Režisér a scenárista Jan Šikl se o amatérský film zajímá dlouhodobě, takže když mu kamarád ukázal pětatřicet kovových krabic se záběry z prvních dní následujících po vpádu „spřátelených“ vojsk 21. srpna 1968, byl v šoku. Kdo ty bezmála čtyři hodiny záznamu pořídil, se dávno zapomnělo, a kde se cívky válely před více než deseti lety strávenými v černošické garáži, už taky nikdo neví. Autor časem získal podobných záběrů, natočených na 35mm film, z různých míst po celé republice ještě víc.
V jeho celovečerním dokumentu Rekonstrukce okupace vidíme tanky napadané ze zborceného mostu do řeky. Děti, po nichž Rusové stříleli do oken nemocnice, takže se malí pacienti i s personálem na týden přesunuli do nemocničního sklepa. A slyšíme pamětníky, kteří se po režisérově výzvě zprostředkované Českou televizí na fotografiích a videích poznali a vyprávějí – někdy poutavě, jindy plytce –, jak to tehdy bylo.
„Jedenadvacátého srpna kolem desáté mě maminka vzala za ruku a nepustila po celý následující týden,“ vypravuje slovensky dáma, jíž v jejích deseti letech okupanti na košickém náměstí zastřelili bratra, šestnáctiletého studenta Michala Hamráka.
Silných záběrů a pohnutých příběhů vyslechneme požehnaně. Černobílé filmy mají různou kvalitu, ale při pohledu na raněné a mrtvé, na ženy a muže s dramatickými výrazy ve tvářích a po svobodě volající transparenty divák nad technickými parametry materiálu věru nepřemýšlí. To spíš nad některými názory pamětníků: ti režisérem vybraní unisono odmítli, ba odsoudili čin Jana Palacha. Národ podle nich po upálení a jeho medializaci rezignoval.
Jan Šikl oslovil atraktivní a různorodé mluvčí. Hovoří například slovenský výtvarník a fotograf Peter Kalmus; záběry Karla Vachka, který na sklonku loňského roku zemřel, pak nejspíš patří k jeho posledním vystoupením na kameru. Někteří aktéři nečekaně přiznávají barvu: „Sice se to zrovna nesrovnávalo s mým svědomím“, ale „plivnout do obličeje mu nešlo“, vzpomíná někdejší technicko-hospodářský pracovník uranových dolů na pijatyky se sovětským ministrem energetiky. Exrevolucionáři přiznávají pozdější vstup do strany a řadu ústupků z morálních pozic, prý kvůli rodině, kvůli dětem…
A právě tohle je jedním z přínosů Rekonstrukce okupace: vedle připomínky traumatických událostí srpnových dní jde i o to, jak je zpětně reflektujeme a jak vnímáme roli národa i jeho členů, včetně sebe samého, v dějinách.
Rekonstrukce okupace
Režie: Jan Šikl
Česko / Slovensko , 2021
