Vánoce pomalu klepou na dveře a v řadě domácností se už řeší, čím se členové rodin vzájemně obdarují. Zatímco malé děti rodičům obvykle napomohou prostřednictvím dopisů Ježíškovi, u dospívajících či dospělých tolik inspirace či duševní invence být nemusí. V takovém případě je řešení rychlé a jednoduché: jako dárek se věnuje hotovost. Je však správné zúžit vánoční předávání dárků na pouhý transfer bankovek z jedné peněženky do druhé? Peníze nebo finanční dárek lze věnovat i jinak.
O tom, že vánoční obdarovávání blízkých penězi je poměrně rozšířený zvyk, hovoří i data z průzkumů. Podle šetření agentury Ipsos pro Air Bank o Vánocích peníze v obálce dostává více než polovina Čechů. Výzkumníci tento loňský výsledek komentovali tak, že hotovost je tou nejjednodušší a také nejrychlejší variantou, jak vyřešit Ježíška. Nemusí se příliš myslet, zmizí nutnost dárek shánět a je to vlastně jediný způsob, jak se s jistotou strefit do vkusu obdarovaného. Přesto, není taková podoba dárku jaksi nevánoční?
Jakožto příslušník generace Husákových dětí si Vánoce, o kterých by se darovaly peníze, nepamatuji, respektive jsem žádné takové nezažil. Tehdy jsme byli rádi, že jsme jednou za rok měli doma mandarínky a banány, a když se hodně zadařilo (a rodiče vystáli hodinové fronty a měli kliku), byl pod stromkem mončičák, jízdní kolo či jakžtakž hezká bunda nebo svetr. I když, pravda, pár mincí jsme měli každý pod talířem společně s rybími šupinami. Ale vnímal jsem to – a je tomu i tak dodnes – jako vánoční zvyk opentlený lidovou slovesností či tradicí. Předávání obálek nepamatuji ani v pozdějších letech, když už dlel soudruh Gustáv Husák na věčnosti a do našich obchodů vtrhl konzum a kapitalismus. Nyní, když už mě život posunul do role otce dvou dětí, si na dobu před třiceti a více lety vzpomenu hodně často. A srovnávám. I když jsou to věci či okolnosti asi nesrovnatelné. Ale jedno se snažím dodržovat: hotové peníze se u nás jako dárek nedávají.
Přesto nad lidmi, kteří tak činí, nos neohrnuji. Dokážu pochopit pohnutky jejich blízkých, kteří se rozhodnou pro bankovky namísto věcných darů; je to v mnoha ohledech praktické řešení. Přece jen, mladá rodina, jež si zařizuje svůj první byt, nepotřebuje dostat značkový svetr nebo zbrusu nový kávovar, ale spíš peníze na nákup koberce či poličky do předsíně a koupelny dle vlastního, ne tchynina vkusu.
Finance i napětí
Když už ale přijmu za svou skutečnost, že si lidé dávají k Vánocům cash, hned mě napadá celá plejáda možností, jak to udělat jinak. Nejsou to sice žádné světoborné novinky, ale za připomenutí stojí. Při vědomí, že (takřka) všechno má svoji hodnotu vyčíslitelnou v penězích, se jako vhodné dárky jeví poukázky do obchodu, na určité služby, na zájezd či na jazykový, řidičský nebo kuchařský kurs.
Ale co třeba takový už vsazený tiket do číselné loterie nebo stírací losy? I to jsou přece peníze. Ale je tu jeden podstatný rozdíl. Dotyčný dostane dárek, s nímž může získat další peníze, ale nemusí získat nic, pokud vylosovaná čísla budou jiná a na losu prostě tři stejné obrázky nenajde. Pravděpodobnost výhry přitom hraje v neprospěch takto obdarovaného. Tak co tedy na tom tolik láká? „Pokud darujete los, darujete šanci na výhru, šanci na splnění snu,“ říká mluvčí společnosti Sazka Veronika Diamantová. „Navíc nedarujete jen věc, ale i emoce, překvapení, napětí a zážitek. To všechno sdílíte v období Vánoc s rodinou, přáteli a blízkými. U stíracích losů platí, že vždy jsou někde v prodejní síti ty s hlavními výhrami. Třeba si ten výherní los setřete právě vy, vaše rodina nebo vaši blízcí. Vánoční losy jsou navíc stavěné tak, aby měly vyšší pravděpodobnost výhry, a je jich v oběhu mnohem menší množství než losů klasických,“ dodává.
