Spolu se fotili, spolu vzpomínali, na sebe navazovali v kulometném sousledu historek. Skákali z dětství do současnosti, zmínili Petrův rozhovor s Beatles i dramatický příběh o Davidově miminkovském usínání… Vlastně ani nepotřebovali nikoho, kdo by jim kladl otázky; poslechněte si video z karlovarského hotelu Pupp. Režisér DAVID SÍS a výtvarník PETR SÍS, jinak autor a hlavní hrdina dokumentu Sny o toulavých kočkách, představili svůj celovečerní projekt poprvé ve Varech; do českých kin vstoupí 4. listopadu.
„Když Davídek neusínal dlouho, to mi bylo asi čtrnáct, tak jsem přišel na takovej nápad, že když ho dám na postel, na matraci a začnu tou matrací rytmicky bouchat, usne. A naši mě chválili, jak jsem ho pěkně uspal… No a od tý doby taky přesně nevíme, jak to v jeho hlavě probíhá,“ vypráví nositel prestižní Ceny Hanse Christiana Andersena za dětské ilustrace Petr Sís, který takto v dětství „hlídal“ i kytaristu Michala Pavlíčka, a dodává: „Brácha se s náma musel táhnout na každý rande, a kámoši vždycky říkali: Nech to dítě na pískovišti, tam si někdo nevšimne, že to není jejich…“
David Sís však o svém o 13 let starším bratrovi, se kterým neměl šanci žít ve stejné zemi, protože jejich rodinná pouta v roce 1978 zpřetrhala Petrova nucená emigrace, natočil poctivý, detailní i poeticky zpracovaný životopisný film, ve kterém se ptá po pramenech Sísovy výtvarné imaginace: tuhle červenou nit ztělesňuje ve filmu malá, animovaná, černá kočka. Objevuje se a zase mizí, zůstává alter egem, nečekaně věrnou průvodkyní.
„Co je u mě hodně těžký a co se nedá vysvětlit v cizině, nebo mimo určitou generaci, je, že my jsme byli generace, která hodně věcí ukrývala, schovávala. Měli jsme na sobě nanesený různý archeologické vrstvy, a David se ke mně dostal hodně blízko, i když to moje jádro je vlastně tajný. Celý život funguju příměry. A je pravda, že to dělám už tak dlouho, že někdy už ani sám nevím, co vlastně zakrývám… Bratr se dostal nejblíž k mé Tutanchamonově hrobce. I když otázka je, jestli ty dveře úplně otevřel.“
