Peklo v Sobiboru: Svědectví z vyhlazovacího tábora, kde husí kejhání přehlušovalo výkřiky obětí
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Povstání ve vyhlazovacím táboře Sobibor vypuklo 14. října 1943, přesně ve čtyři hodiny odpoledne. „Využili jsme toho, že němečtí dozorci byli dochvilní a chamtiví,“ vzpomínal Jehuda Lerner. Ve svých sedmnácti letech zneškodnil esesáka, který si přišel vyzkoušet kabát do krejčovské dílny. „Do té doby jsem neublížil ani mouše, neměl jsem za sebou ani vojenský výcvik. Považoval jsem za čest, že mě vybrali, abych ho zabil.“
Výhybkář na nádraží v polském Chełmu zvolnil krok a do zamřížovaného okna dobytčáku, odkud ho sledovaly oči sovětských zajatců z Minsku, křikl polsky: „Utečte! Vezou vás do Sobiboru. Spálí vás. Utečte!“ Nerozuměli mu. „Co říkal?“ zeptali se sedmnáctiletého kluka z Varšavy, který byl s nimi ve vagónu. „Přeložil jsem jeho slova. Nedávala nám ale smysl. O Sobiboru jsme nikdy neslyšeli a nikdo z nás nedokázal uvěřit tomu, že nás zabijí a spálí,“ pamatoval si Jehuda Lerner. Po čtyřiceti kilometrech vlak znovu zastavil. „Kde to jsme? Co je tam napsáno?“ – „Sobibor.“ Dobytčák obklopili strážní. Už nebylo kam utéct.
Operace Reinhard
Bezprostředně před vpádem německých vojsk do Sovětského svazu v červnu 1941 zdůraznil šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti Reinhard Heydrich, že Einsatzgruppen musí nelítostně postupovat proti komunistům, partyzánům a Židům. „Máme Židy střílet?“ zeptal se ho jeden z velitelů. „To je přece samozřejmé,“ odpověděl Heydrich. V létě 1941 nařídil, aby se při masových popravách neshromažďovali diváci, i kdyby se jednalo o důstojníky Wehrmachtu. Zajímalo ho, zda zabíjení příliš vojáky nezatěžuje, a přislíbil Hermannu Göringovi, že brzy „předloží celkový návrh opatření k provedení plánovaného konečného řešení židovské otázky“. Heydrich se cítil polichocen, že ho Göring písemně pověřil organizací celé záležitosti. Fotokopii tohoto dokumentu pak přiložil k pozvánce na konferenci, která se měla konat na začátku prosince 1941 ve Wannsee. Proběhla o šest týdnů později a všichni zúčastnění se „v otázce konečného řešení předháněli a trumfovali“. Zkušeností z praxe už bylo dost… Například na konci září 1941 bylo během šestatřiceti hodin v rokli Babi Jar u Kyjeva zastřeleno 33 771 osob. Děti do tří let a nemluvňata příslušníci Einsatzgruppen nepočítali.
Hromadné popravy Židů na východě, kteří si často museli předem vykopat hrob, však představovaly pro vojáky přílišnou psychickou zátěž a nedaly se bez problémů uplatnit v obřím měřítku plánovaného konečného řešení. V říjnu 1941 proto Himmlerův chráněnec Odilo Globocnik, který úřadoval v Lublinu, dostal za úkol vybudovat vyhlazovací tábor Bełżec, kde by se otestovala technologie zabíjení, která se osvědčila v Akci T4, tedy při likvidaci postižených
lidí v Německu. Cílem operace Reinhard bylo vyvraždit Židy v polském Generálním gouvernementu. Na tom, zda byla operace už v březnu 1942 pojmenovaná po Heydrichovi, se historici neshodnou.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
