Přestože je Johnny Depp po celém světě známý hlavně jako herec, na letošním ročníku karlovarského festivalu představí dva snímky, pod kterými je podepsaný i jako producent. V obou případech jde o portréty skutečných osobností. V hraném filmu Minamata Depp ztvárnil slavného fotografa Williama Eugene Smithe, v dokumentu Hrnec zlaťáků: Pár drinků s Shanem MacGowanem skládá poctu svému dobrému příteli – titulnímu punkovému muzikantovi.
William Eugene Smith (1918–1978) se stal jednou z klíčových figur americké reportážní fotografie. Proslavil se už fotoesejemi z druhé světové války pro časopis Life, jeho poválečnou tvorbou pak prostupovalo sociální cítění a humanistický étos (například v sériích o lékařích a zdravotních sestrách), složil také obrazovou poctu městu Pittsburgh nebo newyorským jazzovým muzikantům 50. let.
Johnnyho Deppa však zaujala Smithova pozdní tvorba z let 1971–1973, kdy fotograf zaznamenal drastické dopady průmyslového znečištění ve městě Minamata na pobřeží japonského ostrova Kjúšú. Už v roce 1956 se zjistilo, že obyvatelé města trpí chronickou otravou rtutí a jinými těžkými kovy, které do vody vypouští nedaleká chemička firmy Chisso. Takzvaná choroba Minamata je těžké neurologické postižení, jež vede k ochrnutí, tělesným deformacím, poruchám smyslů a psychickým postižením. Smith se svou japonsko-americkou manželkou Aileen Mioko důsledně dokumentoval dopady znečištění na konkrétní lidské osudy, protesty obyvatel proti továrně i snahy korporace celou kauzu ututlat. Smith dokonce při potyčce se zaměstnanci firmy utrpěl těžká zranění a téměř přišel o zrak, zprávu o situaci v Minamatě se mu však podařilo dostat do celého světa.
Pro Deppa, který ve snímku hraje hlavní roli, není ztvárňování skutečných postav žádnou novinkou. Během své pestré kariéry hrál například nechvalně proslulého gangstera Johna Dillingera (snímek Veřejní nepřátelé), spisovatele knížek pro děti Jamese Matthewa Barrieho (Hledání Země Nezemě), excentrického novináře Huntera S. Thompsona (Rumové deníky, Strach a hnus v Las Vegas), pašeráka drog George Junga (Kokain), vyhlášeného zhýralce a rozervaného básníka Johna Wilmota, hrabětě z Rochesteru (Libertin) a další osobnosti. Mezi nejlepší herecké kreace jeho kariéry patří role „nejhoršího režiséra všech dob“ Eda Wooda ve stejnojmenném snímku jeho častého spolupracovníka – scenáristy a režiséra Tima Burtona.
Minamata měla světovou premiéru loni na Berlinale. Vedle Deppa snímek koprodukoval i Kevan Van Thompson, který má na kontě například válečnou satiru Králíček Jojo, natáčenou u nás, nebo tuzemského Šarlatána režisérky Agnieszky Holland a scenáristy Marka Epsteina.
Dokument Hrnec zlaťáků: Pár drinků s Shanem MacGowanem pak je životopisným portrétem irsko-anglického punkového barda a šéfa živelných skupin Pogues a Popes. Ve filmu, jenž vznikl u příležitosti jeho šedesátin, mu vzdávají poctu kolegové muzikanti (Nick Cave, Bobby Gillespie, Bono z U2, Elvis Costello, přeživší členové The Clash...), členové rodiny a například i bývalý šéf
proirské politické strany Sinn Féin Gerry Adams. Dialog s MacGowanem vede také Depp, který je jeho dlouholetým přítelem a rovněž aktivním muzikantem.
MacGowan, dlouhodobě málozubý (následek nezřízeného životního stylu v duchu sex, drogy a rock'n'roll), toho času upoutaný na kolečkové křeslo (kvůli nedávné nehodě), ale jako vždy dobře naložený (prý proto, že se narodil na Vánoce), je charismatickým partnerem a vypravěčem s bohatým arzenálem historek. Film režíroval Julien Temple, který má s filmy s hudební (zejména punkovou) tematikou bohaté zkušenosti: natočil několik snímků se Sex Pistols či o nich, poctu festivalu Glastonbury, portrét zemřelého frontmana The Clash Joe Strummer: The Future Is Unwritten a řadu videoklipů a koncertních záznamů.
