Vladimír Mertlík: Zatímco řešíme toaletní papír ve vlaku, vláda za kulisami skandálů rozebírá stát
- Sledování veřejných skandálů a výroků politiků odvádí pozornost od závažných legislativních a ústavních změn, jako je rozvolnění rozpočtových pravidel či úpravy zákonů o státních zaměstnancích.
- Vládní většina obchází standardní legislativní procesy a prosazuje zásadní politická i ekonomická rozhodnutí prostřednictvím poslaneckých návrhů.
- Zatímco koalice omezuje zahraniční cesty opozičních politiků a posiluje vazby na Čínu, hrozí české společnosti hluboký morální a ústavní úpadek.
Opisovat se nemá, ale někdy je přiznané použití myšlenky někoho jiného její nejlepší pochvalou i způsobem pojmenování stavu věcí. Větou „je neuvěřitelné, jak i seriózní média opakovaně skáčou na špek politrukům hnutí ANO“, začalo Zpětné zrcátko své úterní ohlédnutí, aby shrnulo srpnové headliny a perexy mainstreamových médií nad výší státního rozpočtu na rok 2027.
Stejnou úvodní větu si vypůjčí pro komentář i dnešní Panoptikum, aby laskavému čtenáři odhalilo nebezpečí, kterým je bulvární pozornost seriózních médií věnovaná skandálům, idiotským výrokům i činům zástupců zmíněné směsi společenského odpadu a oportunistických pijavic neschopných vlastní existence bez přisátí na struky společnosti. Ať už budí posměch, úžas, pohoršení či vztek, jejich hlavní nebezpečí spočívá v tom, že jsou mnohdy paravánem k odpoutání pozornosti ekonomických, legislativních, a dokonce protiústavních zvěrstev.
Namátkou zmiňme novelu stavebního zákona předloženou jako poslanecký, nikoli vládní návrh Babišem, Havlíčkem, Okamurou, Macinkou, Schillerovou, Mrázovou a dalšími, k níž vláda poté přidala souhlas. Tím obešla standardní proces připomínek a vládní legislativu. Schválení sněmovny 10. července 2026 Senát 20. srpna zamítl, aby novelu 9. září sněmovna Senát přehlasovala a znovu ji schválila.
Úderem baseballovou pálkou do temene státu je zákon o rozvolnění rozpočtových pravidel a rozpočtové odpovědnosti předložený 27. ledna v režimu § 90 odst. 2, aby jej sněmovna mohla schválit už v prvním čtení! Toto brutální zkrácení standardního legislativního procesu sněmovna 3. března odmítla a návrh šel normálním prvním, druhým a třetím čtením. Poté se práce popravčích chopila vládní většina, která návrh schválila, a když jej Senát vrátil s pozměňovacími návrhy, prosadila 7. července svou původní verzi. Tu prezident Pavel 22. července vetoval, ale 28. srpna sněmovna jeho veto přehlasovala. Poznámka na okraj! Bez schválení tohoto ekonomického masakru by nemohla vláda navrhnout rozpočet na rok 2027 ve výši 389 mld. Kč, který stejně (vsaďme se) do konce volebního období přeleze hranici 400 mld. Kč, protože v tom vládě už nic nebrání.
Do třetice všeho dobrého je příkladem „triku poslaneckého návrhu“ de luxe návrh zákona o státních zaměstnancích, předložený poslanci R. Vondráčkem, Veseckou, Ožanovou a L. Vondráčkem, také později schválený vládou. I v tomto případě nebyl uplatněn standardní proces mezirezortního připomínkového řízení a RIA tak, jak by tomu bylo u vládního návrhu, přestože nový zákon ruší dosavadní zákon o státní službě; mění právní postavení státních zaměstnanců; oslabuje mechanismy služební ochrany a mění způsob obsazování a fungování vedoucích funkcí.
A pozoruhodná perlička nakonec! Do tisku 77, tj. do zákona souvisejícího se státními zaměstnanci, byl jako pozměňovací návrh A7 vložen zásah do zákona o zahraniční službě. Podle stenozáznamu šlo o vypuštění jediného slůvka „a“, jehož dopad ovšem mění ústavní kompetenci prezidenta při jmenování velvyslanců a vedoucích misí ČR u mezinárodních organizací, jmenovitě mj. OSN v New Yorku, OECD v Paříži, a dalších mezinárodních organizací. Ústava přitom v čl. 63 odst. 1 písm. e) výslovně stanoví, že prezident pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí; jde přitom o pravomoc podléhající kontrasignaci. Je neuvěřitelné, že tak zásadní změna ústavní kompetence prezidenta nebyla vládou a sněmovnou předložena jako samostatný zákon o zahraniční službě, nýbrž vložena jako pozměňovací návrh do jiného zákona – zákona o státních zaměstnancích.
Můžeme pokračovat zákazem cesty poslankyň Adriany Chochelové (STAN) a Ireny Ferčíkové Konečné (Piráti) v únoru do Bruselu (sic!) na meziparlamentní jednání EP k otázce právního státu v zemích EU. Obě se na jednání přihlásily poté, co poslanci vládní koalice zájem o účast neměli, a Výbor pro evropské záležitosti jejich vyslání podpořil.
V dubnu 2026 se řešila cesta předsedy Senátu Miloše Vystrčila (ODS) na Tchaj-wan, kterému vláda Andreje Babiše neschválila vládní speciál, nikoli sněmovna jeho cestu.
