vás stal rok 2000, kdy jste dali do aukce Fillovy Zlaté rybičky u okna s vyvolávací cenou 6,8 miliónu a vydražili jste je za 7,5 miliónu. Jak jste věděl, že zrovna tohle dílo prolomí miliónové hranice?
Je to rozměrem nevelký, ale výjimečný obraz – dobou svého vzniku, provedením v kontextu celé Fillovy tvorby. Znal jsem jej spoustu let předtím a bylo mi vždy jasné, že bude-li se dražit, půjde o výjimečnou událost. A když s tímto návrhem nakonec František Krejčí, Fillův synovec, přišel, nezbývalo mi než sebrat odvahu. Tehdy se sice Fillovy práce prodávaly ještě v řádech statisíců, ale já tušil, že konečně držím dílo, které má tu sílu. Také táta mi říkal, že Rybičky jsou unikát. A jelikož měl vždycky pravdu, muselo to vyjít.
Také ale říkáte, že tento úspěch by se nekonal, nebýt osvíceného sběratele, který se nebál tolik peněz investovat. Jak se vám povedlo jej přesvědčit?
Každý obchodník s uměním musí mít cit, dobrý přehled a odhad, dar vysvětlování, vyjednávání. A měl by být i trochu vizionář. Řekněme, že jde o talent, který se celý život musí trénovat. Nevím, do jaké míry těmito vlastnostmi disponuji já, ale táta je dostal rovnou shůry. Tipy, které mi dal kdysi dávno, dodnes využívám.
Váš otec by byl asi nadšený, kdyby viděl, že se Čapek a Filla prodávají za desítky miliónů.
Táta přesně věděl, kdo a co bude v budoucnu „v kursu“, kteří autoři budou nejžádanější. A že ceny jejich děl budou postupně stoupat. To také dnes zajímá každého sběratele a investora. Všichni chtějí kupovat autory a obrazy, jejichž cena se bude zvyšovat, pokud možno rychle.
V poslední době právě Emil Filla láme aukční rekordy. Je také bezesporu už všeobecně respektovaný, ceněný. Asi už tedy ani není třeba jej zviditelňovat, ale vy jste přesto podpořili vznik soupisu jeho díla. Proč?
Filla měl už dříve několikrát našlápnuto, zdálo se, že ceny půjdou rychle nahoru. A jednou z příčin, které to nakonec vždy zhatily, byla falza. Což je hrozný nešvar, který se stále šíří nejen po českém, ale i světovém trhu. Ve světě však mají tu výhodu, že všichni významní autoři tam už dávno mají tzv. katalog raisonné, což je vědecky a kriticky zpracovaný soupis všech jejich známých děl. Tento soupis je naprosto věrohodný, sestavuje jej tým odborníků nebo odborník, který se dotyčnému autorovi věnuje celý život. A když tedy sběratel chce koupit dílo, prostě si jeho pravost ověří v katalogu raisonné. Bohužel, tahle možnost u nás dlouho de facto neexistovala, a tak když se tu někdy snad objevil významnější zahraniční sběratel, obvykle narazil na neproniknutelnou džungli – a koupil falzum. To je zkušenost, kterou nikdo nechce opakovat. Sběratelé se ze světa tedy zrovna nehrnuli. A Filla byl prostě riskantní.
Předpokládáte, že katalog raisonné posune ceny jeho děl ještě výš?
Nepochybuji, že vše umocní. Jedná se o velmi kvalitní soupis, pracovalo na něm několik odborníků po desetiletí: profesoři Zemina, Vlček a Lahoda, docent Winter, také Fillova rodina, až to završila doktorka Tereza Donné s Filla Foundation. Je nashromážděno obrovské množství materiálů, dokumentů, vznikl také obsáhlý katolog k výstavě, která právě probíhá v naší galerii na pražské Národní třídě.
Jsou tu i Zlaté rybičky u okna jako na výstavě, kterou jste pořádali před 25 lety, tedy po oné průlomové aukci?
O tom nepochybujte! Mám radost, že se s Rybičkami můžu zase pár týdnů kamarádit. V galerijních prostorách je také po celé léto vystavena Čtenářka. Vloni jsme ji vydražili za 32,4 miliónu korun a srovnali tak autorský rekord. A hlavně tam bude spousta dalších fantastických pláten, která se celé roky neobjevila na veřejnosti, protože jsou součástí privátních sbírek. Těší mě, že sběratelé, které jsme oslovili, nám je půjčili. Chceme všechny ty skryté poklady ukázat veřejnosti. Bude to opět silný zážitek a krásný čas strávený s uměním.
