Stanovili jsme si cíl být největší hudební festival v Česku, vzpomíná šéf produkce Rock for People
Tomáš Pokorný (43) se na Rock for People stará o takzvanou artist production. „Mám na starost hlavně odbavení všech kapel, komunikaci s nimi a bezpečnost na festivalu v mnoha oblastech,“ vysvětluje. Srší energií a mluvit s ním o jeho práci je zážitek už jen proto, že důsledně jede v profesním žargonu. „Stage“ není jen pódium, ale i všechno okolo něj, věci se řeší během „callů“, „security“ zahrnuje například „crowd control“, „casy“ jsou postaru futrály, hlavní hvězdy neboli „headlinery“ přivážejí na „site“ (do areálu) s kapacitou 60 tisíc lidí „tourbusy“ a „trucky“. Když ale budujete jeden z nejpřednějších hudebních festivalů v Evropě, jinak než nadnárodně komunikovat nemůžete.
Jak vypadá časový harmonogram příprav na konkrétní ročník?
Pro každé oddělení je trochu jiný. My jako bezpečnostní tým se sejdeme už týden po festivalu, vyhodnocujeme celý ročník a snažíme se poučit z chyb; to je jediná cesta, jak festival posouvat vpřed. Potom si zavazujeme a zasmluvňujeme největší dodavatele techniky na stage, aby s námi počítali na termín dalšího ročníku a abychom tak měli k dispozici světla, zvuk, LED obrazovky… Před Vánocemi jezdíme po Evropě domlouvat transport podlah, které teď máme před pódii. A zajišťujeme dopředu stavbu Fat Lady, největší touringovou stage (koncertní konstrukci navrženou pro snadnou a rychlou stavbu; poznámka autora) na planetě. Už během jejího stavění k nám totiž velké kapely posílají své riggery – lidi, kteří na střechu věšejí dekorace, světelný aparát a další věci. Ty váží dohromady mnoho tun, už jen motor, který je zvedá, má tunu. Střecha Fat Lady unese osmdesát tun.
Jak v těchhle fázích spolupracujete s oddělením, které kontaktuje interprety?
Festival má kontinuitu. Už teď department bookingu komunikuje s kapelami, které pojedou turné v letech 2027 a 2028. Když se dohodnou, někdo od kapely projde s námi jako s produkcí technické požadavky kapely versus technické možnosti festivalu. S kapelami jako Muse, kteří u nás hráli v roce 2023, Linkin Park, kteří vystoupili loni, nebo s letošními Iron Maiden to je jeden call za druhým s jejich produkčními manažery už půl, tři čtvrtě roku dopředu. Před Vánoci proběhne první velký oznam interpretů, kteří vystoupí následující rok, a to už musejí kapely mít zaplaceno, musejí souhlasit s vizuálem a tak dále.
Co všechno spadá pod termín „stage“?
Celá konstrukce. Tomu, co vidíte vevnitř, říkáme pódium. LED obrazovky a zvukový aparát jsou takzvané wingy, ty se přizpůsobují podle požadavků kapel a také aby na ně publikum nejlépe vidělo. Přidáváme taky delay towers, to jsou reproduktory na samostatných věžičkách v areálu, aby všichni návštěvníci měli fantastický poslech nezávisle na tom, jak jsou daleko od stage. Na festivalech je rozdíl oproti jednorázovému koncertu v tom, že na stagi a za ní stavíte jednu kapelu za druhou. Vzadu připravíte všechno pro největší hvězdy a před ně stavíte další interprety až po toho nejmenšího, který vystoupí první. Když skončí, odklidíme ho, nastoupí další a takhle se stage postupně vyčistí, až zůstane prostor jen pro headlinera, který většinou využije úplně všechnu světelnou, prostorovou a další kapacitu.
Kolik pod sebou máte lidí?
Každý šéf departmentu v Ameba Production, což je společnost, která Rock for People pořádá, má pod sebou aspoň několik desítek lidí. Já mám na starost artist production, produkci související s interprety, ale spadá tam třeba i oddělení bezpečnosti a jenom těchhle security pozic je přes tři sta. Nebo pod sebou máme logistiku třiceti až čtyřiceti dodávek, kterými jezdíme pro kapely, co k nám nedorazí letecky nebo svými tourbusy a kamióny, takže to je dalších asi sto lidí. Chod festivalu celkem zabezpečuje na 3500 spolupracovníků.
Jaká byla vaše profesní cesta?
