nahoru

Zakázané polibky aneb Všechno šlo hladce. Festival v Cannes zasáhla pandemie jen v nezbytně nutné míře

Tereza Spáčilová 26. července 2021 • 18:10
Respirátory si směly sundat jen delegace k filmům a jen na nezbytně dlouhé pózování. Jako ostatní pravidla se ani tohle nedodržovalo vždy, ale snaha byla.
Respirátory si směly sundat jen delegace k filmům a jen na nezbytně dlouhé pózování. Jako ostatní pravidla se ani tohle nedodržovalo vždy, ale snaha byla.
• foto: 
Profimedia.cz

Britský list Sight and Sound jej přejmenoval na Super Cannes, od amerických kritiků má přezdívku „plivací“: 74. ročník filmového festivalu v Cannes, první postpandemickou kulturní událost pořádanou v plném rozsahu, si bezpochyby zapamatujeme.

Ve stejnou dobu, kdy po červeném koberci u paláce na Croisette kráčela delegace k zahajovacímu filmu festivalu, bušil na prosklené dveře kousek od něj zoufalý muž jménem Brahiman. Kvůli všudypřítomným uzavírkám o pár minut prošvihl druhou dávku vakcíny, pro niž si i během přehlídky chodí místní právě do suterénu festivalového svatostánku.

Historka, kterou popsal deník Washington Post, výmluvně ilustruje bizarnost covidového vydání Cannes. Jedna z nejvybranějších filmových akcí světa probíhá v prostorách, kde se ještě nedávno dusili covidoví pacienti: pandemie proměnila nevyužívanou kongresovou budovu v provizorní nemocnici. Dnes už se ve „vakcinodromu“ zase promítají filmy, ale jen těm, kdo poslušně plivou do testovacích zkumavek (nebo jsou kompletně očkováni v rámci EU). Britský kritik Peter Bradshaw ve svých reportážích trefně zmiňuje typický zvuk 74. Cannes: nikoli šumění moře, nikoli cinkající sklenky rosé, ale otravné a soustavné pípání skenerů snímajících čárový kód PCR testů.

Plivat povoleno, líbat zakázáno

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně


Klíčová slova: cannes, festival, kultura, film, reportáže



Diskuse ke článku