Proti dronům lasery. Sci-fi se mění v realitu

Obranný průmysl prochází zásadní proměnou a do nových technologií míří rekordní objem kapitálu. Státy jsou otevřenější spolupráci se startupy, zároveň ale narážejí na nedostatek výrobních kapacit, součástek i testovací infrastruktury. Matej Luhový, partner fondu Tech Horizons, který vyhledává nejslibnější obranné technologie a investuje do nich, upozorňuje, že právě cesta od technologického nápadu k sériové výrobě bude jednou z největších výzev příštích let.

Válka na Ukrajině změnila pohled na to, jaké obranné technologie Evropa potřebuje. Co dnes státy hledají a do čeho jsou ochotné investovat?

Současný trend je, že vlády začaly výrazněji uvažovat o vyčlenění části rozpočtů pro nové technologie a mladé firmy. Oblasti investic se zásadně nezměnily, ale produkty se posouvají, jsou lepší a přesnější. Stále více se řeší efektivita, nižší cena a reálná funkčnost. Klíčová je také odolnost dodavatelského řetězce – technologie nesmí záviset na kritické komponentě, kterou je obtížné sehnat nebo pochází z rizikového trhu.

Co se změnilo na straně států a velkých obranných firem?

Vidíme výrazně větší ochotu experimentovat, komunikovat s novými hráči a investovat do nich. Německo se například snaží uzavírat kontrakty přímo s mladými firmami. U nedávného velkého kontraktu na drony šla zhruba třetina zakázky tradičnímu zbrojnímu gigantu Rheinmetall a zbývající dvě třetiny mladým německým firmám Stark a Helsing. Dvě třetiny tak získaly takzvané neo-primes, nikoli tradiční konglomeráty. Německo je v tom lídrem, ale ostatní země jsou zatím konzervativnější.

Vidíte na takto dravém trhu něco, co vás i jako zkušeného investora zaskočilo?

Překvapilo mě, kolik startupů už získalo stovky miliónů eur, aniž by měly funkční produkt. Běžný investor má totiž často problém poznat, jestli ta technologie fakt funguje. Musí ji vidět v praxi, mít v rukách výsledky testů nebo dostatek dat z trhu. Nestačí jen dobře odprezentovaný marketing. V regionu střední a východní Evropy je méně kapitálu, investoři bývají opatrnější a due diligence je důkladnější, tady by firma bez funkčního produktu stovky miliónů nezískala.

Podle čeho tedy poznáte, že má produkt skutečný potenciál?

Díváme se na firmy, které mají technologii alespoň částečně otestovanou a dokážou ji předvést. Nestačí nám dobré slovo. A myslím si, že v následujících měsících ještě uvidíme řadu investorů, kteří na tuto chybu doplatí a budou mít peníze ve firmách, jejichž produkty nefungují a fungovat nebudou.

Riziko k investicím do startupů ale patří. Kde je pro vás hranice, za kterou už nejste ochotní jít?

Je v pořádku, když technologie není stoprocentně dokončená a existuje riziko, že se ji nepodaří dotáhnout. Pokud firma neinovuje, dříve nebo později zmizí. Problém ale nastává ve chvíli, kdy tvrdí, že její technologie má výsledky, přestože tomu tak není. Například prohlašuje, že ji úspěšně používá armáda Ukrajiny, ale ona tam nefunguje. Klíčové je rozlišit, co je fakt a co vize.

Jak si ověřujete, že firma dokáže to, co tvrdí? Můžete uvést konkrétní příklad?

Například společnost Fire­hawk Aerospace. Investovali jsme do rané fáze technologie, která už měla za sebou úspěšné testy. Vyvíjejí pokročilý pohon pro rakety, interceptory, drony i dělostřeleckou munici ráže 155 milimetrů, což je přesně to střelivo, kterého je dnes v západních skladech kritický nedostatek. Prokázali navíc, že technologii dokážou škálovat, koupili tři továrny v Louisianě a Mississippi. Tento decentralizovaný model výroby má obrovskou výhodu: umožňuje vyrábět tisíce kusů rychleji, a navíc je bezpečnější, protože celý řetězec nestojí na jediném zranitelném místě. A dnes mají vysokou pravděpodobnost, že získají přímý kontrakt s americkou armádou.

Vedle výrobních technologií investujete také do protivzdušné obrany. Co vás přivedlo k vaší nejnovější investici do kanadského startupu North Vector Dynamics?

Nákladově dostupná protivzdušná obrana je dnes klíčové téma. North Vector Dynamics vyrábí malé střely s kinetickou hlavicí, jejichž cena je v porovnání se srovnatelnými technologiemi zlomková. Právě propastný cenový nepoměr mezi útočným dronem a obrannou střelou je zásadní problém. Na Ukrajině se íránské drony Šáhid dříve dařilo zachytit vrtulovými drony, protože letěly rychlostí okolo 250 km/h. Dnes přicházejí verze s proudovým pohonem, které létají až 600 km/h, a současná levná řešení začínají selhávat. Produkt je natolik zajímavý, že se do něj letos v létě rozhodla vstoupit i skupina CSG. Ta je naším klíčovým partnerem a pomáhá nám identifikovat chybějící schopnosti na trhu i dlouhodobé potřeby zákazníků.

Stává se Ukrajina pro North Vector Dynamics klíčovým trhem?