Já na hudebních festivalech vyrostl. První jsem dělal v roce 2002, Creamfields v Roudnici nad Labem. Devět let jsem působil jako stage manager na festivalu Sziget v Budapešti. Tam jsem si zvykl pracovat s velkými kapelami, takže mě jejich požadavky nebo zacházení z jejich strany už psychicky nerozstřelí – a že ty hvězdy se do toho umějí opřít. Pak jsem nějakou dobu fungoval u filmu a na Rock for People jsem dělal jenom guest servis, protože mám firmu, která vozí kapely po Evropě. Zakladateli festivalu, panu inženýru Thomesovi, se asi líbilo, jak fungujeme a jak se o kapely staráme. Když jsem se totiž zmínil, že bych se chtěl od filmu vrátit do hudební branže a zkusit produkci, řekl, že by stál o to, abychom dělali produkci celému festivalu. Začali jsme ve zlomovém roce po covidu, 2022. Měli jsme zabookované Green Day a věděli, že malé stage, na kterých Rock for People probíhal do té doby, jejich gigantické požadavky splnit nedokážou. Začali jsme tedy festival dělat ve větším, sáhli do první ligy hlavních hvězd a stanovili si cíl být jednoznačně největší hudební festival v České republice. A to se nám daří.
Jaký byly další zlomy?
Než u nás v roce 2023 vystoupili Muse, volal nám jejich production manager, který pracuje i pro U2, a nutil nás, abychom pro ně zařídili soukromou prohlídku Pražského hradu. Vysvětlovali jsme mu, že to není tak jednoduché, ale on že kapela si to přeje a „snažte se, udělejte maximum“. Nám se soukromou prohlídku podařilo udělat, bylo to ve finále dost pěkné, ale překvapilo nás, jak nám kapela jde se svými požadavky „po krku“. Uvědomili jsme si, že pokud chceme mít na festivalu takhle velké headlinery, nemůžeme se o ně starat jen po technické stránce, ale že musíme být dokonale připraveni i co do hospitality, péče o lidi. Že třeba musíme mít dokonalý backstage, zázemí.
Na jaké interprety vzpomínáte rád?
Byl jsem velice překvapený, jak příjemní byli Machine Gun Kelly a jeho tým. Jasně, on chtěl mít backstage celý v růžové barvě, ale s každým si podal ruku, říkal, ať se i s ostatními vystupujícími přijdeme na stage podívat na jeho show… A jedno z nejpříjemnějších profesních setkání byla spolupráce s Linkin Park. Obrovská kapela, obrovský management, ale komunikace jela perfektně, šli jsme si vzájemně naproti, na všem jsme se shodli. Pak Linkin Park zjistili, že máme v zázemí třeba doktory, kteří umějí udělat obstřik hlasivek na místě, což není standard. A těsně před vystoupením ve Švýcarsku nám pak volali, že okamžitě potřebují naši doktorku, že pro ni pošlou letadlo a že ji chtějí na zbytek turné.
Prý na vás udělali dojem také metaloví Slipknot, kterých je docela hodně…
Těm se u nás v backstagi líbilo tak moc, že pak podobné zázemí vyžadovali i na jiných festivalech. Udělalo nám to radost, říkali jsme si, že to asi neděláme úplně blbě. Slipknot jsou totální metalová kapela, hard core jako prase, ale přitom jsou naprosto organizovaní. Míváme pro ně třeba připravené mercedesy v různých barvách: ve zlatém jezdí kapela, růžová je management… Naučili mě spoustu věcí, jak fungovat s velkou kapelou. Lítají soukromými letadly, vozí si s sebou obrovskou ochranku, ale všechno jede jako na drátkách. Já radši dělám větší koncerty než menší, protože na těch velkých pracujete s opravdovými profíky. A když si to sedne jako s těmi Slipknot, práce je hezká a opravdu vás těší. Taky s nimi máme rekord: jsme jediný festival na planetě, který je dokázal dostat po show ze stage, to znamená naložit všechno jejich vybavení do kamiónů, za 39 minut. Jiné headlinery „sundáváme dolů“ i několik hodin. Když to Slipknot zjistili, vrátili se, aby nám poděkovali, a rozdali klukům od festivalu svůj merch. Rock for People a lidé v backstagi se opravdu snaží až na krev udělat pro kapely cokoliv.
Jaké byly naopak průšvihy?
