TikTok, YouTube, neustálý obsah... Kdybychom začínali dnes, nevím, jestli bychom přežili, říkají Nothing But Thieves
Na Rock for People se po pár letech vrací britští Nothing But Thieves. O tom, jak se jim společně funguje po tolik letech v kapele, o tom, jak se naučili říkat ne, o roli sociálních sítí v hudebním světě i o tom, jakou roli pro ně hudba hraje, si přečtěte níže, nebo mrkněte na video v úvodu článku.
Vaše hudba s fanoušky očividně rezonuje. Máte nějakou historku, která by to ilustrovala?
Jasně, jedna věc nás opravdu zasáhla. Bylo to v Německu, krátce po začátku války na Ukrajině. Zjistili jsme, že někteří naši ukrajinští fanoušci museli narychlo opustit domov – a na fanouškovských stránkách se pak sami od sebe propojili s německými fanoušky, kteří jim nabídli ubytování u sebe doma.
To je samozřejmě hlavně o tom, jací jsou naši fanoušci lidé. Ale taky je to ukázka toho, co hudba dokáže – vytváří vztahy mezi lidmi, kteří by se jinak nikdy nepotkali. A to jen proto, že si řeknou: mám rád tuhle kapelu. Přijde mi to jako docela silná věc.
S nástupem sociálních médií mají fanoušci k umělcům blíže než dřív. Jak se vám daří udržet rovnováhu mezi nějakým kontaktem s nimi a soukromím?
Upřímně, na sítích moc aktivní nejsme. Já na to jdu tak nárazově – občas skočím na Twitter, prohodím s fanoušky pár vtípků, zasmějeme se spolu. Takový odlehčený kontakt mi přijde fajn a snažím se ho držet v téhle rovině.
Navíc prostě není čas. Sociální sítě jsou v podstatě práce na plný úvazek a my máme plné ruce práce s hudbou a koncertováním. Nově začínající kapely to mají těžší, musí být aktivní neustále, aby vůbec prorazily. My jsme měli štěstí, že jsme začínali v době, kdy to ještě takovou roli nehrálo.
Dneska nestačí jen hrát - kapely musí být neustále vidět na sítích a nějak se tam „předvádět“. Jak to vnímáte?
Je to náročné. Od nových kapel se dneska skoro automaticky očekává, že budou pravidelně na YouTube, TikToku, budou tvořit obsah... Kdybychom takhle začínali my, opravdu nevím, jak bychom to zvládli.
Trochu mě mrzí, že muzikanti musí neustále produkovat obsah jen proto, aby zůstali relevantní. A není to jen o labelech, které na to tlačí – je to spíš tlak doby, která je závislá na rychlém přísunu informací. Za posledních deset let se změnil celý způsob, jakým se hudba propaguje, a i nahrávací společnosti musely přizpůsobit přístup. My jsme se svým labelem už dlouho a viděli jsme tu proměnu na vlastní oči.
Vy jako kapela otevíráte často sociální a politická témata. Jakou roli podle vás hudba ve společnosti hraje?
Myslím, že to tak bylo vždycky – hlavně v rocku a punku byla politika přirozenou součástí. Proto mě trochu pobaví, když někdo prohlásí, že je něco „příliš politické". V hudbě to přece bylo odjakživa.
Stačí se podívat na britský punk sedmdesátých let – to bylo celé o politice. Nebo Rage Against The Machine. Fascinuje mě, když to někdo poslouchá a vlastně si nevšimne, o čem ta hudba je. Pro nás je to přirozené. Nejsme tak vyhranění jako čistě punkové kapely, ale protože se o světě hodně bavíme, přirozeně se to do muziky promítá. Zvlášť v posledních letech, která byla v Británii docela náročná.
Kdybyste si mohli vybrat spolupráci s kýmkoli, kdo by to byl?
Dom: To je hrozně těžká otázka. (smích)
Conor: Asi někdo hodně experimentální, avantgardní – třeba z oblasti filmové hudby.
Joe: Já bych řekl David Bowie. Byl neuvěřitelně kreativní, neustále se proměňoval a vlastně razil cestu, která předtím neexistovala. Spoustě lidí otevřel dveře – i nám. Takže Bowie, bez váhání.
Jaká je pro vás nejcennější lekce z dosavadní cesty?
Naslouchat si navzájem. Fungujeme spolu každý den už osm, devět let a ten vztah je základ všeho – drží pohromadě hudbu i byznys.
Taky jsme se museli naučit říkat ne. Na začátku jsme kývali skoro na všechno, i když to nebylo udržitelné – jinak to ani nešlo. Ale dlouhodobě by nás to zničilo. Teď si to odmítnutí dovolit umíme, ale trvalo to.
Vaše hudba se během let vyvíjela a s tím, jak jste postupně kombinovali víc a víc žánrů a stylů. Jak přistupujete k experimentování s hudbou tak, abyste zůstali věrni své Nothing But Thieves "identitě"?
To je dobrá otázka! Zkusím to říct co nejstručněji. Když máte tři lidi tvořící hudbu, vždycky tam bude nějaké jedno DNA, které se s vámi bude táhnout, ať už budete dělat cokoliv. Navíc si myslím, že s hlasem jako je ten Connorův, který je velmi specifický, vás to bude vždycky stahovat do "známých vod". Díky tomu budeme asi vždycky znít jako Nothing But Thieves. Snažíme se tvořit tak, abychom se neopakovali, čímž jsme se dostali tam, kde jsme dnes. Taky hraje roli velkou to, jakým způsobem ta alba ve výsledku produkujeme. To je pro nás nějak specifické a myslím, že to vidí stejně i naši fanoušci.
A úplně na závěr – co byste vzkázali světu?
Radujte se z maličkostí.
Jsme docela optimistická kapela. I když se kolem děje spoustu náročných věcí, vždycky se snažíme najít důvod k tomu se zasmát. Být vděčný za drobné věci, užívat si je – a nezapomínat se smát. To je asi to nejdůležitější.