Zájem z ukrajinské strany je opravdu silný. Tlačí na co nejrychlejší dodávky i zvýšení výroby. Tržní mezera v levné protivzdušné obraně je obrovská a její zaplnění by mohlo evropským zemím dát větší jistotu, že se dokážou bránit samy. Jde o mimořádně složitou technologii, kde jsou výpočty a konstrukce extrémně náročné, ale při testech se opakovaně potvrzuje, že řešení funguje, a to s vysokou přesností.

Co přesně při testech sledujete a jaký je další časový plán?

V současnosti se ověřuje systém bez bojové hlavice. Vypustí se dron a střela se ho snaží zasáhnout s odchylkou do jednoho metru. Výsledky opakovaně ukazují, že toho dokáže dosáhnout, což s bojovou hlavicí stačí k vyřazení cíle. Prostředky z investičního kola série A firma využije na otevření výroby. Sériová produkce by pak mohla odstartovat v prvním čtvrtletí příštího roku.

Jak je možné, že velcí zbrojní hráči problém levné protivzdušné obrany tak dlouho ignorovali?

Historicky byl problém vyřešený kombinací drahých střel a stíhaček. Drony ale vytvořily obrovskou cenovou asymetrii. Pokud proti dronu za 20 tisíc dolarů nasadíte technologii se střelou za milióny, je to ekonomicky neudržitelné. Podobné je to u střel Patriot. Například Lockheed Martin získal obří kontrakt za více než 20 miliard dolarů na rozšíření výroby, ale drahé střely a složitá výroba vytvářejí obrovské pořadníky. Dříve nebyly firmy jako North Vector Dynamics potřeba, dnes tuto poptávku vytvářejí masové hrozby.

Které další technologické principy vedle raket a kinetických střel mají šanci v protivzdušné obraně uspět?

Zajímají nás například malé přenosné lasery určené k zachycování FPV dronů. Taková zbraň samozřejmě není jako ze Star Wars. Zařízení vytvoří obrovské množství energie a cíl postupně propaluje, nestačí ho totiž paprskem jednoduše „přeříznout“. Ten musí na jedno místo působit přibližně 1,5 až tři sekundy, aby dron spadl. Společnost, kterou máme v hledáčku, využívá několik distribuovaných laserů schopných synchronizovat svou energii. Systém tak dokáže působit na více FPV dronů najednou nebo soustředit výkon na jediný cíl a vyřadit ho rychleji, například poškozením kamery.

A co další technologické směry, jako jsou mikrovlnné zbraně?

Mikrovlnná technologie může být zajímavá pro využití ve vesmíru. Nepřátelské satelity se mohou přibližovat k jiným a státy budou potřebovat chránit vlastní družice a konstelace. Ve vakuu navíc může být mikrovlnné působení extrémně účinné. Firmy, které v téhle oblasti sledujeme, přicházejí hlavně z Ukrajiny a z USA.

Pokud se podíváte pět let dopředu, jaká technologie bude klíčová?

Jednou z nejzásadnějších technologií budou levné a dostupné rakety středního a dlouhého dosahu pro Evropu.

Když se dnes podíváte na evropský obranný průmysl, co ho podle vás nejvíc brzdí?

Situace se zlepšuje, ale zásadním slabým místem zůstává infrastruktura pro ověřování nových technologií a samotná kapacita výroby. Firmy vyvíjející zbraně s delším dosahem musejí jezdit až do Kanady, kde mají prostor pro zkoušky – Evropa zázemí nemá a podmínky na Ukrajině jsou specifické. Startup pak sice vyvine elegantní řešení, dostane objednávku na tisíc kusů, ale dokáže jich vyrobit dvacet, protože nemá dodavatele motorů nebo klíčové komponenty.

Problém se tedy přesouvá od vývoje k samotnému škálování výroby.

Přesně tak. V americkém testovacím programu Drone Gauntlet soutěžily desítky výrobců a vznikl seznam zhruba dvaceti vybraných firem. Drtivá většina z nich ale naráží na přísné požadavky regulace ITAR a certifikovaného dodavatelského řetězce. V současnosti těmto podmínkám vyhoví pouze jediná firma. Proto teď přichází nová investiční vlna do infrastruktury a výroby klíčových komponentů.

Velké firmy se dnes ke startupům přibližují, přesto nové technologie často vznikají mimo ně. Kde je podle vás hlavní důvod?

Dobrým příkladem z jiného trhu jsou OpenAI a Anthropic. Obě firmy stavějí na architektuře Transformer. Google přitom v roce 2017 publikoval zásadní odborný článek Attention Is All You Need, který tuto architekturu popsal. OpenAI v tom ale viděla příležitost a postavila na ní produkt, zatímco Google měl obrovský byznys na vyhledávači a nová technologie mohla jeho současný model kanibalizovat.

Je to podle vás typický příklad takzvaného dilematu inovátora?

Ano a dopadá to i na velké zbrojovky. Tradiční giganti měli možnost vyvinout levnější interceptor, ale neměli motivaci nahrazovat vlastní zavedené a drahé produkty výrazně levnější variantou. Dnes, když vznikla obrovská poptávka, se o něco podobného snaží i Raytheon nebo Lockheed Martin. Po letech přicházejí s interceptorem za zhruba 100 tisíc dolarů, zatímco North Vector Dynamics ho stále dokáže vyrábět přibližně desetkrát levněji.