Tchaj-wan se do vypjaté veřejné debaty na jednání organizačního výboru dostal poté, co Tomio Okamura při zdůvodňování svého postoje řekl, že nebude automaticky schvalovat cesty na Tchaj-wan a že některé zahraniční cesty nebude podporovat z ideologických důvodů (sic!). Nedlouho potom (v červenci) odletěl Tomio Okamura na oficiální cestu do Číny. Součástí delegace byla Renáta Vesecká a (jak u Vystrčilovy cesty) mise českých firem. Podle Okamury bylo cílem zvýšit počet přímých leteckých spojů i čínských turistů; objem vzájemného obchodu a českých příležitostí; zrušení víz; výstava terakotové armády v Praze, vycpaná panda pro pražskou zoo a recept Mao Ce-tunga na švej-ču žou. Připomeňme, že při návštěvě Si Ťin-pchinga v Praze v březnu 2016 byly zveřejněny dohody, podle nichž měly mít čínské investice v ČR už v roce 2016 objem 95 mld. Kč a do roku 2023 měly vystoupat na 232 mld. Kč. České firmy měly dle tehdejších odhadů v dalších pěti letech zvýšit export do Číny na 63 mld. Kč.
Realita byla skromnější. V roce 2017 uváděla odhad EY, podle něhož čínské investice v ČR 2016 činily 17,5 mld. Kč, přičemž značná část čínských peněz šla jen do nákupu nemovitostí a podílů ve firmách. Čína je sice pro ČR mnohem větší obchodní partner, ale Tchaj-wan z pohledu strategických technologií a kvalitou výzkumu mimořádně cenný partner. V případě Tchaj-wanu jsou perspektivními oblastmi polovodiče, AI, kvantové technologie, ICT, kyberbezpečnost, biotechnologie, přesné strojírenství a výzkum i vývoj. U Číny MZV upozorňuje na bariéry, konkurenci a nepředvídatelné prostředí pro evropské firmy.
Přes obří velikost čínského trhu činil český export v roce 2025 jen 3,18 mld. USD. Tchaj-wan je sice až 27. obchodní partner ČR (Čína je objemem na 18. místě), ale máme s ním čipové výzkumné centrum, desítky akademických dohod i konkrétní spolupráci s tamním polovodičovým výzkumným institutem. Čína je dle dovozu jeden z největších partnerů ČR, ale její význam je pro náš export mnohem menší, než odpovídá její velikosti. Tchaj-wan sice představuje menší objem, ale velmi silnou koncentraci na technologie, investice, výzkum a know-how, tedy budoucnost, zatímco zkušenost z realizace česko-čínského „strategického partnerství“ z roku 2016 je historickou realitou.
Jedním z čerstvých případů je Barbora Urbanová (STAN), které organizační výbor neschválil cestu na Ukrajinu. Vedení sněmovny po ní původně dokonce chtělo, aby žádost stáhla. Urbanová považuje postup koaliční většiny za nepřijatelný, ale rozhodnutí výboru respektuje a do Kyjeva odcestuje na své náklady. Tomio Okamura politický motiv odmítl. Žádost Urbanové spadá podle něj do kategorie cest, které se zamítají běžně: „Rozhodnutí zdůvodnil tím, že zahraniční politiku a vztahy s Ukrajinou tvoří pouze vláda Andreje Babiše, navíc se členové výboru odvolávali na můj rozdílný postoj k připojení Ukrajiny do EU,“ sdělila Urbanová.
„Plot“ zatím má i náčelník GŠ AČR Miroslav Hlaváč, který plánoval cestu do Kyjeva na Yalta European Strategy (YES) Annual Meeting, konanou 11.–12. září. Konference politiků, bezpečnostních i vojenských expertů má řešit budoucnost Ukrajiny, Evropy, měnící se bezpečnostní architekturu, ukrajinské vojenské inovace a technologie a perspektivy dosažení spravedlivého a trvalého míru.
Je neuvěřitelné, že tyto útoky na samu stavbu státu nezpůsobily ústavní krizi, nepřivedly davy do ulic a nepřivodily pád vlády. Je smutné a tragikomické, že nás ve chvílích výše uvedených víc pohoršovalo hňupovo imbecilní házení jogurtů, namyšleným hlupcem ve funkci ministra pohraničí vedený rozhovor s provokatérem v masce či rozčilení předsedy sněmovny, že si nemohl po jednom ze svých projevů utřít ve vlaku tlamu hajzlpapírem, jak je po průjmu obvyklé.
„Nejodpornější zaměstnání na světě: Muži v Indii se potápějí do výkalů, aby města přežila“, zněl titulek Michala Pohanky na Medium.cz o mužích známých jako sewer diver – čistič kanálů a žump, a pokračoval: „Zápach je tak intenzivní, že působí téměř fyzickou bolest. Před otevřeným kanálem stojí muž v plavkách. Nemá protichemický oblek, dýchací přístroj, přilbu ani holínky. Jedinou jeho výbavou je bambusová tyč, plechové vědro a provaz. Zhluboka se nadechne, přidrží se okraje kanálu a ponoří se dolů – do husté černé kaše tvořené lidskými exkrementy, průmyslovým odpadem a hnijícími organickými zbytky…“
Kolik času zbývá do chvíle, kdy to budeme my, kdo bude stát před plnou, bůhvíjak hlubokou žumpou, byť morální a nadechovat se před ponořením, abychom ji vyčistili? Ještě je čas!
