Maxime měl románek se zadanou Victoire, ale ještě předtím se zamiloval do její sestry Sandry, která však skončila s jeho kamarádem Gaspardem, jenž se zakoukal do Claire. Zhrzený Maxime o tom vypráví Daphné, přítelkyni svého bratrance Françoise, který za ní utekl od své ženy Louisy, když Daphné zrovna toužila po jistém režiséru Davidovi, jejž ale nevědomky dohodila své kamarádce Florence. A je teď Louise se Stéphanem, nebo je všechno úplně jinak?
To je jen zlomek romantického sršení, které se na dvouhodinové ploše Milostných historek stihne odehrát. Film zkušeného scenáristy a režiséra Emmanuela Moureta, loni vybraný do oficiálního programu festivalu v Cannes, se hrdě hlásí k tradici posmutnělých francouzských romantických komedií. Maxime se v jednu chvíli zeptá: „Jaká jsou pravidla lásky?“ Těžko říct, je to otázka řečnická, ale snad nikde se nad láskou a jejími „pravidly“ nerozumuje tolik jako právě ve francouzské kinematografii.
Milostné historky zpočátku trochu klamou tělem. Rozjíždějí se jako odlehčená vztahová konverzačka: Maxime a těhotná Daphné si na idylickém a velkoryse vzdušném venkovském sídle krátí čas vzájemným vyprávěním svých romantických anamnéz, které jsou místy tragikomické. Jak ale jejich příběhy košatí, zalidňují se dalšími postavami a přesouvají se do současnosti, film postupně ztěžkne a nabere nečekanou hloubku.
Původní název snímku Věci, co říkáme, věci, co děláme odráží rozpor, s nímž se ve vztazích potýkáme všichni. Postavy Milostných historek moc mluví, a ještě víc nad láskou přemýšlejí, chytají se do pastí rozumu a pak zase propadají vášním. Mouret jako scenárista do filmu sype tolik dějových zvratů, že by to vystačilo na televizní minisérii, zručně pracuje s tím, která z figur co ví, co neví a co se kdy od koho dozví, suverénně buduje mozaiku různých přístupů k lásce, vášni a vztahům. Jako režisér se pak nenápadně, ale o to mistrněji přesouvá od rychlopalných dialogů k akci beze slov: ke konci vypráví už jen čistou hrou pohledů a (ne)doteků.
Milostné historky by nebyly tak působivé bez skvělého hereckého obsazení, v němž vynikají zejména zpěvačka alžírského původu Camélia Jordana coby Daphné a v roli Louise Émilie Dequennová, která v roce 1999 získala v Cannes cenu pro nejlepší herečku za titulní postavu v dramatu bratří Dardennů Rosetta. Hořkosladkou atmosféru dokresluje pečlivě vybraný hudební doprovod od Chopina, Debussyho, Vivaldiho či Haydna.
Milostné historky
Režie: Emmanuel Mouret
Francie, 2020
