Stop drahým sestřelům. Obrana se musí vrstvit

Subdivize CSG Advanced Systems se zabývá vývojem a integrací pokročilých technologií, jako jsou například systémy protivzdušné obrany (PVO), a to včetně obrany proti dronům. Vyvíjí však i bezpilotní prostředky jako takové. Za jejím vznikem stojí Miloš Šivara a Viktor Loužil, kteří také společně s fondem Tech Horizons identifikovali strategický potenciál kanadské North Vector Dynamics. Následně dotáhli majetkový vstup CSG do této společnosti, za níž stojí inženýři a vědci se zkušenostmi i z NASA.

V Calgary našli klíčový modul, který evropskému trhu chybí: know-how na vývoj malých raketových interceptorů CM-70. Tyto lehké, přesně naváděné protidronové střely dokážou ničit bezpilotní stroje, přitom jejich cena je jen zlomkem toho, co armády platí za konvenční protivzdušnou obranu.

Ukrajina ukázala limity radiofrekvenčního rušení i rizika útoků v masivních rojích. Vytváří tento vývoj na bojišti tlak na kombinaci více vrstev obrany?

Viktor Loužil (VK): Ano, konflikt velmi názorně ukázal, jak rychle se způsoby vedení boje vyvíjejí. Nestačí už spoléhat pouze na prostředky elektronického boje, protože se objevují technologie, proti nimž rušení nefunguje. To vytváří potřebu kombinovat různé principy obrany, od rušení přes kanónové systémy až po levné kinetické interceptory.

Miloš Šivara (MŠ): Neznamená to ale, že by tradiční vojenská technika přestala být potřebná. Dnešní obrana musí dokázat propojit konvenční systémy s moderními senzory, novými efektory a umělou inteligencí do jednoho funkčního celku.

Při masivním napadení je použití řádově dražších řízených střel PVO dlouhodobě neudržitelné. Byla pro vás investice do North Vector Dynamics jasnou volbou právě kvůli schopnosti tento ekonomický nepoměr otočit?

MŠ: Přesně tak. CM-70 je efektor navržený přímo proti tomuto nebezpečí. Jeho podstatnou výhodou je to, že umožňuje zasahovat relativně levné cíle prostředkem, jehož cena odpovídá charakteru daného rizika.

VL: Klíčový je totiž rozsah hrozby. Proti koordinovaným útokům desítek až stovek bezpilotních prostředků dnes nejsou masově rozšířené dostatečně efektivní a zároveň levné prostředky. Proto jsme hledali malou střelu protivzdušné obrany, která od počátku vzniká s důrazem na co nejnižší výrobní a pořizovací náklady a zároveň splňuje takové technické parametry, aby dokázala čelit i rychle letícím hrozbám.

CSG do kanadské firmy nevstoupila pouze jako finanční investor. Co si od tohoto průmyslového spojení slibujete v praxi?

MŠ: Od začátku jsme viděli velmi kvalitní tým a produkt s velkým potenciálem. Jako CSG můžeme North Vector Dynamics nabídnout především možnost lokalizace výroby v Evropě a využití naší obchodní sítě. Současně chceme jejich řešení přímo integrovat do našich dosavadních platforem, například do obrněných vozidel nebo systémů PVO, které samy potřebují vlastní ochranu.

VL: Zásadní výhodou je náš globální přístup k zákazníkům. Na trzích, kam už dodáváme větší systémy PVO, se nás klienti stále častěji ptají na to, jak tyto systémy ochránit proti bezpilotním prostředkům. Technologie North Vector Dynamics tak přirozeně doplňuje naše portfolio.

Nabízíte vlastní systém protivzdušné obrany Trident pro střední a dlouhé vzdálenosti. Chyběl vám v mozaice právě modul pro nejnižší vrstvu?

VL: Trident je systém středního až dlouhého dosahu, kde spolupracujeme s dalšími partnery a v zahraničí už pro něj máme podepsané kontrakty. Naší ambicí je ale vybudovat kompletní vícevrstvou obranu. Právě v nejnižší vrstvě jsme hledali efektor schopný efektivně čelit dronům – a North Vector Dynamics nám tuto chybějící mozaiku přesně doplňuje.

Jak rychle dokážete technologii přetavit do sériové výroby a kdy lze očekávat první dodávky?

MŠ: Spolupráce našich týmů začala před dokončením investice. V současnosti probíhá integrace do našich systémů a řešení představujeme klíčovým zákazníkům. První dodávky očekáváme v průběhu příštího roku. Přesná čísla výrobních kapacit v tuto chvíli nezveřejňujeme, ale naším cílem je pružně zvyšovat kapacity podle poptávky.

VL: Budoucí výrobní objemy se budou odvíjet také od toho, jakou celkovou architekturu obrany si jednotlivé armády zvolí. Různí zákazníci preferují různé kombinace interceptorů, kanónů nebo elektronického boje a my jim chceme být schopni dodat řešení na míru.

Znamená nástup nových technologií pro CSG posun od tradiční těžké techniky a munice k úplně novým oborům?

MŠ: CSG vyrostla na tradičních oblastech, jako jsou munice a pozemní technika. Ty neztrácejí význam, ale musejí fungovat v kombinaci s novými technologiemi. Právě proto v rámci divize Defence vznikla entita CSG Advanced Systems.

Které konkrétní oblasti má zastřešovat?

VL: Soustředíme se na dva strategické směry. Prvním je protivzdušná obrana, kde propojujeme efektory se senzory a systémy velení a řízení od společnosti Retia na podvozcích Tatra. Druhým pilířem jsou bezpilotní prostředky. Zde je prvním krokem naše společnost Avia­Nera Technologies, zaměřující se na pohonné systémy, které jsou úzkým hrdlem celého odvětví.

Vstupovali jste do North Vector Dynamics jenom kvůli systému CM-70, nebo vás přesvědčil celkový technologický potenciál firmy?

VL: North Vector Dynamics je pro nás výjimečná šíří svých schopností. Nejde pouze o jeden systém. Společnost se věnuje i dalším pokročilým projektům, včetně vývoje v oblasti hypersonických technologií. A to byl další z klíčových důvodů, proč nás zaujala.

Při útoku stovek bezpilotních prostředků přestává lidská obsluha stíhat tempo bojiště. Vnímáte větší míru automatizace jako nevyhnutelnost?

VL: Umělá inteligence může při odražení útoku výrazně zrychlit rozhodovací procesy v systémech velení a řízení, ale sloužit i při samotném navádění efektoru na cíl. Není realistické očekávat, že jeden operátor bude efektivně vyhodnocovat nápor 150 bezpilotních prostředků najednou. Vyšší míra autonomie je nezbytná, i když principy human-in/on-the-loop, tedy že rozhodnutí o samotném použití zbraně je stále na člověku, zůstávají zachovány v závislosti na konkrétním bojovém nastavení systému.

MŠ: Nejde přitom jen o reakci na útok, AI má zásadní přínos už v předcházející fázi průzkumu a sledování. Senzory dnes produkují obrovské množství dat a umělá inteligence dokáže tato data v reálném čase vyhodnocovat, upozorňovat na odchylky a pomoci obsluze soustředit pozornost tam, kde je potřeba.