Sazka letos v říjnu opět vydala speciální vánoční emise losů, jež lidé mohou věnovat jako dárek, přání, použít je jako jmenovku na dárky nebo stírat jako adventní kalendář. A jako každým rokem i letos jdou tyto losy doslova na dračku. „Nejvíce se losy prodávají zhruba týden před Štědrým dnem a vůbec nejsilnějším dnem v roce je 23. prosinec, tedy den před nadílkou. Buď losy lidé vnímají jako dárek na poslední chvíli, nebo los koupí už k dárkům, které mají, jako něco navíc. V posledním vánočním týdnu se prodeje vyšplhají až na čtyřnásobek ve srovnání s běžnými týdenními tržbami. Den před Štědrým dnem většinou trháme absolutní rekordy, za jediný den prodáme losů stejné množství jako za celý týden mimo sváteční období,“ uzavírá Veronika Diamantová.
Půjč svému státu
Díky vánočnímu finančnímu dárku může darující zasáhnout i do politiky, když svým bližním nadělí státní dluhopis. Zatímco v západní Evropě, v Japonsku nebo ve Spojených státech amerických je poměrně obvyklé, že občané drží nemalou část státního dluhu své země, u nás je tento produkt v plenkách. První emise spořicích státních dluhopisů pro občany v Česku proběhly před deseti lety a měly poměrně velký úspěch, pak se ovšem dlouhá léta nic nedělo.
Končící vláda Andreje Babiše se v posledních letech snažila na dávný úspěch navázat a začala emitovat pro občany takzvané Dluhopisy Republiky. Vzhledem k nižšímu úročení však novější emise nedosáhly takového zájmu jako před deseti lety. Nicméně i fenomén blížících se Vánoc chtějí na ministerstvu financí využít: „Ministerstvo financí nabízí občanům speciální darovací edici Dluhopisu Republiky, která je díky vkusnému dárkovému certifikátu vhodná i jako vánoční dárek,“ potvrdil Šimon Blecha z tiskového oddělení ministerstva.
Lidé měli možnost si takto koupit a následně darovat dluhopisy už loni a předloni. „Lze konstatovat, že v loňském předvánočním upisovacím období byl zaznamenán zvýšený zájem o pořízení emisí Dluhopisu Republiky a bylo dosaženo třetího nejlepšího výsledku. Projekt se postupně dostává do povědomí občanů a jejich zájem o tento způsob investování úspor roste,“ doplňuje Šimon Blecha.
Oproti stíracím losům nebo poukázkám na sázky má držitel dluhopisů jistotu, že neprohraje a o své peníze nepřijde. Stát je považován za nejbonitnějšího dlužníka, protože díky kontinuálním příjmům z daní má stále přísun peněz a je schopen své závazky, včetně úroků, splácet. Druhou věcí je ale fakt, že investor do dluhopisů musí na předem stanovenou dobu své peníze oželet a úrok není tak velký, aby pokryl inflaci. Nicméně pro konzervativní střádaly je to vhodná investice; pořád lepší než mít peníze doma pod matrací nebo na běžném účtu, které banky takřka neúročí.
Zlato, akcie nebo rovnou firma
V rodinách, kde se roztáčejí mnohem větší sumy, se nezřídka dávají ještě hodnotnější finanční dárky. Když pomineme šperky, kožichy, auta a další hmotné spotřební zboží, může být spojeno s vánoční atmosférou i tak zásadní rozhodnutí jako předání firmy nebo podílu v ní z otce na syna, z matky na dceru. Obdarovaný sice v tu chvíli místo okamžitých peněz na svá bedra přebírá zodpovědnost a práci, ale je-li zručný, pracovitý a kreativní, dokáže během následujících let svůj podíl proměnit v nemalé příjmy, za něž si pak pořídí, co bude chtít.
V našem přehledu bychom neměli zapomenout na dárky z drahých kovů v podobě pamětních zlatých nebo stříbrných mincí. Česká národní banka jich každým rokem emituje v omezených sériích hned několik; letos třeba zlatou minci v nominální hodnotě 10 000 korun k 1100. výročí úmrtí kněžny Ludmily či stříbrnou minci k výročí dvou set let od narození novináře Karla Havlíčka Borovského nebo sta let od úmrtí lékaře a objevitele krevních skupin Jana Janského.
Jak vidno, možností, jak obdarovat blízké, je bezpočet a záleží na tradici v dané rodině a na tom, jak jsou v ní vánoční svátky vnímány; zda se v ten den někdo jen nesnaží dohnat nedostatek času nebo zájmu o druhého z průběhu předchozího roku cenným darem, nebo „jen“ penězi.
Vánoce byly vždy o dětech a pro děti; zejména pro ty, jež předpokládají, že pro ně všechny dárky koupí Ježíšek. Hodnotu peněz začínají řešit později. Mám za to, že je dobré, aby si každý trošku lámal hlavu nad tím, čím by mohl udělat radost druhému. A peníze? Ty si přece mezi sebou vyměňujeme po celý rok. Pokud si je dáme jako dárek do peněženky, za pár dní je rozfofrujeme. Ale koupený dárek setrvá a i po letech na něj zůstane vzpomínka.