Těch bylo dost právě v tom zlomovém roce 2022, i když je návštěvníci třeba nezaznamenali. Kolega například objednal špatně nášlapy, bariéry před stagí Fat Lady. Na jedné straně pódia stály na zemi, ale na druhé byly metr a půl ve vzduchu. Takže jsme mezi koncerty pod nášlapy asfaltovali, abychom tu díru zaplnili, a lidé z kapel si nás fotili s tím, že to v životě neviděli. Nebo se jeden z dílů Fat Lady zapomněl v Dubaji, tak pro něj majitel musel doletět soukromým letadlem. Ten rok jsme se opravdu zapotili, ale dali jsme to.
Jste expert přes festivalovou bezpečnost, přednášíte na tohle téma i na konferencích. Jak jste k němu přišel?
Trochu mi spadlo do klína. V tom roce 2022 jsem měl ještě na starost kompletní produkci, ale jak festival vyrostl, museli jsme ji rozdělit mezi víc lidí. Třeba věci kolem areálu, jako stavbu, sanitu, plnění koeficientů typu kolik má být toalet na počet návštěvníků, to už dělá kolegyně. A mně zůstala security. Ta má řadu rovin, ale klíčové je, že jsme řadu let členové YES Group na platformě Yourope Event Safety Group, což je bezpečnostní skupina, kde působí experti na tuhle problematiku z celého světa. Každý rok jezdím na jejich konferenci, která mi otevřela oči. Setkávám se tam třeba se špičkovými designéry právě nášlapů, lidmi, kteří mají zkušenosti s bombovými útoky na koncertě Ariany Grande, s kolegou z festivalu v dánském Roskilde, jedním z největších odborníků na světě na bezpečnost na masových akcích…
V davu v Roskilde zemřelo při koncertě Pearl Jam v roce 2000 devět lidí.
A právě tehdy tam nastupoval a security úplně změnil, Roskilde je teď v bezpečnosti světový lídr. Snažíme se je dohnat, investujeme do security obrovské peníze, používáme řadu systémů. Máme třeba systém dozoru na situaci pomocí dronů. Máme systém heatmap (vizualizace intenzity dat; poznámka autora), v němž vidíme, jak se k nám blíží návštěvníci, kolik jich jede, za jak dlouho budou u nás, a podle toho nasazujeme naváděče na parkoviště. V naší kontrolní místnosti to vypadá jako na řízení letištního provozu: vidíme v reálném čase, jak to vypadá před jednotlivými stagemi. Ale i když nám technologie pomáhá mílovými kroky dopředu, nakonec je to pořád o lidech – a v tom nám poskytuje skvělé zázemí Hradec Králové. Máme třeba opravdu skvělé vztahy s Policií ČR, s kriminální policií i městskou; vědí, že jsme na jedné lodi, a pomáhají nám včetně věcí, jako jsou prodloužené zelené na zásadních křižovatkách nebo monitoring situace ve městě. Letos zavádíme novou věc, showstop proceduru: máme člověka, který může zastavit koncert, jakmile hrozí nebezpečí, a potom ho zase rozjet. V security jsme ostatním festivalům v České republice utekli o velký kus.
Jak pracujete s věcmi, které se naplánovat nedají – třeba s počasím?
Máme vedle areálu letiště, což je velká výhoda nejen dopravně, ale i v tom, že i tam nám pomáhají skvělí lidé. Tamní meteorolog zná místní podmínky, ví, když se k nám něco blíží, z jaké strany, co to asi udělá. Snažíme se pak v dostatečném předstihu informovat návštěvníky a udělat opatření. Díky tomu, že v control roomu vedle nás sedí kolegové z integrovaných záchranných složek, jsme schopni na případné situace reagovat okamžitě. Je několik druhů evakuací – jen od stage, částečná a úplná. Už jsme si vyzkoušeli i evakuaci kvůli počasí: loni před festivalem přišla velká noční bouřka a my museli dopravit do bezpečí stovky brigádníků. Evakuace proběhla fantasticky, splnila přesně moje očekávání: vydaly se čtyři povely a všichni přesně věděli, co mají dělat. Zásada je být dobře informovaný a nepanikařit. Počasí ale bude kvůli změnám klimatu čím dál extrémnější, na bezpečnostních konferencích to je velké téma.
Na festivalu Pohoda v Trenčíně vichřice v roce 2009 strhla stan, jeden člověk zemřel. Když, nedej bože, k takovým věcem dojde, vyměňujete si s kolegy know-how?
Určitě. Jezdíme po festivalech po celé Evropě, účastníme se konferencí o bezpečnosti, pravidelně se s kolegy setkáváme, tyhle věci sdílíme. Zrovna na Pohodě se před dvěma lety stala další nehoda, jeden stan se roztrhl a jeho konstrukce spadla na stage. Byly tam velké hmotné škody. Hned druhý den jsme kolegy z Pohody kontaktovali a ptali se jich, jak se to stalo a proč. Sledovali jsme všechna dostupná videa a třeba to, na kterém je vidět, jak se látka stanu roztrhla, jsme hned poslali našim dodavatelům stanů, abychom to s nimi konzultovali a mohli takovým věcem předejít.
Koordinujete se s dalšími festivaly i ohledně toho, aby měli vystupující interpreti co nejsnazší trasu mezi jednotlivými akcemi a nemuseli přejíždět Evropu cik cak?
Když Rock for People postoupil do vyšší ligy, začaly se nám kvůli routingu ozývat velké festivaly ze zahraničí. Většinou to probíhá v duchu: Hele, tahle kapela letos jede turné, hodila by se vám? Když ji potvrdíte, tak my taky. Ve finále si to řeší sama kapela, ale my mezi sebou komunikujeme zájem už takhle dopředu, abychom mohli reagovat adekvátně, když se nám agent kapely ozve. Hodně v tomhle ohledu kamarádíme právě s Pohodou. Na ní Gorillaz letos taky vystoupí, tak si občas zavoláme a radíme se.
Gorillaz jsou headlinerem letošního ročníku Rock for People. Používal jste pro headlinery termín „velká kapela“, co to znamená kapacitně?
„Velká kapela“ je pro nás až 150 lidí, středně velká tak 35 až 60 lidí a menší kapely kolem 20 lidí. Takže když na největší stagi A vystoupí za den pět kapel, může se tam točit třeba 500 členů jejich týmů. Mezi ně patří hlavně technici, kteří na Fat Lady stavějí jejich vybavení a pomáhají jim s tím naši bedňáci. Jedna parta se stará třeba jenom o zvuk, druhá o světla, třetí má na starost nástrojovku – nejen nástroje, ale i stojany, casy, zvukové pulty… Každý člověk od kapely má jasně danou funkci. Když kapela přijede šestnácti tourbusy a dvaceti kamióny, stará se jeden člověk jen o to, kde zaparkují, kdo bude potřebovat doplnit vodu, že všechna vozidla musejí být napojená na elektřinu. Pak má každý člen kapely k dispozici své lidi: třeba kytarista během vystoupení vystřídá pět nástrojů, takže mu je jeden člověk ladí a druhý dává na ramena. Nebo šičky! Green Day potřebovali, ať jim seženeme šičky na vyspravení kostýmů. Díky tomu, že v České republice máme gigantické filmové zázemí a já u filmu pracoval, zavolal jsem do fundusu Barrandova, přijely k nám jejich šičky i se stroji a Green Day zjistili, že naše šičky jsou stokrát lepší než ty jejich.
Kde jste působil u filmu?
Dělal jsem produkci a lokace na reklamách a filmech. Nejvíc mě bavilo shánět a domlouvat lokace, jezdit na obhlídky s režisérem a kameramanem a pohybovat se na velkých zahraničních produkcích; tam byli vždycky velmi fajn crazy lidi, což mě nabíjelo. Na reklamách jsem ale musel vstávat ve čtyři ráno a odjíždět z placu poslední a to mě štvalo. Proto jsem odešel do hudebního průmyslu, kde mě práce opravdu naplňuje. Je to strašný stres, dřina jako prase, i když si lidé myslí, že si dáváme s kapelami chlebíčky a kaviár. Ale dvě věci vám všechno vrátí zpátky. Za prvé návštěvníci, jejich nadšení a energie, atmosféra koncertů. A potom kapely: nejdřív se na vás i se svým tour managerem mračí, ale po koncertě by pro vás nadšením z podmínek, jaké jsme jim připravili, udělali cokoliv! A proto tuhle práci dělám: pro zadostiučinění, že to děláme dobře. Možná líp než kdejaký zahraniční festival.
Zmiňoval jste stres. Jak si od něj pomáháte?
Různými fórky s lidmi. Nebo během příprav sednu do golfového vozítka a jedu se podívat na kluky riggery, jak jim jde od ruky stavění stage. Samozřejmě mi dělá radost, když mi kolegové průběžně říkají: „Tohle jsme zvládli, tohle máme vyřešený.“ A každý večer před festivalem se modlím, aby to dopadlo dobře.
